Tisíc očí, každé jiné

Každý z nás má hranici grafického citu posunutou jinam, jen se občas můžeme na nějaký okamžik sladit na stejnou vlnu s pohledem na dílo některého z kolegů. Avšak do té doby, než  dotyčný se svou fantazií ulítne úplně jinam a naladí se na jinou vlnu, třeba někoho jiného z nás.

Všimněte si v hodnocení, kolika lidem se určité dílo líbí, a naopak komu se příčí. Určitá rovnováha tam asi bude a je to tak dobře.

Tímto znovu pokládám otázku, kde jsou hranice dobré fotografie a kde jsou ty špatné?
Také bychom si ale měli současně položit otázku, kde mám já jistotu, že můj názor a hodnocení tohoto díla je správný ?

Tisíc očí, každé jiné

Vnímáme detaily, barvy, ostrost, no prostě vnímáme svět z různých pohledů.
Někomu se může zdát, že některá fotografie je přeostřená, jiná barevně znehodnocená, ale autor to tak chtěl a myslím si, že by později po vašem názoru na práci stejně nic nezměnil.

Měli bychom si určitě zachovat každý z nás ten svůj, originální pohled na svět a neustupovat originálu druhého člověka.

Někdo to nemusí myslet špatně a snaží se podat pomocnou ruku, jako by poradce, ale není to náhodou už snaha klonovat svou vizi do cizích očí ?

Vzít si za svou myšlenku někoho jiného, myslím tím inspirovat se talentem někoho jiného je naše vlastní iniciativa a nemusí být na škodu ,ale rozhodně ne si ji nechat násilně vpravovat proti našemu přesvědčení.

Ctít originál druhého, ale zachovat si svůj vlastní a neustupovat 