Jde to Dobré Wow!

Houpavé náušnice

Literatura > Jiné / Úvaha
4. ‎července - 25. srpna  ‎2019
 
 
Pohleď kolem sebe, nikdo si nežádá příliš slov. Ani mé nitro jich už tolik nevyplodí, ani si nežádá od ostatních.
A tak příjde chvíle, kdy na tebe pohlédnu a uvědomíš si vše beze slov.
Příjde moment, kdy vemu odvahu do rukou, kdy se chopím tak trpké věci a pohlédnu ti do očí.
a ty poznáš, co ti říkám beze slov.
 
Lidé jsou netrpěliví. I já jsem. Nikdo nečeká. Nikdo se nedívá vzhůru. Každý má ostré lokte a krátké věty.
Nikdo nechce poslouchat mnoho slov. Nikdo nechce číst mnoho řádků. Jen málo lidí přemýšlí nad větami
a tak málo lidí jim rozumí. Jejich možné mnohovýznamovosti. Tak málo lidí rozumí různým výkladům vět.
Jak jen rozluštit v textu myšlenku? Jaká je správná interpretace myšlenky ve větách?
 
Vše má svůj definovaný čas.
Vše má svůj čas.
Když jsem potkala svou první lásku, od které už uběhlo několik let. Když jsem potkala tebe, svou poslední.
Vím o něm a někde hluboko uvnitř, jsem klidná.
Když vím, že v určité etapě jsem potřebovala tentokrát pomoc pro sebe.
Když jsem potřebovala podporu já a ne ostatní.
 
Možná to je tím, že jsem ve stejných stěnách
stěnách dětství, kde jsem vyrůstala
a z mého okna je stále stejný výhled
ta siréna stejná každou první středu v měsíci
ta siréna před níž jsem se schovávala jako malá
a strýc mě jednou takhle v bouři při siréně schoval pod svá ramena.
Vyprávěl mi, že nemám v bouři rychle prchat
ani dělat velké kroky v elektrostatickém poli, ale spíše skákat snožmo
nebo býti schoulená.
 
Ty a tvůj liknavý přístup. 
Já a mé úpěnlivé prosby.
Ty soucitná, ale nemilující.
Já útlocitná, vždy k tobě sensibilní.
Teď tak choulostivý čas.
Se vztahem dvou lidí by se jimi mělo nakládat šetrně. Přece, se to neděje.
 
ty seš ta němá instrumentalistka
Děkuji ti
že díky tobě jsem tím co jsem
přispěla jsi 
posledním dílem do skádačky
do puzzlí, které skládám
které mi předhodil život
přispěla jsi
k mému uvědomění pro lidi
k porozumění
 
ty seš ta němá intrumentalistka
tak na slovo skoupá
a vtiskla ses do mé paměti
 
ty seš ten černý vysoký bod
s houpajícími náušnicemi
a rovným úsměvem
 
opravdu jsem prožila jeden ze životů
jakoby to byla pravda
jakoby to byla věčnost
od začátku do konce
 
což byla
 
ve svém okamžiku
jež byl předem vymezen
ty víš
že jsem jej prožila, jako by byl jediný co existuje
jakoby byl ten jediný co kdy existoval
znovu.
 
prožila jsem tě 
a byla jsi vždycky ta, co má odejít
viděla jsem to
několikrát
až příliš často
na mnoho způsobů
ve svých snech 
co jsem tě měla po svém boku
budila jsem se s vědomím, že se to stane
 
Bože...
tak těžké břímně
když víš dopředu co se stane
 
prožila jsem tě
tak jak to mělo být
 
jsem němá jako ty
hluchá jako polední siréna
co mne kdysi strašila
a dnes děsí
děsí mě její intenzita
děsí mě její pravidelnost
děsí mě její monotónnost
děsí mě její vzdálenost 
jako by to mělo být to poslední co slyším
co přehlušuje můj žal, ale ztělesňuje ho
 
nyní ji slyším a dívám se jí vstříct
odkud tak asi vychází?
Kde je to ústí? 
Odkud vane...
 
Ty sis mě tu našla.. no ano přímo tady
tys mě poznávala
tys to chtěla
a najednou je vše zase pryč.
 
I kdyby se stal zázrak a ty jsi žádala slov.
Neřeknu nic.
Své vzpomínky konejším klidná v pohledu v dál
I když rozpolcená někdy zatlačím své slzy zpět do sebe, když si přiznám, že jsem věrná vzpomínce.
Když i tobě tak moc chci říct, že je mi to líto a záleží mi na tom, abys to věděla.
Zpolovic přiznám okolí, že je mi teskno, naštěstí mě tak často nemají na očích.
 
Co na světě existují pronikavé lidské oči
Déšť mizí v půli pádu.
Tak velké je horko tam někde v Egyptě.
Slunce vypaří kapky deště než by stihly dopadnout na zem i zde, v milovaném Brně.
Slunce vypaří kapkdy deště než mi dopadnou na dlaň, i teď a už i přímo tady, v Brně.
Tak velké je horko.
Tak moc jsem každou svou lásku milovala.
Přisahám.
Že v tu chvíli, v ten čas, 
později už jen poločas, 
jsem každou svou lásku věrně milovala.
Déšť mizí v půli pádu,
když nebe je modré
vzduch žlutý
a stíny černočerné.
Co na světě existují oči pronikavé
A ty si zatím myslíš, že tě touhle růžovou vatou dusím v hrdle.
Protože jsi povrchní,....
ne počkej... ne povrchní...
to protože jsi citově plítká, emočně oploštělá.. !
To protože mi prostě nerozumíš. 
A nikdy jsi rozumět neměla vůli.
Neměla jsi vůli.
 
Kdysi se mohlo zdát, že každou zajímavou lišku si chci ochočit.
Možná ze začátku to tak vypadá, neb jsem temperamentní, vášnivá, ráda flirtuji, extrovertní,
snad i přes svůj věčný smutek, zabírající rozsáhlou část mého srdce, vtipná.
No vždy se to otočí a pak... spíš si každá liška ochočila mě.
Jsem připravena na boj. Na bitvy se životem. Čelem oproti nepřízním, co na mne ještě čekají.
Jakkoliv poraněná. I kdybych měla chcípnout. 
Teď a tady se vydávám učit jezdit na koni, o němž jsem doteď jen často psala.
Teď a tady se vydávám na cestu k mým cílům a snům.
Vše má svůj čas. 
 
A já na tebe jednou pohlédnu zezhora.
Tam, kam se nedíváš.
Tam, kam se skoro nikdo nedíváte.
Přijde chvíle, kdy se na tě podívám z úrovně očí.
Přijde chvíle, kdy se na tě podívám z konského hřbetu.
A tentokrát to bude líto tobě. 
A tentokrát, to bude líto vám.
I kdybys žádala slov, a nebyla tak skoupá na slovo...
to už budu němá já 
a odejdu doopravdy.
 
Lidé chcou ohýbat pravidla
tak jim ukážu, co dělají.
Nikdo si nepřeje mnoho slov
a tak je mít nebudou.
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Camay
kvalita komentáře: 0 Camay 19. září 2019, 01:00
Icra: Moc Vám děkuji :-) Těší mne to.
Icra
kvalita komentáře: 0 Icra 18. září 2019, 23:30
1.5 Dostalo mě to.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 09. září 2019, 07:56
3 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 4.5 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 08. září 2019, 17:48
  • 145 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz