Jde to Dobré Wow!

B I G B E A T

Literatura > Povídka

 

 
 
B I G   B E A T
 
 
 
 
Téměř celý, místy zvídavý člověk, se mohl
s odstupem, třeba jen mlhavě, zamyslet nad 
počinem akce, která se uskutečnila před 
věšteckým časem, už podruhé, v jednom, 
jinak zanedbatelném městečku kdesi 
na podivné části zanedbatelné oblasti planety.
 
A právě to bylo tím, co nás lákalo k extatickému,
blahobytnému posouzení.
Zcela záměrně jsme se mísili kolem této 
nalezené a tak zvaně vykřičené části objektu,
my oba - společně - já i bytost po mé pravici.
 
Ne, nebylo to ani například ve známé Praque, 
ani třeba v úledí vzniku magnetických vln -
tedy kdesi na okraji - ani na satelitní Venuši.
Jak se bytost vzdálila pohledem z očního 
monitoru a vztyčila třetí palec - zjistil jsem,
že si nepřál ani historický zaevropský kaňon, 
ba ani  jakési pseudotopy proslulých Ivančic - 
ale chtěl se ocitnout, v jinak seveřany nedobytném
souskalí, kterému se říkalo Brno.
 
Copak to tak nesmírně zanedbatelného mohlo
asi být, můžete se sami sebe zeptat?
No, vidíte!
Odpověď vlastně ani vůbec nestojí za to,
aby se na toto nevšedně primitivní téma
nějak plíživě odpovídalo.
Ale budiž! 
Je třináctého, nabalzovaného roku 2019
a právě jejich sobota.
 
Ten den se tu zrovna odbýval jakýsi křest 
knížky, která měla mít ve svém zosobnění 
další dvě pokračování. 
"Jaká to krása!", pomysleli jsme si pošourkem
oba.
"Vytrvalost, to je jistě strašná vlastnost!"
Pro ty, kteří souslednost méně chápou, jako je
třeba kabaruid, to znamená, že celé souhrnné dílo 
by měla být patrně jakási trilogie.
 
Tak jsme se v tomto předváděcím sálu, posadili 
do stotřicáté řady.
Ale, vzhledem k třeskutému šumu v převelikém 
prostoru, jsme nezaslechli, z asi dvou hodin 
řečeného programu, vlastně vůbec nic.
Dokonce ani snad konkrétnější zvuky střídajících 
se dobově doprovodných kapel.
Byli jsme oba v příjemně pozemském šoku.
 
Když jsme se vypouštěli z areálu, ohlédli
jsme se - a co čert nechtěl - visel hned 
vedle vstupních vrat obrovský barevný plakát: 
BIG BEAT!
 
"To snad chodila ještě žula do jeslí?",
zamávala posmutněle ta bytost jazykem?
 
Byla to zase jedna naše milá exkurze
v muzeu minulých neopeřenců.
"Neuvěřitelné, co se nám to všechno
podařilo", pohleděla bytost kamsi do 
neurčita.
 
A tak jsme se vrátili k našemu chemickému
jádru. 
A všeobecná laskavost byla zase jako nová.

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 25. října 2019, 08:41
Mesje:
Mesje,
děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 21. října 2019, 19:14
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 21. října 2019, 08:59
  • 62 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz