Z historie a přítomnosti jasně a neuvěřitelnou rychlostí vyplývá, že obrazovka byla a bude ještě dlouhou dobu nedílnou součástí našeho života. Najdeme ji všude kam se pohneme. Je to naše třetí oko, které do nás hrne milióny informací aniž by jsme to byli schopni postřehnout a vstřebat. Bez obrazovek by nebyl svět jak ho známe. Byl by neinformovaný, nekulturní, zaostalý a zmatený? Chyběl by nám rozhled… ale potřebujeme ho? V jistých směrech určitě ano, ale spíš už si život bez obrazovky a jejího užití nedokážeme představit. Svět by se zpomalil a z globálního by se stalo lokální.
Tempo si ale udáváme sami ať se nám to líbí nebo ne. Otázkou je kam se pod tíhou informačního proudu dostaneme. Přítomnost jako předzvěst budoucího vývoje nedává moc růžové vyhlídky. Největším problémem podle Manoviche je podávání informací. Člověk musí, pokud se chce něco dozvědět, vstoupit do imaginárního vězení kontaktu mezi obrazovkou a uživatelem.
U televize je odkázán sedět ve strnulé poloze pominout okolní rušivé věmy a s jistou dávkou představivosti sledovat idealizovaný děj na obrazovce. Musí se spolehnout na zrak a sluch. Záběry jež jsou určeny pro diváka ho staví do role pozorovatele nikoliv strůjce událostí. Pasivita je podle mého názoru nebezpečná, člověk ztrácí schopnost žít sám ze sebou. A je pohodlným způsoben zdánlivě baven. Množství programů se dokáže vcítit do momentální potřeby diváka. Který je odkázán na fantazie scénáristů. Kteří zde dominují jako správci cel.
Indiánská pověra že kamera ti vezme duši je zde namístě. Objetí však není točený objekt, ale divák který si nechává čím dál tím víc věcí líbit.
Nebezpečným fenoménem se proto stává reklama. Proniká divákovy pod kůži tak razantně že ovlivňuje jeho chápání reality. Už sám neví co si má koupit dřív a bez čeho se neobejde. ,,Velké kousky ovoce v lahodném jogurtu", no co jiného k svačince? Převracení skutečné reality podané v co nejlíbivějším obalu mění mentalitu a úsudek nakažlivěji než nejtvrdší droga. Je to ale divák který si nechá vše líbit. Nikdo jiný než on za to nemůže.
Obrazovka ve spojení s internetem. Celosvětová počítačová sít…
Člověk je od přírody tvor komunikativní. Má potřebu být v neustálém kontaktu se svými přáteli, navazovat nové známosti. Přes uživatelský interface, klávesnici myš a orámovanou plochu monitoru se snažíme proniknout do světa. Světa který nikdy neobsáhneme kompletně do nového světa internetu. Kde pokud hledáme odpověď nalezneme většinou něco jiného. Znovu se ocitáme ve strnulé sedící poloze, kterou podstupujeme už bez zaváhání. Počítač na rozdíl od televize nabízí možnosti, uživatel už není tolik pasivní. Má možnost ovlivňovat zobrazovanou plochu v možnostech softwaru a hardwaru. Zdánlivě se svobodně pohybuje. Chatuje, videotelefonuje chce tu být. Vytváří si virtuální zážitky, které jsou ale razantně odtrženy od reality. Což je dobře. Trojrozměrné hry simulující kde co. Fantaskní krajiny rozkládající se do hlouby do obrazu lákají. Co je za horizontem? A Dál? Chci vstoupit a chci tam ,,být"! Leckdo nechce vidět co je okolo něho. Chce být jinde…
…tam za tím rámem.
A budoucnost? Ta je právě tam. Herní virtuální realita je jen začátek. Jen doufám že né začátkem konce. VR brýle ještě nejsou běžným prostředkem pro získávání informací. Budou ale odrazovým můstkem. Tělo bude oproštěno od vězení interfeisu. Vr realita se stane kopií reálného života, místem odpočinku a zábavy. Člověk se začne znovu pohybovat, mluvit, gestikulovat. Nebude muset cestovat na dlouhé vzdálenosti, aby mohl vzít svou milovanou na skleničku. Svět se stane globálnějším než tomu je dnes. Protože nebude existovat člověk s kterým by nebylo možné se ,,osobně" setkat. Otázkou je jak takové prostředky uchopíme. Jestli pak nebude atraktivnější se odstěhovat na opuštěný ostrov a žít prostý život v klidu. Bez jakéhokoliv nechtěného ovlivňování. Bez tun zářících nablýskaných a ,,výhodných" informací. Život se bude pohybovat někde mezi virtuálním a skutečným. Protože tyto dvě veličiny se budou proplétat až je lidská mysl nerozpozná. On - line neustále 24 hodin denně… Reklamy zobrazující se na sítnici spolu s informací stavu obsazení toalety… už se mi z toho chce…
Obrazovka je oknem do lidské hlavy. Je to idealizovaná představa dokonalého, neuchopitelného, imaginárního světa bez hranic. Ve kterém je možné všechno a nic.
PS: Omluvte překlepy… moc sem to po sobě nekontroloval 8)))
