Více než měsíc před tibetským Novým rokem se mniši v buddhistických klášterech pouštějí do úkolu, vyžadujícího obrovskou trpělivost a soustředění. Od rozbřesku až do tmy jen s krátkou přestávkou na oběd formují tradiční máslové sochy. Kromě pár jednoduchých nástrojů k tomu používají jen vlastní ruce. Aby se sochy pod jejich doteky nerozpustily, musí si přitom neustále namáčet prsty v ledové vodě. Práce probíhá v nejchladnější místnosti kláštera, během nejchladnějšího období roku.
Umění tvorby máslových soch se dědí z mistra na žáka. Už před čtyřmi sty lety tibetští kočovníci přinášeli do klášterů máslo z prvního mléka jačích samic, které bylo považováno za nejhodnotnější, a mniši z něj tvarovali barevné sochy květin, zvířat a božstev, které obětovali osvíceným bytostem.
Na rozdíl od jiných náboženských praktik byla tvorba máslových soch soutěživá činnost. Před tibetským národním povstáním v roce 1959, po němž muselo mnoho Tibeťanů včetně Dalajlámy odejít do exilu, si Dalajláma výtvory všech velkých klášterů ve Lhase osobně prohlížel a tomu nejlepšímu udělil cenu. I dnes tvorba máslových soch pokračuje v indickém exilu, například v klášterech Gyuto a Gyume. Mniši z kláštera Gyuto dokonce na konci každého roku putují do Dalajlámova sídla v Dharmasale, aby s tvorbou soch začali tam.
Dnes ale bohužel talentovaných tvůrců soch ubývá. Kvůli soutěživosti jsou techniky práce pečlivě střežené a mnich musí prokázat upřímný zájem a oddanost, než najde učitele, který by ho byl ochotný zasvětit. Práce vyžaduje velký rozsah schopností, protože mniši musí být schopni vyrobit desetimetrové sochy i droboučké sošky ptáčků či hmyzu. K úbytku mnichů, kteří se tvorbou soch zabývají, nejspíš přispívají i drsné pracovní podmínky – díky práci ve velkém chladu už jich mnoho onemocnělo. Neustálé namáčení rukou v ledové vodě může dokonce po letech vést i k jejich zmrzačení.
A jak samotná tvorba probíhá? Na rozdíl od umělců v západních kulturách, kteří sochy většinou z másla vyřezávají a až potom barví, je princip výroby tibetských máslových soch odlišný. Barva se přidává už do másla, které se následně modeluje. Kromě rukou za pracovní nástroje slouží i dřevěné jehlice, různé typy špachtlí a duté kosti pro modelování dlouhých vláken. Na některé druhy soch se používají formy z kůže a bambusu.
Sochy musí být připravené do patnáctého dne tibetského nového roku, kdy oslavy vrcholí festivalem Chonga Chopa. Při této příležitosti jsou mimo jiné vystavovány obří sochy výjevů z Buddhova života. Když oslavy skončí, sochy jsou většinou zničeny, aby ukázaly, že vše je jen iluze a nic netrvá věčně, dokonce ani to, čeho si ceníme nejvíce…
.jpg)
