Literatura | Cestopis

Napsáno před vánocemi,na motivy skutečné události.

Aneb jak jsem se vydala do Austrálie.

Toto je stručná reportáž z mé cesty po západní Americe. Za dvanáct dní jsme najeli kolem 3000 kilometrů a projeli čtyři státy - Kalifornii, Utah, Nevadu a Arizonu. Pro cestu tam a zpátky jsme využili pěti letišť.

Krátké zápisky z mého deníku, který jsem si vedl na Aljašce.

Jaká jsou vaše kupé?

Praha je magická. (Jsem si vědom nesympatické délky a snad přílišného patosu, ale rozhodl jsem se stím nic nedělat.)

A jako co. Úvodník (znaků: 35/400).

Moje paníčelka na češtinu mi vytýkala, že nepoužívám v básních interpunkci. No tak jsem ji použila a vypadá to blbě a nelíbí se mi to a za pár dní to stejně změním a bude to zas bez interpunkce, kdo se v tom má takhle vyznat. A taky nechci dávat název. Pro jednou. Protože mě napadly jen názvy jako "Vesmír" a to zní skoro až budovatelsky.

Jsem byla v bílý labuti a bylo mi tam z toho smutno. A moje sentimenty jsou přitom neoprávněný.

Jednou jsem na procházce Čimickým hájem objevila takovou skrýš nějakého - asi - bezdomovce se spoustou deštěm zkroucených fotek nahých žen. Nebyly to ty dnešní vychrtlé modelky, byly to staré černobílé fotky žen, co mají stehna a boky a co by se dneska už moc nelíbily. Chtěla jsem si jednu nechat, ale pak mi bylo líto toho, kdo si je tam nechává. Tak skončily v básničce.

Vše vidím jako ve snovém oparu, jako sledovat televizi přes mléčné sklo, lovím ve vzpomínkách a nacházím jen střepy. Ale můj bojovný duch mě tlačí k činu, abych se ty kousky vzpomínek pokusil seskládat do celku a zavzpomínat na Prahu, od začátku.Dokonce.

Regulérní školní slohová práce - reportáž...

Opět dílko ze školy, úkol byl jenom trefit se do reportáže :).