Jde to Dobré Wow!

S A U N A 3.část

Literatura > Vícedílné
 
 
 
 
S A U N A
 3.část
 
 
 
 
Moderní koupaliště, které z fondu občanů stavbaři 
zrenovovali teprve před několika měsíci, se vzletně 
ohřívalo ve slunečních paprscích. 
Jako často - když byla obloha blankytná, ptáčci 
ve větvích kolem vchodu si z vesela prozpěvovali,
občané, kteří místem procházeli, se na sebe 
vzájemně bodře usmívali a opálený policajt za
horním okrajem náměstí, který bděl nad okolím
plovárny i pořádkem téměř uprostřed maloměsta,
znuděně zíval - zlehka zastavilo před vchodem 
do správní budovy akvaparku podlouhlé, proklatě
do svítiva naleštěné auto. Jemně se zhouplo
na vlnách a po chvíli se tohoto rána odsunuly
i obě postranní vrátka.
Prezident koupaliště právě dorazil.
 
Z nitra tohoto pomenšího autobusu rázem vytryskla 
na všechny strany rázovitá směska produsané
melodie. A také rozdováděné hlasy. 
Pro všechny, kteří kolem spěchali do zaměstnání, 
to byla jen další známka nekonečných večírků kdesi 
za hranicemi města.
Pomatený vřískot děvčátek, svádivé cinkání
skleniček a na chodník a silnici kolem tradičně
dopadající - při dojemném loučení - různobarevné
chuchvalce zvlněného spodního prádla, značily,
že pro dnešní dopoledne je čas odpočinku.
Z místa vedle sedadla řidiče se nejprve vysoukala 
z vozu obyčejná, hliníková berla.
Za ní si složitě vykulhal i muž. Prohlédl si znuděně 
tváře kolemjdoucích a ukazováčkem namířil na 
řidiče: " Kšááá!", vyprskl.
Jo, jo - to byly ty panské manýry.
 
Před téměř šesti hodinami opatrně navlékal na
opálené tělo jakýsi usměvavý mládenec ženě 
bleděmodrá, jemně háčková tanga.
Blondýna přitom upřeně zírala do svítivého zrcadla,
které bylo příhodně umístěno přesně na stěně proti 
postupně se ozařujícímu oknu stavení. Svítalo.
 
"Musíš ho konečně zabít!", promluvila vztekle na
špígl, který v tichosti její monolog nenásilně polykal. 
Po chvíli bezvládí se ozval i mužský hlas.
"A co mám teď dělat, zlatíčko? To není tak jednoduchý."
Žena si popotáhla spodní díl garderóby a nadechla se.
Pohladila mládenečka po krčních svalech a vzdychla:
"Neříkej mi zlatíčko!"
"Promiň, lásko, ale - "
"Mám plán -", pozvedla oči k nebi a pak dolů, "pozveš
ho do sauny."
"Jak ho mám já zvát do jeho sauny?", nechápavě se
kousl do horního rtu až mu hlava bolestivě ucukla.
"Přidáš se k němu - každej den, přesně v osm večer,
před večeří, se tam chodí povalovat."
"Dobře. Ale jak se k němu při té příležitosti dostanu já?"
"Musí to vypadat, jako naléhavost nejvyššího stupně.
Chápeš, budulínku? -  Prostě mu zavoláš a řekneš mu, 
že seš můj advokát a že mu bohužel tímto způsobem 
vzkazuju, že si s ním potřebuješ nutně promluvit - a hned 
vypneš mobil."
"Není to jaksi divoký?"
"Skočí na to. Je to holt už jen starej, vopotřebovanej vůl."
"Kdopak ho tak ždímal, lásko?"
"Nech si zdát, medíku -" zakončila láskyplný rozhovor
žena, která už byla konečně připravená u dveří hotýlku
k odchodu.
"Počkej - pojď sem!", rozvalil se do křesla a vytáhl 
před sebe nohy s nezavázanými tkanicemi u bot, 
" tak polez, princezno, a dělej!" vykřikl a na tváři 
se mu objevil podivný škleb.
"Promiň, sem nějaká naštvaná", vykročila k němu
a poklekla.
Medík se napřáhl a pěstí ji prudce udeřil do tváře,
až se skácela na koberec.
"Drž hubu, a dělej!", odsekl a začal si znovu rozepínat
kalhoty.
 
 
"Hůla húú, tatá - hůla húú, tatá - Pane náš, rozsviť plápol 
a zadupej vodu - rozýchej oheň a uhraň tu vodu...",
malá šestičlenná skupinka postupně prošlapávala v kruhu
kolem kamenné vyvýšeniny na Šibeničním návrší.
"Náš Spasiteli, vyslyš naše přání - a budeme ti sloužit
do těla roztrhání...Hůla húú, tatá -".
Tento částečně dvoučtvrťový a přídavně i čtyřčtvrťový 
rytmus byl natolik pro tyto baleťáky uchvacující, že je
postupně dusil až k fázi jakéhosi odříkání duševního
napětí.
Oheň plápolal a poctivě rozhazoval do svého okolí 
chomáče jisker, vůdce se na vyvýšeném pódiu v běsnění 
plácal do rozchloupané hlavy, noční dravci tomuto stavu
bezhlučně přihlíželi z okolních větví nebo z nížiny mezi
trávou a balvany. Z nadhledu k tomu, zaznívalo souznění 
zvedajícího se nárazového vichru a do mraků se zahalujících 
hvězd, jako účelné varování. 
Pro koho?
 
Partička se rozsadila u stolků na terase hospůdky
právě v okamžiku, kdy se kapky deště začaly hlásit
o pozornost na chodníku, na zábradlí, na střechách
okolních domů - a vůbec, nad celým městečkem -
vzdáleně se přidaly i provrstveným okolím výhružně
se mrskající blesky.  
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 19. června 2019, 08:37
Mesje: Mesje - tradičně - děkuji za vyjádření
(Možná by, příště, bylo pro mě "vyzývající", kdybys doplnil, co Tě
potěšilo, co už nebylo "tak akorát"...
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 14. června 2019, 23:16
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 14. června 2019, 08:43
  • 79 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz