Jde to Dobré Wow!

salvej

Literatura > Biografie / Jiné / Drama
Salvej divotvorna Tak a jdeme na to, nadešel správný okamžik vrátit se v čase a zavzpomínat na můj první trip se šalvějí divotvornou a šlo myslím o ten nejsilnější extrakt, alespoň v té době u nás dostupný – 20x. Takže pěkná sila. Nejdřív ale okolnosti, jeli jsme s mými nejlepšími kamarády na velmi přátelskou lokální akci jménem Šuněcup. Což byla zároveň oslava narozenin čtyř přátel, kteří se angažovali v pořádání nyní už celkem vyhlášeného festivalu Beseda u Bigbítu v Tasově na Jižní Moravě. Kdo tento festival nezná, nechť se mrkne na web, hrálo tam už spousty výborných kapel a pořádá se na dobrém místě zapadlé vesničky a rovněž s přátelskou atmosférou. No a na Šuněcupu hráli vždy nějaké lokální kapely rockového – alternativního založení plus byl ozvláštněn, že ti, co pomáhali na Besedě, tak měli to jako dárek, zadarmo pivka, jídlo a navíc další zajímaví věc a tou byl vždy pořádaný závod. Závod, běh v blízkém okolí a vždy se zvláštníma úkolama na zastávkách a při nich se ještě povinně pila štamprle slivovice, takže závodníci v cílové rovině vypadali vážně stylově. No přejděme blížeji k tématu, šalvěj dovezl tehdy Viktor a tak zas se stal mým partnerem po astrálních výšinách, skoro všechny drogy jsem vyzkoušel díky němu, no tak mu za to nyní k blížícímu se výročí jeho smrti posílám pozdrav do končin, které jsou normálně nedostupné. V klidu jsme popíjeli pivka uvnitř areálu a hrála nějaká kapela, Viktor vytáhl sáček se šalvějí a povídá, to je nějaký silný halucinogen, dostal jsem to jako dárek, tak to můžem vyzkoušet. Oba dva jsme neměli skoro žádné povědomí o této droze a tak Viktor, jako zkušenější astronaut nabyl šlukovku a jal se ji zapálit a potáhnout posvátný dým. Já na něj koukal, viděl jsem, že se jeho tvář poněkud proměnila, nepovím vám jak, no hodně zvážněla asi. Já se ho ptám, jaké to je a chtěl jsem si dat prda taky - nedočkavec jeden jsem byl. Viktor nemluví, až po chvilce, to je šílené, to v žádném případě nemůžeš kouřit tady mezi lidma. Já přesto naléhal, ale Viktor byl chytrý, zkušený (až na opiáty, kterého zabily) a nedal mi fajku do ruky a schoval to úplně do kapsy, že ještě se najde vhodná chvíle později a bokem lidí. A dobře, moc dobře udělal, protože fakt nevím, jak bych se zachoval kouřící ji mezi tolika lidmi... Konečně nadešla chvíle, kdy jsme se to rozhodli jít prubnout my všichni čtyři nejlepší kámoši. Vydali jsme se kousek od areálu k začátku lesa, kde byla nevím proč sice, ale byla tam postel. Tak jsme se usadili na ní a postupně každý z nás kouřil. Já jsem byl až poslední, tak jsem pozoroval se zvětšujícím se napětí, ale taky strachu ostatní, kteří se okamžitě po šluknutí stávali no řekněme prostě zajímavými. Tak a došla řada na mě. Viktor nabil fajku čerstvou dávkou, já si ji vzal, zapálil a čekal, nic zvláštního se mi nedělo, dávám druhého prda, naráz cítím, že ta postel se začíná vznášet spolui s mými přáteli víš a víš, dávám dalšího prda a začínám se šíleně smát. Postel už byla zas na zemi, ale za to já ne, začal jsem s velkou radostí poskakovat, cítil jsem se při tom blaženě. Komické bylo, že takhle podobně jsme povykovali všichni a u vstupu do lesa, či teda výstupu z lesa běhali postupně ti závodníci a jak nás viděli na posteli, auitomaticky si mysleli, že je to další kontrolní bod závodu, tak tam stáli, díváli se poněkud nechápavě na nás, rozesmáté, válejicí se na posteli, poskakujicí a říkající nějaké jim naprosto nepochopitelné věci, takže po chvíli pochopili, že tohle asi nebude součástí soutěže a běželi dál. Dávám si dalšího šluka, naráz se mi vnucuje myšlenka, že jsem se stal zajícem a tak jsem hopkavě se rychle rozběhl kdejakými cestičkami do lesa. Fakt mě to bavilo, utíkat a u toho hopsat jak zajíc. Velice zajímavé, naštěstí jsem neutekl moc daleko a tak třeba nezabloudil, protože na mě Viktor začal volat, ať se vrátím. Tak jsem doběhl zpátky k magické létající posteli k ostatním kamarádům. Pak jsme se vydali cestou asi takovou, že Viktor vzal kámen a tam, kam ho hodil, jsme šli a takhle jsme postupovali delší chvíli, až nás to přestalo bavit, našli jsme si však jinou zábavu. Po cestě jsme potkali oslavence – pořadatele a přišlo nám neskutečně vtipné, házet po nich šišky a šíleně se u toho smát. Tento stav už nebyl tak halucinogenní, spíš připomínal zkouřenost z trávy. Jak vidíte, já osobně jsem neměl nějaké výjmečné přesahující stavy, ale vše se s ostatníma spojilo ve velice zajímavý zážitek. Byl to jeden z mála tripů, který jsem si užil vyloženě komicky. Zajímalo by mě, kolik mi bylo tehdá roků, ale to už nevypátrám a taky to vlastně není zas tak důležité...
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 1 Mesje 14. května 2019, 07:49
2 -
  • drones Autor
    drones
  • 2 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 13. května 2019, 22:55
  • 514 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz