Srovnání makroobjektivů Sigma 105/2

Sigma je významný alternativní výrobce objektivů pro kinofilmové i digitální fotoaparáty. Proč alternativní? Protože objektivy Sigma nejsou určeny jen pro těla Sigma, ale vyrábí se i s kompatibilním bajonetem pro mnohá těla jiných výrobců. A vzhledem k velmi konkurenceschopné kvalitě i ceně jde o příjemnou alternativu, příjemné rozšíření výběru.

Již několik let jsem spokojeným vlastníkem makroobjektivu Sigma EX 105 F2,8 Macro. Nedávno se ovšem na trhu objevil objektiv Sigma 150 mm F2,8 APO Macro DG a i ta 105ka prošla omlazením, do názvu jí přibylo DG. Objektivy jsou cenou blízké, jsou si podobné, ale přeci každý má svá specifika. Pojďme se na ně podívat.

Nejdříve technické specifikace staršího objektivu. Sigma 105/2.8 má 11 optických elementů uspořádaných v 10 skupinách. Poskytuje úhel pohledu 23,3 stupně. Clona má 8 listů, maximální clona je F45 resp. F32 pro Nikon a Pentax. Minimální zaostřovací vzdálenost je 31,3 cm (od snímače!). Maximální zvětšení 1:1 (tzn. pravý makroobjektiv). Průměr filtrů 58mm, rozměry 74 mm průměr, 97,5 mm délka. Hmotnost 457g.

Sigma 150/2.8 má 16 optických elementů uspořádaných v 12 skupinách, dva jsou SLD skla (Super Low Dispersion, sklo s malým rozptylem redukující barevné vady objektivu). Poskytuje úhel pohledu 16,4 stupně. Clona má 9 listů, maximální clona je F22. Minimální zaostřovací vzdálenost je 38cm. Maximální zvětšení 1:1, průměr filtrů 72mm, rozměry průměr 79,6mm, 137 mm délka. Hmotnost 895g. Tento objektiv nemá v provedení s bajonetem Nikon clonový kroužek, takže se chová jako „G“ objektiv, bez možnosti nastavení clony na některých starších tělech.

Oba objektivy jsou robustní, kovové, jak je zvykem v nejvyšší řadě EX, s klasickým příjemným tmavým matným povrchem. Rozdíly jsou však patrné na první pohled. Mladší bratříček 150/2,8 je větší ve všech směrech, a také dvakrát těžší. Co není tak zřejmé, ale velmi důležité, jsou nové technologie, jimiž se může chlubit. První co zaujme je HSM, Hyper Sonic Motor, ultrazvukový motor pro ostření. Je velmi rychlý a nehlučný, na rozdíl od konvenčního pohonu, a umožňuje kdykoliv zasáhnout do automatického ostření ručně (full time manual focus override). Při ostření nemění svou délku, má tzv. IF, Internal Focus, vnitřní ostření. To je veliká výhoda proti 105/2,8, který se při ostření blízkých předmětů velmi vysouvá a tím ztěžuje manipulaci, posouvá těžiště, plaší plachý hmyz a v neposlední řadě hlučí. 150/2,8 je dále nově vybaven SLD skly, v podání Sigmy se toto označuje zkratkou APO.

Oba objektivy prošly loni drobnou úpravou, optimalizací pro digitální zrcadlovky, jejichž čip s větší odrazivostí než kinofilm mohl způsobovat vznik nežádoucích odrazů a tím chromatických vad. Povrchová úprava posledního elementu zabraňující tomuto jevu se v podání Sigmy označuje jako DG. Toto neznamená, že by tyto objektivy byly určeny jen pro digitální zrcadlovky, naopak, velmi dobře fungují i na kinofilmových zrcadlovkách.

Na digitálních zrcadlovkách s menším snímačem než je políčko kinofilmu (APS-C formát) dochází, jak je známo, k ořezu obrazu, což můžeme nejsnáze přiblížit jako prodloužení ohniska, i když toto je nepřesné. Tento jev má za následek „vymáčknutí“ toho nejlepšího z objektivu, protože na snímač se nepromítnou krajní části skla, jež mívají horší kresbu než střed. V případě makroobjektivu můžeme hovořit ještě o jedné výhodě: tento ořezový faktor způsobí, že z měřítka 1:1 vznikne zvětšení 1,5:1.

Takže shrnuto, výhody (+) a nevýhody (-) objektivu Sigma 105/2,8:
+ menší, lehčí, vhodný na cesty
+ dobře použitelný jako portrétní sklo
+ „utopený“ přední optický člen, nahrazuje sluneční clonu, menší riziko poškození
+ clona F32/45, kratší ohnisková vzd. = vetší možná hloubka ostrosti
– prodlužuje se při ostření na blízko, riziko přisátí prachu do optické soustavy
– pomalé a hlučné ostření

Výhody (+) a nevýhody (-) objektivu Sigma 150/2,8:
+ HSM pro rychlé a tiché ostření
+ IF vnitřní ostření, odolnější konstrukce, vyšší odolnost proti vnikání prachu
+ APO zvyšující kvalitu snímků
+ patka na uchycení na stativ na objektivu, odnímatelná
+ delší minimální zaostřovací vzdálenost
– vzhledem k ohn. vzd. a max. cloně F22 menší maximální hloubka ostrosti
– velký průměr předního filtru, nutno kupovat dražší filtry
– vzhledem k ohniskové vzdálenosti zvláště na APS-C zrcadlovkách nevariabilní
– těžší, větší

Oba objektivy se vyznačují občasným jevem zvaným Focus Hunting, tzn. že nejsou schopny najít bod zaostření a projíždějí celý rozsah zaostřitelných vzdáleností. 150/2,8 s HSM samozřejmě podstatně rychleji. Stává se tak zvláště při fotografování blízkých objektů, kdy hloubka ostrosti je velmi malá a je těžké najít dostatek kontrastu. Dobře osvětlená a kontrastní scéna tento problém nemá.

Subjektivně se mi ostřilo lépe manuálně na 105/2,8, dlouhý, přesný a měkký chod ostřícího kroužku je velmi příjemný. Co se kvality obrazu týče, to je na komplexní testování. Tu krátkou chvíli, co jsem měl 150/2,8 v rukou, mi neprokázala vyšší obrazové kvality než 105/2,8, která splňuje mé vysoké nároky na výbornou. Jediná zásadní výtka co bych měl je prudký pokles kontrastu při vniknutí ostrého světla pod určitým úhlem do objektivu. Ale takovéto fotografie nejsou typické, spíše jde o např. chybné umístění blesku na prozáření objektu zezadu. Přímé protisvětlo není problém.

Dalšími makroobjetivy Sigma jsou 50/2,8 a 180/3,5. Padesátka se vyznačuje velmi malou minimální zaostřitelnou vzdáleností, takže pro makrofotografii v terénu je nevhodná – fotograf si nutně stíní. Naopak starší 180/3,5 umožňuje výtečný odstup, ale její cena je pořád o kus výše než novější 150/2,8, která nabídne vyšší světelnost a modernější konstrukci.

Takže na závěr by se slušelo doporučit některý z objektivů. No dnes bych asi trochu připlatil na novější 150/2,8, ale na druhou stranu jsem s 105/2,8 spokojen a ani koupí tohoto objektivu neuděláte chybu. Konstrukčně jsou velmi rozdílné, a tak je třeba zamyslet se nad tím, co potřebujete. Jednoznačně poradit nedovedu.