Poznámka k veršům

Versologie

• základní výstavbou je rytmus!

Eurytmie

• Verš:

  • jazykově stylistická forma

  • je to zvláštní jednotka výstavby jazykového projevu

  • charkateristiky verše:

    • významová autonomnost ( oproti próze )

    • významové centrum ( vždy na konci! )

    • lámání syntaktických vazeb ( např. Přesahem )

• Veršové systémy:

  • jsou to modely, veršové výstavbyvyužívající rytmický prvek k oraganizaci rytmiky

  • všímáme si těchto prvků:

    • počet slabik

    • počet přízvuků

    • syntakticko-intonační členění

  • podle těchto prvků pak rozčleňujeme poezii do těchto prozodií:

Sylabický

• zákl. prvek je počet slabik ve verši, který je normován, čímž vzniká rytmus

• je typický pro jazyky se  stabilním místem přízvuku ( franc., polština, čeština )

• Dobrovský označil tento typ básnické výstavby jsko nevhodný pro češtinu – konec sylabického verše v českých básních

• podtyp:

  • bezrozměrný

    • časově splývá s  rozměrným sylabickým

    • je to nižší stylová varianta

    • typické syntakticko-intonační členění ( opakování jednoho a samého )

Tónický

• přízvučný systém

• vymezení je dáno pevným počtem přízvuků

• do české literatury především z překladů ruské poezie ( Ohlas písní ruských )

• čeština má stálý přízvuk na první slabice ( př. Theer ):

Na zlatých vlasech svých vozech k věčným Pravdám spějte

x    x  ⁱ     x     x ⁱ     x       x         x  ⁱ    x       x  ⁱ     x       x  ⁱ     x        x  ⁱ      x              = 5 

éteru báň sivou větrným proletujte krokem

x  ⁱ  x x    x      x  ⁱ   x    x  ⁱ  x    x     x  ⁱ  x   x   x     x  ⁱ   x                         = 5 

• pozn. X = označení slabiky / x  ⁱ = označení přízvučné slabiky

  • v případě, že za  jednoslabičným slovem následuje slovo víceslabičné, přízvuk přechází na víceslabičné!

Sylabotónický

• jedná se o kombinaci sylabického a tónického systému

• kritéria:

  • počet přízvuků, pravidelné rozmístění přízvuku, počet slabik

• přízvuk:

  • není vždy realizovaný ( např. jednoslabičné slovo )

  • realizovaný přízvuk nazýváme IKTUS

• verš rozdělujeme na:

  • doby:

    • teze = přízvučná

    • arze = nepřízvučný

  • doby tvoří stopy a stopy verše

• metrum

  • norma rytmu ve verši

  • rytmus je konkrétní projevení rytmu ve verši

  • metrické značení:

    • teze –

    • arze U 

  • normované stopy jsou v  české literatuře tři:

    • trochej – U 

    • jamb U -

    • daktyl – U U

• konkrétní rytmická struktura neodpovídá normě, ale blíží se k ní !!!

• proto je lepší zkoumat sylabotonickou poezii pomocí číselných kódů ( na kolikáté slabice je přízvuk ):

  • trochej: 1,3,5,7,..

  • jamb: 2,4,6,8,…

  • daktyl: 1,4,7,10,…

• vedlejší přízvuky ve verši ignorujeme ( jsou např. Ve čtyřslabičných slovech na třetí slabice )

př. Vnouček volá

      x  ⁱ      x      x  ⁱ    x             1, 3 = trochej

pojď sem dědku.

x  ⁱ      x        x  ⁱ   x                  1, 3 = trochej

př.2: Zámek je úzký a hrozivý

        x  ⁱ   x      x    x  ⁱ  x   x   x  ⁱ  x  x        1, 4, 7 = daktyl

nestvůrné jakési rysy –

x  ⁱ   x       x    x  ⁱ  x x    x  ⁱ  x                    1, 4, 7 = daktyl

př. 3:  v snů bytí břeh a sporý na něm květ

            x       x  ⁱ  x   x  ⁱ       x  x ⁱ  x     x  ⁱ   x        x  ⁱ          2, 4, 6, 8, 10 = jamb

myšlenky pustím do pohoří snů

x  ⁱ    x      x    x  ⁱ     x      x  ⁱ   x   x  x    x  ⁱ                           1, 4, 6, 10 = jamb

Jamb

• tvoří se dvojím způsobem:

  • první slovo jednoslabičné, další dvojslabičné

  • první slovo daktyl, jamb  od čísla čtyři

Pozn.:

• výhoda číselných kódů spočívá v tom, že nemusí odpovídat metru – mohou chybět některé doby, jak  je vidět ve třetím příkladu…chybí číslo dva a osm

• podle převažujících dob pak určíme metrum

– některé předložky jsou nositelizvuku, protože jsou chápány jako ,,doprovod“ slova

Časoměrný

• rytmotvorným faktorem je  délka slabiky – pravidelné střídání dlouhých a krátkých slabik

• je typický pro klasické jazyky – řečtina

• v čeština na počátku 19. století, později označen za nevhodný ( z důvodu poměrně nízkého počtu dlouhých slabik ) – překlady antických děl

• značení:

  • dlouhá –

  • krátká U 

• protože má čeština málo dlouhých slabik, vymysleli si jazykovědci ještě jedno kritérium pro určení délky:

  • tzv. poziční délka, kdy za dlouhou slabiku se považuje i taková, která má ve svém sousedství dvě souhlásky

  • např. Ko čk a  le  s z a dome m s e 

    – U  – U  U  – U 

Volný verš

• někteří ho nepovažují za verš – je parazitní, vzniká v každém systému rozvolněním norem ( u nás sylabotónické prozodie

• je používán přibližně od 40. let 20. století

• typická je prozaizace verše

• nedochází k rytmické výstavbě = používá se metoda mezipřízvukových intervalů – v celé básni či sbírce

  x  ⁱ  x  x  x  x  ⁱ  x  x  ⁱ  x x x  ⁱ 

• podtržené = mezipřízvukový interval

• tři typy intervalů:

  • jednoslabičný = trochej, jamb

  • dvouslabičný = daktyl

  • trojslabičný = trochej, jamb

• jednoslabičné a  trojslabičné se sčítají

• pro relevantnost je nutné zastoupení alepspoň 20%, jinak je to neinterpretovatelné

Eufonie:

• rým

  • shoda fonémů na konci rytmické řady ( verše ) nebo syntaktického celku ( prózy )

  • shoda dvojího typu:

    • asonance

      • shoda koncových samohlásek

    • konsonance

      • shoda souhlásek

  • musí být splněno obojí, jinak nehovoříme o rýmu

  • dělíme na:

    • úplný = shoda od poslední přízvučné samohlásky ( l edový x medový )

    • částečný = nevykazují shody od poslední přízvučné samohlásky ( ma lý x padlý )

  • podle struktury rozlišujeme:

    • gramatický rým ( slézati x běhati ) – nejprimitivnější forma užívaná zejm ve 13.-14. stol.

    • kmenový rým = odkaz ke struktuře slova

    • grafický rým = fiktivní shoda, pouze u psané podoby

    • homonymní = konfrontace homonym

    • rýmové echo = část celku v dalším verši ( těla x  odletěla )

  • podle vztahu k metru dělíme:

    • mužský ( končí na přízvučnou = teze )

    • ženský ( končí na nepřízvučnou = arze )

  • členění vzhledem ke kompozici

    • sdružený – a+a+ b+b

    • střídavý – a+b+ a+b

    • obkročný – a+b+b+a

    • postupný – a+b+c+a+b+c

    • přerývaný – x+a+x+a

      • x= nerýmující verš