Jde to Dobré Wow!

S A U N A - 4.část

Literatura > Vícedílné
 
S  A  U  N  A
  4.část
 
 
 
 
Velký šéf celého areálu akvaparku - a to nejen 
několika koupališť, ale i,  jak se těmto 
podivným místnostem ve sklepeních hlavní
budovy říkalo, masážní salonky, ale také mu
patřilo kadeřnictví, holičství, směnárny, prodejny 
všeho možného či ilegální, jak ji naprostá menšina
z městečka chápala, populární herny - odložil 
berličku před sebe na pracovní stůl.
 
Několikrát se nadechl a zadíval se neurčitě
na do zlata zarámovaný obraz, ze kterého
zhlížela do místnosti rozšklebeně zubatá
tvář jakéhosi prehistorického vodního monstra.
"Je auto připravené?", zahulákal do mobilu.
"Ano, pane - čekám před vchodem", poznamenal
uhlazený řidič a nastartoval.
"Musíme vyjet načas, máme to do centrály přes
sto kilometrů:"
"Ano. Vím, šéfe", zahodil nedokouřenou cigaretu 
přes otevřené okno a pohladil volant.
"Zpátky musíme být před dvacátou -".
"To stihneme, kámo!", zažertoval silniční pilot.
"Kámo?...Máš štěstí, že je před výplatou. No,
mluvím vážně, dnes to bude svižný, chápeš?"
"Ano, papá!", prošlápl zprudka plynový pedál.
Jen co prezident ukončil hovor, mobil začal 
vyzvánět.
Roztržitě zmáčkl na tlačítko příjmu.
 
Žena, opřená o parapet balkonu, netrpělivě
pokuřovala doutník. Bafala a bafala, až jiskry
v prskancích dopadaly na zvlněnou plochu
bazénu pod ním.
Byla netrpělivá, ale důvěřující.
Scéna byla připravená, jen herci zatím seděli
v zaprášených šatnách.
 
Přesně za pět minut osm začal prozpěvovat
hlásič od dveří areálu. 
Aróma už čpělo pěkně z bomby ven.
Rozběhla se k ovladači brány a stiskla několikrát 
zelený knoflík.
 
Budulínek prošel opatrně zahradou a otevřel 
těžkopádné dveře sauny. 
Uvnitř bylo rozsvíceno a příjemně teploučko. 
Ale podivně smradlavně zatuchlo.
Pohlédl na hodinky. 
Osm. Už by tu měl každou chvíli být, pomyslel 
si a pobaveně pohlédl na mramorový taburet, 
na kterém ležela otevřená krabice doutníků.
Otevřel zip na svojí ošoupané džínové tašce.
Uvnitř se blýskl dlouhý porcovací nůž. A opět
zavadil pohledem o hodinky.
 
Bylo už deset minut po termínu dohodnuté
schůzky. 
Náhle si uvědomil,  jak vzduchem vytrvale proráží 
jakýsi nedefinovatelný zápach a letmým pohledem
na teploměr zjistil, že je patrně čas se svlékat.
"Sakra! Ty pitomé ženské!", vyděšeně zašeptal.
Uvědomil si, že mu po čele spěchají pramínky potu. 
Co je to za smrad?! Že by plyn!? Ale kde by se tady 
vzal? Z propan-butanové bomby, která by měla stát 
v garáži!? Nebo - ".
A v tom okamžiku zavibroval jeho mobilní telefon.
"Macku, už běžím! Zapal mně, prosím, cigáro -",
zajíkl se naléhavý purpurový hlásek.
 
Výbuch byl dostatečně silný, aby rozmetal dřevěný
domek sauny na stovky kousků. 
Pak, v okamžiku, nastoupil na řadu i požár, který
celkovou zkázu rekreačního objektu dokonal. 
 
"Pedáluj, synku! Musím být doma o osmé", naléhal 
roztržitě majitel koupaliště na řidiče, který s úsměvem 
pohlédl do zpětného zrcátka.
"Jedu přece třístovkou. To nestačí?!"
"Bože!", zazněl výkřik - a pak jen rachocení,
údery a chaotické cákání vody.
Rybník těsně za neobvyklou zatáčkou okresní 
silnice byl svoji zrádnosti celkem v okolí pověstný.
 
Když dorazili po dvaceti minutách na místo 
nehody nejprve hasiči, na kost promrzlý a značně
promáčený řidič na ně se s krůpějemi v očích 
hystericky zíral: "Chlapci zlatí?!", koktal stále dokola,
"to se mně vopravdu ještě nikdy v životě nestalo."
 
 
Každý živáček, který by procházel náměstím
z horního konce, od akvaparku směrem k bance,
by po pravé straně narazil na obchod s květinami,
pak na prodejnu novin a tabáku a hned za nimi
na elegantní vinárnu. Musel by vystoupat po několika
točitých schodech do prvního patra, projít dveřmi
z mléčného skla a míjet, hned za vchodem, podlouhlý
barový pult.
Byla to totiž taková vinárna, smíšená s typickým 
barem, prapodivnou směsicí hracích automatů
v menší místnosti, ukryté za rudým závěsem hned 
naproti šatně, a prostorem pro konzumací vína 
a různobarevných destilátů, různých druhů zákusků, 
tří pravděpodobně poctivých jídel na objednávku 
a hamburgrů. 
Téměř uprostřed tohoto pomenšího sálku byl
okrouhlý prostor, který sloužil při víkendových
akcích také jako taneční parket. Do kříže na něj
směřovaly malé reflektory, umístěné těsně pod
stropní konstrukcí.
Vcelku výpravná rusovláska strnule seděla těsně 
u okna, které od podlahy vinárny až ke stropu mohlo 
z ulice předvádět - od bot až po mozaikou vykládaný 
strop, jaká je současná společenská  nálada.
Prázdným pohledem hleděla, kdo ví kam - na stolek 
s telefonem, do ulice na procházející, na dvoudecovou 
sklenici s vodkou, na láhev džusu, na pomačkanou 
krabičku cigaret?
A dočkala se!
 
Nejprve volali místní policisté a chvíli nato i policajti 
z vedlejšího okresu.
"Bože, Bože - díky! Ale to nemuselo být! 
Zapálím na krbu další svíčku. Dvě mouchy jedním 
poplácáním?", ušklíbla se a kopla do sebe zbytek 
stakanu vodky.
"Zase musím začínat z gruntu!", zatleskala tak 
nadšeně, až převrhla láhev džusu na bělostný
povlak stolku.
 
"Mám tu spotřebku připsat, milostivá paní, 
zase na futro?", přicupital servilní číšník
a žoviálně se uklonil.
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 19. června 2019, 08:43
  • 152 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz