ModraMina: Díky za obsáhlý text. Určitě nebudu vést nějakou obhajobu. Jak jsem dříve napsal. Jsem si plně vědom, že tato práce balancuje a pro jiného už padá kamsi.. Slova a ty různá označní, které používáme pro popis toho, co chceme říct mají jednu úžasnou vlastnost a to, že jsou něco jako "prázdné nádoby". Dokud si lidé navzájem neřeknou, co tím slovem myslí a nebo si pod ním představují, tak se mnohdy točí v kruhu a každý možná mluví o trochu něčem jiném. Co pro tebe třeba znamená slovo Dialektika ?
Kýč ? Archetyp ?
Osobně se jen letmě dotknu toho o čem jsi psal. U slov jako
Harmonie a Střed záměrně píšu velké písmeno. Pokud chceš, můžeš pro něj použít i jiná slova. Třeba Bůh. Nebo Tao. Záměrně jsem je nepoužil, protože tato slova vyvolávají velké různorodé reakce, protože sebou nesou silné asociace dané historií a individuální zkušeností člověka. Ne nadarmo se říká, kolik lidí, tak obrazů boha. Nebo, jak kdysi napsal Baruch Spinoza v jednom ze svých dopisů :
"Kdyby trojúhelník mohl mluvit, také by řekl, že Bůh je bytostně trojúhelníkovitý, tak jako kruh by řekl, že je kruhový"
ad.1
Harmonie, Střed - Pro mne osobně něco zcela metafyzického, co nejde vlastnit, vydělovat. Je to hodně blízko tomu, co kdysi popisoval. K. Čapek v Továrně na absolutno. Určitě inteligentní a zároveň všudepřítomné.
ad.2 Dialektika. Podle jedné definice šlo a jde o
umění vézt rozhovor, tak aby byl pro obě strany přínosný. Časem získala mnohem širší nebo spíše doplňující obsah, který byl naplněný podle "ducha doby". Zajímavé je, že třeba Marx ji bral jako antipod metafyziky, což bylo hodně dané materialistickym a anthropocentristickým viděním světa. Já osobně vnímám dialektiku jako proces výměny. Mnoho procesů v přírodě může působit na někoho jako rozhovor. Jeden z nejvíce dialektických
symbolů je pro mne například Taoistický Jin-Jang (Tchaj-ťi tchu). Pokud se střetávají síly, jedinci s různými postoji a polaritami, tak může docházet k zajímavé dialektické reakci, pokud obas směřují k tomu, co ani jeden z nich nemůže vlastnit. Bůh..Metafyzický Střed..
ad3.Symbol. Starobylost určitě neznamená automaticky metafyzičnost obsahu. Pokud se ale člověk podívá na některé
symboly blíže, tak neustále vypráví o tom samém. Určitě mnoho
symbolů je natolik líbivých, že po určité době je mohou někteří zprofanizovat a brát jako pouhou ozdobu a nijak nepřemýšlí, jestli nenesou něco hlubšího. Zkrátka je ten
symbol může nějak přitahovat pro estetickou líbivost a jednoduchost. Osobně jsem přesvědčen, že síla
symbolu je přímo úměrná k jeho obsahu. Kdysi řekl jeden farizeus v Bibli, že co je boží, to přetrvá a co ne tak zanikne. Některé
symboly jsou věčnější, jak celé kultury. Sílu v nich vnímám v tom, že dotyční tvůrci byli motivováni tím, aby našli odpověď na ty největší otázky Života. Kdo jsem ? Kam Jdu ? A proč jsem tady ? Jaký smysl má utrpení ? Existuje něco Inteligentního , co nás přesahuje a zároveň spojuje ?
ad4. Archetyp. Pokud se na to podívám pohledem C.G. Junga, tak jak jsem to pobral osobně, tak operoval s určitými "spojitostmi", které vyvrcholily tím, čemu říkal "Kolektivní nevědomí". Lidé bez ohledu na kulturní příslušnost mívají podobné vjemy. Ať jde o černou nebo bílou barvu, oheň nebo vodu, hlínu apod... Jsou to naše základy z kterých jsme vyrostli a které nás obklopují. Není pak divu, že archetypy mohou někteří vnímat jako univerzální jazyk.
ad5.
Kýč. Já osobně vnímá
kýč v první řadě jako formu, která se snaží zalíbit širokému publiku, dnes by se řeklo mainstreamu. Osobně tedy musím říct, že mně tohle označení nevadí, protože si uvědomuju, že určité kombinace barev a nebo (pře)kombinovanost sdělení mohou vyvolávat tohle označení. Ikdyž já osobně v tomhle slově vidím něco jiného.