Jde to Dobré Wow!

P U C A L Í K - 6.část

Literatura > Vícedílné

 

 
P U C A L Í K
 
 
 
 
6.část
 
 
Byl docela blízko překvapivé budoucnosti.
Ale neměl se to nikdy dozvědět.
 
Systematičtí ptáci zmizeli kdesi nad lány
vinohradů v jižní části města.
Pohlédl na hodinky.
"Ksakru! Co tam pořád dělá?", přidal si 
do pusy další plátek žvýkačky.
Objednal si, dnes už třetí kávu a pro 
Alenu zmrzlinový pohár s názvem Sladké 
pokušení.
Poposedával na židli, šťoural se dřevěným 
párátkem pod udržovanými nehty a nechutně 
hlasitě mlaskal.
 
 
A pak se - kupodivu - poměrně rychle s Alenou
dohodli.
"Ano, Vašíku, je to sice na mě rychlík, ale - proč
ne. Seš milej chlápek, vysokej, učenej, rozhodnej. 
Tak nějak týpek, kterýho sem zatím nepoznala,"
zahleděla se do sklenice s rozpouštějící se
barevnou míšenicí.
Po chvíli se odhodlala: "A budeme potom před 
kriminálem v rychtiku?"
"Jistě."
"Na stopro?", projevila účast na tomto podivném
projektu.
"Řekni - miluješ mě?", vytáhl s kapsy kožené
vesty zmuchlaný kapesník.
Dřív, než se stačil pořádně vysmrkat, dolehla
mu do uší její - pro něj - láskyplná odpověď.
 
A stalo se.
 
Bohužel však krátce poté - asi po necelých třech
měsících, co Alenka zjistila, že je těhotná a nutně 
se rozpovídala o svém bohulibém stavu ve svém 
okolí - dopadla na téměř pětinu městečka zpráva, 
jako blesk.
Šťastný novomanžel se z čistajasna vypařil. 
Prostě, nebyl pro nikoho k mání.
Neobjevil se doma, nebyl k nalezení v zaměstnání - 
nic nevěděli ani na úřadech, ba ani v různých 
zdravotnických zařízeních. 
To byla ale opravdu nečekaná rána!
 
"Hm, už je určitě v Americe."
"Ále kdepák - je zaručeně v Africe, milá 
paní", nesouhlasila žena za  kasou místního
řeznictví.
"Je v té Africe taky Uganda?", přidala se k nim
dáma, která prozatím jen okukovala jelítka za
sklem chladícího pultu.
"Jo, paní, Uganda je taky v Africe", vykřikl
chlapík, který nervózně přešlapoval téměř 
na konci dlouhé fronty čekajících.
"No, vidíte! Tak náš soused - jezdí s náklaďákem
po světě - říkal, že bude jistě tam. Tam se dají
vydělat obrovský peníze! A dítě! To je takovejch
dolarů přímo žrout", znalecky se ušklíbla.
 
"Ne, ne - slouží inkognito ve Valdické věznici -
dosadili ho tam jako psovoda", hájil posměšně
Václava jeden z jeho kolegů při pondělních
karetních kláních. 
A tak se občané svobodně dohadovali o vcelku,
pro ně, bezvýznamné situaci.
 
Z jiného pohledu na tom ovšem byl učitel 
v místním vzdělávacím sdružení pro seniory.
Byla to nečekaná voda na jeho mlýn.
"O naše lidové umělce je všude za mořem - 
po zásluze - nebývalý zájem", oznámil jim
a pohlédl v rozpacích na svoje zablácené
polobotky.
 
Nebyl ovšem sám, kdo se pokusil o alespoň
náznakové řešení.
Mezi obyvateli se pochopitelně - jak je dobrým
mezinárodním zvykem - potácelo nepřeberné 
množství dalších úvah.
Nebyla to ovšem žádná legrace.
 
Nakonec učitele místní autoškoly, a současně
i státem uznaného manžela, hledali policisté,
hasiči - jak bylo řečeno - a určitě i značná část  
obyvatel provinčního města. 
Přidali se i úředníci z finančáku a montéři 
z vozidlového parku autoservisu. 
Bylo prohledáno snad vše, co bylo veřejnosti 
na očích.
Až - ne důsledně - na úzkou proláklinu pod 
věčně zabahněnou lesní cestou u bývalého 
školního tábora, na dohled pod rozkládající se,
exoticky výstražně působící, zchátralou siluetou 
zahnívajícího totemu. Inu - policejní čtyřnožci 
byli zatím příliš nedostatkovým zbožím.
Nebo nárůstu pohřešovaných - jak se jim 
v žargonu říkalo - bylo v jejich vycepovaných 
hlavách až příliš.
 
Po půlroku marného pátrání pak byl tento
"Případ nezvěstného X.Y.", stejně jako 
několik dalších, podobných zmizení, policejní 
složkou prozatím odložen.
 
 
 
 (SOUČASNOST)
 
 
Zatím, onoho obyčejného dne, doposud
neoficiální vdova nakrmila své nemluvně 
a zatlačila kočárek do stínu pod vzrostlou
jabloní.
Vrátila se k lavičce, která stála na slunci
téměř uprostřed její novomanželské zahrady, 
a vybrala si ze svazku dva montážní klíče. 
Měla tam také rozložené celé sady dalšího
opravářského zařízení. 
Různé šroubováky, pilníky, kladívka, kotoučky 
barevných izolep ale i matičky, vruty či šrouby, 
rozličné druhy olejů a vazelín.
Prostě - malá, soukromá autoopravna! 
Většinou tyto propriety nashromáždil její 
nedostižný manžel.
 
Navlékla si elastické rukavice a pohlédla 
zpátky na okolenou vaničku s nakrmeným 
a tiše říhajícím mazlíčkem.
Ozval se zalykavý křik. 
Zubatý krokodýl dopadl právě na zem těsně 
vedle pohupujícího se kočárku.
Ach jo, pomyslela si. Potřásla hlavou. 
Došla k chlapci, zvedla ze země zelenohnědou 
hračku, velikosti malého prasátka a posadila 
ji na zmuchlanou peřinku.
Hošík po ni hmátl a zadásnil se na ženu 
v pracovní kombinéze.
"Tak už hajej - hajej!", usmála se na chlapce 
a rychle vykročila zpátky k robusnímu vozidlu, 
od kterého stihla odmontovat dvě pravá kola.
 
Několikrát prošlápla hever, auto se zapřelo
o zbylá kola a zvedák se vysunul i s džípem 
do patřičné výšky od země.
Odstoupila o několik krůčků, aby si poměřila,
zdali se do mezery pod autem pohodlně vplazí, 
protože chtěla dotáhnou těsnění naftové nádrže.
Malinko asi prokapávala, jak ji upozornil čerpadlář, 
když nedávno nabírala na stanici palivo.
"Jo - to by šlo", pochválila se pro sebe šeptem 
a pohlédla zpátky do stínu jabloně na vzteklouna, 
který - zdálo se, začíná svůj další souboj s vodním
živočichem.
Chlapec se rozhodl kopat nohama, peřinka 
se nadouvala, kočárek se rozkymácel a hošík
se vzápětí pořádně opřel lokty o matraci. 
Asi se mu vnitřnostmi mezi sebou rozburácely 
nové přívaly z dětské konzervičky z nedalekého
marketu.
Plastový krokodýl vylétl do vzduchu a několikrát 
se po dopadu na zem obrátil.
Alena se vysoukala z mezery pod autem.
Sundala si rukavice.
Tak takhle ne!
 
Uhladila si zpocené čelo a opět zamířila k jabloni. 
Zvedla zvíře a vztekle s ním udeřila o odkopanou 
nožičku. 
"Tady máš - a drž už konečně hubu!", neudržela se.
Z pod peřiny vytryskl závan podivného puchu.
Chlapeček náhle přimhouřil oči. Jejich výraz začal 
kupodivu zlehka mrazit. Jakoby se světle modrá
ztrácela v jakémsi odstínu šedočerné.
"A už mě, neser! Kdybys místo blbostí raději 
konečně začal pořádně mluvit!", vztekle 
vyprskla. 
Batole, jakoby rozumělo matčině výstraze, 
se mile zašklebilo. 
Mohlo to však i vypadat jako pěkně křivácký 
úsměv.
 
Vrátila k vozu, zvedla ze země velikostí odpovídající 
montážní klíč, tedy osmnáctku, a celkem složitě 
se opět nasoukala pod dolaďovaný vojenský džíp.
Tomuto malému tančíku, který byl v licenci místně
vyráběn kdesi na jihu Sahary, s nadšením často 
říkala - ty moje švidravé americké kladívko - když...
"Já ho zabiju!", odplivla si pod pravé přední kolo.
Část sliny ji zůstala viset - jak měla hlavu pod 
autem otočenou - na spodním rtu.
Řev od jabloně sílil.
 
Opět se plazením složitě vymotala z pod vozu, 
odhodila montážní klíč a rozběhla se, téměř celá 
nasáklá naftou, k batoleti.
Zatřásla kočárkem, až se z provazového koše
těsně za držadly vysypaly jakési barevné pilulky.
"Drž už konečně hubu, Pucalíku!", vyprskla
mu do purpurové tváře.
 
Dítě okamžitě utichlo.
"No, konečně, poslušný spratek!", ulevila si,
a vrátila se k přizvednutému vozu. 
Opět poklekla na kolena, pak se převalila
na záda a posunem pat se dostrkala pod 
střed elegantního těžkotonážníka.
 
Chlapeček, dala mu jméno Tadeáš, 
se v kočárku batolivě nečekaně posadil, 
v očích se mu objevila i jakási senoseč 
nadšení - zatleskal baculatýma ručkama 
a našpulil radostně pusu.
"Hatííí!", zašeptalo to stvoření, a zaclonilo
si ručkou zrak, aby lépe vidělo na pochmurnou 
scénu.
V tu chvíli se kolem něj zázračně rozkutálely, 
jako nějaké doposud odhadované díry vesmíru - 
jako nějaké vstupní průchody do bezedného 
tunelu, rotující kolečka osudu. 
Oči mu potemněly chladnou nenávistí.
Z našedlého odstínu rázem vytryskla krutá 
a hluboká černá.
 
V heveru to kovově cvaklo, západka vyskočila,
zařízení se vyvrátilo z osy.
Terénní vůz se dokonale posadil na Alenino tělo.
A to tak pečlivě, že z nebohé ženy zbyla jen
jakási hromádka suti. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 07. srpna 2019, 09:03
  • 41 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz