Jde to Dobré Wow!

S A U N A - 2.část

Literatura > Vícedílné
 
 
 
 
S A U N A 
    2.kapitola
 
 
 
 
 
Na mýtině, kterou právě kmitavě prosvětlovaly
plameny vatry, podupávala v pomyslném kruhu
šestice tanečníků.
Jejich náčelník, s rukama vztyčenýma nad
hlavou - kroužil s nimi, ze severu na jih a potom
i ze západu na východ - mumlal přitom, pro
běžného smrtelníka jakési nesrozumitelné
hlavolamy - upadal střídavě do transu. A pak,
stejně bleskově, zase k vizionářsky téměř
dalekosáhlé předvídavosti. Kdo ví?!
Skupinka čtyř dívek a dvou mlaďochů po něm
rytmicky opakovala nejen vzletná gesta, ale 
i dramatické bláboly. Možná to však nebyly jen
bohapusté bláboly.
 
Oheň najednou prudce pohasl, z jeho nitra
- laik na to zjevení mohl hledět, jako na zázrak -
vysršela kouřová podoba nějaké podvědomě 
mýtické postavy a nad platem při vrcholu
kamenné pyramidy se v kruzích za slyšitelného
praskotu rozplynula. 
Právě v ten okamžik se i rozestoupily mraky,
zakrývající ocelový svit Měsíce.
Jeho paprsky krátce osvítily mýtinku hluboko
dole pod ním.
Skupinka vzývatelů v ten okamžik poklekla
a ruce zaryla do vlhké půdy.
Velitel drsně vykřikl: "Vzývám tě, mocně nekonečný,
Šestsetšedesátšest!", a z kapsy pod maskovacím 
pláštěm vytasil kratičkou dýku, která byla zabořena 
do jakési narudlé masy.
"Zde, v tomto telecím srdci, je ukryta krutá zloba  
tvého i našeho protivníka!", poklekl a hlavou pobil
třikrát o travičkou zarůstající žulový kvádr.
Přízraky povstaly a jako na povel se pleší mírného
pralesa ozvalo: "Budiž mu tma!"
 
Když skupinka vycházela z lesa na poloúrodné
družstevní pole, jejich stylové "Hůla húú, tatá - 
hůla húú, tatá -", se ve všeobecném překvapení
začalo vytrácet. 
Městem v údolí se právě večerem rozezněla 
třikrát po sobě naléhavě naříkající hasičská siréna,
která svolávala místní dobrovolné hasiče k akci.
 
Hořelo rozlehlé stavení pana starosty.
A srdceryvný pláč jeho ženy, a hlavně - její 
poničená hlava, kterou opakovaně mlátila do
karoserie manželova poloslužebního vozu 
způsobily, že se k všeobecnému šumu přidala 
za chvíli i vřeštivá houkačka a odlesky modrých 
majáčků také spěchajícího sanitního vozu.
 
"Kdepak máte, milostivá, soudruha pantátu?", 
odsunul pohotovostní lékař injekční stříkačku 
z ruky roztřesené ženy.
"Kde je Matylda?", vykřikla a chtěla vyskočit
z lůžka, na které byla pro jistotu přikurtována.
"Kdopak je Matylda, paní starostová?", zmateně
pohlédl na ženu muž v bílém plášti.
Bylo vidět, jak se usilovně zamyslela.
"No přece - co já vím, kde je mu zase konec -
bude asi na zasedání", vysoukala ze sebe
zmatená dáma.
"Matylda?", nedal se odbýt.
"Co je s Matyldou?", pohlédla mu prosebně
do očí.
"Tak jedeme!", pokynul řidiči lékař a přibouchl
dveře sanitky.
 
Asi po třech hodinách byl oheň uhašen.
Rozlehlé stavení i s přístavbami lehlo, tak říkajíc, 
popelem.
Poctivě ohořelá těla muže a psa odhalili hasiči 
až v dříve neblesních zbytcích výpravného apartmánu
na horním konci starostova rozlehlého zahradního 
parčíku, kterému se mezi obyvateli satelitu 
všeobecně s nadsázkou, pro jeho neotřelou
stylovost a přidružený bazén, říkalo - sauna.
 
"Hůla húú, tatá - hůla húú, tatá -", neuplynul ani
měsíc a goticky působící sedmerčátka propíjela
na terase ušmudlaného bufetu svoje příští plány.
Každou hodinku si přiklonili hlavy k sobě -
a šeptem hýčkali slovo od slova: "Hůla húú, 
tatá - hůla húú, tatá -".
Bylo to - svým způsobem - odpovídající vyjádření
souznění vcelku záhadných a na pohled i milých 
mladých lidí.
 
"Káčo, skoč mně taky pro bubliny s vodu!", 
zamrkal na od stolku se zvedající dívku chlapík 
s rezavým plnovousem, který mu sahal až hluboko 
pod rozlehle hranatou bradu.
"Jo", odpověděla a prohrábla si zelenočervené
vlasy, které ji téměř ničily orientaci v terénu.
"Klíčem to odemknem", poznamenal zaníceně 
mladík, který zatím posedával na kraji stolu.
"Ale to nebyla naše věc", skočil mu do řeči
brutálně potetovaný kolega, který přežvykoval
žiletku, až mu z úst splývaly kapičky krve.
"Policajti tvrdili, že měl ten maník celej areál - 
jak to říct - prostě stavěnej na černo."
"No a? U takovejch vychcánků  - ?!", ozvala se 
blondýna s protrhanými vlasy.
"Držte huby! Fakta, a pro nás teď jen naše fakta!"
"No, konečně! Kdesi mu tam ta elektrika prskla."
"No a, co má být?", pozvedla obočí.
"No a? Zkrat, děvče - elektrickej zkrat mu odrovnal 
barák i saunu", odsekl.
"To je maso! A ta hlásná městská pusinka nakonec 
docela uhořela! Bohužel."
"Jenže to není naše věc, Ireno! To sme přece tak 
úplně po Spasiteli nežádali."
"Ne?
"Nechápeš, že Spasitel byl v tomto případě jaksi 
mimo orientaci? Chtěli sme si přece vysloužit jinýho 
šumáka, přece toho kačenu z lázní", udeřil pěstí do 
stolu řečník.
"Nešil! Proč by byl Všemocný takhle mimo mísu?", 
cukla hlavou, až se ji rozhoupaly zmenšené kostlivcovy 
hnáty, které měla zavěšené jako náušnice v protažených 
ušních lalůčcích – proč by byl mimo!? Třeba -", na terase 
vypukl zlomek přemýšlivého ticha.
 
(pokračování)
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 12. června 2019, 09:07
Mesje,
díky.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 07. června 2019, 14:19
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 07. června 2019, 08:46
  • 1265 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz