Jde to Dobré Wow!

Síla polibku

Literatura > Poezie

Polibek ukradnu ti chtivě,

ten poklad, co hřeje víc, než Slunce,

ta koule mámivá s nonšalancí přišita,

podívej, na nebíčko,

tu duchnu nebeskou,

tak měkkou i po hříchu hebkou,

jak ruce maminky,

když koupe své batole v srdéčku svém,

tolikrát zlomeném, to životem,

co houpe nás,

jak hodiny své kyvadlo,

šeptajíc své uhrančivé a tajnosnubné tik tak,

hezky v rytmu, co tlukot panáčka,

život rozdávajícího dle řádu jízdního,

vesmírem do slziček vepsaného,

to hvězdy pláčou a naříkají pro úzkost

beroucí jim pokoutně svit a zář,

neškleb se ti andělský Serafe,

neb dolíčky z tváří tvých vypadnou i

zakutálí se bohům a čertům pod stůl,

oni rokují u něho a jak tetky na pavlači

hádají se o budoucnosti

všem psané stejným perem a

na jeden druh pergamenu,

blázni bláhoví si myslí, že

to mají pod palcem, ale chyba lávky,

všechno je vkováno do hodin,

do jejich věčného tik a tak,

veškeré smutky i každodenní radosti,

všechno, všecičko je tam vloženo,

to oni rozhodnou o tom,

zda pusa tvá bude přátelská,

či milenecká.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 06. října 2019, 09:42
3 -
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 28. září 2019, 14:32
2 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • AkasAkim Autor
    AkasAkim
  • 5.4 bodů
  • 1 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 28. září 2019, 12:05
  • 105 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz