Jde to Dobré Wow!

S A U N A 1.část

Literatura > Vícedílné
 
 
 
 
 
S  A  U  N  A 
     1.část
 
 
 
 
"Hůla húú, tatá - hůla húú, tatá -", na každou
rytmickou dobu se nohy skupiny tvrdě zabořily 
do vlhké půdy.
"Pane náš, rozsviť plápol a zadupej vodu -
rozdýchej oheň a uhraň zlou vodu..."
Dup, dup a zase - dup,  dup.
"Hůla húú, tatá -", šum šeptavých hlasů prostupoval 
tiše lesním úvalem.
Nad hlavami podivné tlupy se vznášely jen 
vrcholky stromů a Měsíc, který se, jakoby marně
vyhýbal šedočerným mrakům, zrychleně plujících 
pod jeho zakulacenýma nohama. 
Občas na touto scenérii zaútočilo několik třepetavých
netopýrků, ale rázovitá melodie "Húla húú, tatá" - si dál 
neochvějně razila cestu k místně neblaze proslulému 
Šibeničnímu návrší.
 
Kdysi uprostřed této travnaté mýtiny stávala tajemná
stavba ze stupňovitě vršených kamenných kvádrů, 
na jejímž plochém vrcholu se bytelně vznášela, 
proti většinou matně prosvícené obloze, šibenice.
Podle místní legendy, se přímo zde, na místě
na nejvyšším vrcholku hustého lesa, od pradávna 
vykonávaly lidově často navštěvované popravy 
a často také - vždycky za dnů, které se vyznačovaly
jakýmsi běžnému občanovi skrytým povelem - se sem
slétali k omamným rejdům čarodějové a čarodějky 
ze širokého okolí.
Některé potom skončily v plamenech, někteří
z mužského osazenstva byli prohlášeni za
vlkodlaky, nebo jen za obyčejné pytláky a zákon 
si s nimi už pěkně po svém poradil.
Které společnosti by se líbilo, kdyby se náruživé
tlachání nějakých pobloudilců nekontrolovaně
šířilo krajem?! A tím spíše, když se tajemná 
zaříkávadla a drásavé obřady často záhadně
i završovaly výslednými skutky.
Uhranuté slepice, které přestaly snášet poctivá
vejce a místo kuřátek se rodily jen samé strakaté
a nevzhledně opuchlé ropuchy. A co tak krávy, 
které se ze dne na den změnily v jalovice nebo 
neplodné býky. 
 
"Hůla húú, tatá - hůla húú, tatá - Pane náš, rozsviť
plápol a zadupej vodu - rozýchej oheň a uhraň zlou 
vodu..."", malá skupinka se kymácivě prodírala úzkou 
cestičkou, téměř poslepu našlapovali členové do stop
osoby před sebou.
Promyšleně se tak vyhýbali křoviskům, směsicím 
kapradinovitých nánosů, hradbám kamení i strouhám 
potůčků, které pozvolna protékaly ve skrytu pod 
popadaným, tlejícím listím.
Měsíc se právě příhodně ukryl za těžký šedočerný 
mrak.
 
Vůdce, osoba s černou škraboškou na tváři
a v dlouhé maskovací vojenské haleně, udával
nejen rytmus popěvku, ale i směr pohybu, pohlédl
tázavě vzhůru, jakoby zaslechl nějaký éterický pokyn.
Prudce se zastavil a jeho pravá ruka varovně vylétla
nahoru, celkem vzato zbytečně, protože v té nenadálé
tmě si tohoto výstražného gesta stejně nikdo nevšiml. 
Přízraky za ním však zareagovaly na jeho ztuhlou
postavu okamžitě. Podivný útvar se rázem změnil
v kamenné, protáhlé sousoší. Šumění strašidelné 
melodie naráz utichlo. 
Přímo před nimi právě proběhlo z levé strany rokliny 
na druhou do strmého srázu stádo vyplašených 
srnek.
Nebo to byla bachyně s mladými?
Nebo to bylo nějaké božské znamení, které je vybízelo,
aby se všichni otočili a vrátili se zpátky k rodičům
do voňavých chaloupek?
"Jdeme dál!", zasípal rázně velitelský hlas.
 
Pantáta starosta, kterému téměř každý v této
vesnici hluboko v údolí neřekl při setkání jinak, 
než že okamžitě dělal, že ho vůbec nevidí, právě 
hladově sžíral televizní obrazovku. 
Běhala tam stáda koní, ženy kovbojů se věnovaly 
bdění nad uchováním počestnosti a kovbojské děti 
s dřevěnými kopiemi revolverů proháněly kolem 
kovbojských pastoušek svoje představy o statečných 
iluzích a krvežíznivých indiánech.
Jejich otcové na obrazovce kolem hořícího ohniště 
zatím mohutně dumali, jak by dopadli a potrestali 
filmového Kolombo Billa, který jim už delší čas kradl 
spaní i ze stájí vzpouzející se dobytek.
Pantáta hltal děj, jako umanutý.
 
Jako u mě, taky mně někdo zastřelil nedávno telisko
 - a vykuchal ho, mizera - někde v hospodě si dají, 
pomyslel si.
Na bradě se mu občas zaleskly krůpěje bryndaného
piva a splývavé zbytky dráždivé cibule.
 
"A už - ", zlostně vykřikl, když právě zablikala a tvrdě
zhasla světla v domě. Televizní obrazovce to ještě
pár vteřinek trvalo, ale nakonec se také proměnila
v beztvaré nic.
"Mámo, co to je?!", zařval směrem do kuchyňského
koutu, kde tušil pohyb vařečky a sekáčku na maso.
Ozvalo se zaharašení, jakoby cosi padalo.
"Do prdele!", zaslechl ženin hlas.
Vyskočil z křesla a rozběhl se, zatímco zakopával
o kdovíco těžkopádného.
 
(pokračování)
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 07. června 2019, 08:41
Mesje: Mesje - díky.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 05. června 2019, 22:28
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 05. června 2019, 08:47
  • 405 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz