Jde to Dobré Wow!

Příběhy o neskutečném životě Čáslava Lomeného

Literatura > Biografie / Vícedílné / Drama

Příběhy o neskutečném životě Čáslava Lomeného

aneb

Velice bílo bylo ve vesnici XY a z toho vznikly také šílené halušky, že všechny nejsem Vám ani schopen povědě

11.

Tak a jsme u dalšího příběhu z mého – Čáslavova života, který je Lomený, ale nikoliv zlomený. život na těžkých drogách a to pervitinu, jak už bylo mnohokrát předtím řečeno. Bude to asi na dlouhou dobu poslední story, už jsem z toho celkem vyčerpán, vracet se k těžkým halucinacím – mnohokrát jsem si říkal, že to je asi zázrak, že jsem je ve zdraví přežil a nehodil si při nich třeba mašli, ne nadarmo kdysi moji spolubydlící poschovávali přede mnou všechny provazy, protože jsem ve schízách prý neustále hleděl po trámkoch a taky vždy po uveřejnění se dostává velice nepříjemný pocit, že jsem to zvěřejnil, mé niterné stavy. Ale to je má obvyklá reakce téměř na vše, co produkuji a pak se to rozhodnu zveřejnit. A také, paměť mi už selhává a nedokážu si momentálně vybavit další příběhy. Vrátím se k období podzim 2015, kdy  v mém jinak osamoceném životě nastala nenadálá změna a to, že jsme se znova dali dohromady s mou, no nemůžu říct naplno bývalou přítelkyní, tehdy poprvé (bylo mi 25) jsme spolu byli jenom cca 14 dní, kdy mě vyloženě sbalila na párty, kde jsem měl dělat dj, ale místo toho jsme se intenzivně váleli po sobě a po té jsme byli oba dva úplně rozkousaný a první sex týden na to stojí taky za vyprávění, ale teď to sem nebudu montovat, byť by to třeba mnohé z vás zajímalo, alespoň myslím :).

No takže jsem za ní zatím naprosto nezávazně, přátelsky, začal jezdit – ona měla dost těžké období – neustále se hádala s matkou, byla bez peněz, jenom měla směšnou almužnu ze sociálky. Já bral důchod, no to je jedno (ale taky směšný). Prakticky vždy, když jsem k ní jel, tak jsem byl sjetý, za střízliva jsem bohužel nebyl schopen dojet ba ani vstát z postele, Ještě povyprávím jednu story před načatím halucinačních stavů.

Přiznává se – byl jsem dobře sjetý a ano, nadržený jak hovado a protože jsem byl sám, tak jsem sledoval porno a honil dlouho péro, jak se to na perníku mnohým často stává, naráz mi zvoní telefon. Za normálních okolností bych to zcela ignoroval a dál si vesele honil dál, jenže to byla ona – má nejmilejší Petra. Tak jsem té činnosti nechal a natěšen jsem to vzal. Po hlase bylo poznat, že je pěkně načatá, ale alkoholem (ano, v to období dost pila) a asi ještě podpořená benzákami (s oblibou papala lexaurin) a povídá, že stojí u našeho a ať se seberu a dojdu za ní. Takže jsem se oblékl a šel za ní.

Naprosto nečekaně jsem ji viděl za volantem matčina auta – nevěřícně jsem hleděl, protože se poněkud klátila sem a tam a mluvila občas s cesty – no byla opravdu dost, což se mi moc nelíbilo, ale sjetý jsem na společnou cestu k nim domů, No cesta byla hrozná, tam to ještě zvládala celkem obstojně, ale u nich doma jsme se rozhodli, že pojedeme zpět za mými přáteli na jeden domeček. A zpáteční cesta byla fakt hrozná, nejdřív blbla se zpátečkou, ne a ne ji zařadit, nedařilo se jí navíc rozsvítit světla a já nevěděl jak a ona byla už tma naneštěstí, takže jsme jeli z Moravského Písku do Bzence uličkami od pangejtu k pangejtu a po tmě! Naprosto zabijácké! Občas jsem ji musel šahat na volant a teď poznamenám, že já jsem totální antiřidič a naprosto oprávněně mi sebrali řidičák a takhle zběsile jsme projeli Pískem a Bzencem až k onomu baráčku a po cestě jsme míjeli zděšené obyvatele včetně malých dětí. Takže jsem neustále křičel kurva pozor, do leva – do prava! Bez nehody jsme ale dojeli.

Na baráčku furt na někoho padala, skoro jakoby schválně, až mi to přišlo hrozné – cítil jsem se zhrzen a do toho ještě začla zas popíjet víno a štamprle, ale začal jsem ji víc hlídat, chytat a bránit dalšímu pití. Až začala krapet usínat a taky mlela úplně z cesty, což mě vedlo k okamžité reakci a to sehnání někoho, kdoby nás odvezl k ní domů, naprosto jsem odmítal ji pustit zpět k volantu a dokonce jsem ji sebral klíče. Přátelé na místě byli taky našrot, tak jsem zkusil obvolat pár mých přátel a naštěstí jednoho ochotného, ač byl po šichtě a bylo už k 11, hodině, jsem našel. Došel na barák, zíral na ní jak puk, tak jsme ji naložili do auta, což vyžadovalo značné úsilí a jeli k ní. Po cestě jsem začal neuvěřitelně žárlit, protože se po kámošovy začala lačně plazit a dost mu tím znesnadňovala řízení, takže jsem ji ze zadní sedačky snažil alespoň trochu sklidnit. No v pořádku jsme dojeli a já ji uložil do postele a kámoš odjel s autem zpět. Začala trochu psychařit, tak jsem se ji snažil uklidnit.

A teď se už dostanu ke slíbeným haluškám. To jsem jel do Svatobořic, kde v rujně skvótovali dva mí přátelé a zrovna tam vařili. Kámoš – pan Vařič jménem K. mi dlužil dost pecek, takže po ukončení akce jsem měl bohatou výslužku a materiál se mu hodně povedl, až třeba (na něj klasicky) neměl teploměr – vůbec to nevadilo – byl to dobrý a silný matroš, který mě příjemně rozproudil a po aplikaci jsem okamžitě volal Petře, zda můžu dojet a mohl jsem – hurá, byl jsem nadšený a taky hodně nabuzený. Spojem jsem dojel do Bzence na nádr, prodal pár pecek a sedl na moje legendární kolo jménem Červený šíp – obstarožní, z různých kol poskládaný komplet – hodně veliké a dlouhé kolo a miloval jsem ho – co nočních jízd jsem na něm podnikal a teď neskutečnou rychlostí dojel k ní dom, takých sedm kilometrů jsem dal cca za deset minut. Nevím, zda je to opravdový výkon, ale na mé obtloustlé tělo ano.

Ona už byla samozřejmě zas načatá, ale dobrý, povídali jsme si, vyloženě blbnuli, dokonce jsem ji donutil hrát, no hrát, brnkat na kytaru a pozpěvovat, pak jsme rozházeli různé její blbůstky, šminky po koberci a mě začala lakovat nehty – to jsem si dřív občas s oblibou nechal dělat od kámošek – odraz mé to transsexuální duše?  Pak jsme si lehli a povídali. No, ještě než se dostanu k šíleným haluškám, tak v jednu chvíli mě sáhla na už dávno postavené přirození a začala mi ho honit, já cukal zpět, ale řekla: „Já ti to úplně vidím na očích.“ No atd. No koment. Jenže jsem si ale začal přidávat matroše a začalo mi být čím dál tím víc zle, přestal jsem mluvit a začal jsem se nořit hloub do sebe a do neznámých a tajuplných končin.

Ráno jsem si dal další šupu a asi pořádnou, protože jsem se naráz ocitl úplně jinde. Tu poznamenám, že ač je mi sebevíc blbě, tak dokud mám u sebe pervitin, tak ho prostě do sebe musím prat hlava nehlava, je to dost smutné a zběsilé, až démonické. Je to obraz mého chtíče? Nuže dál. Ufff, teď už jsem vůbec nemluvil, jen nešťastně ležel vedle ní v posteli a převracel se ze strany na stranu. Konec kočkování chlapče, teď začneme zábavu z jiného soudku. Zas a zas. Ona byla poněkud vyděšená – takového mě viděla poprvé. Já začal mít neskutečné halucinace těžkotonážního kalibru. To přišla epidemie moru z neznámé planety v kvadrantu gama. Co se vše dělo? Tak za prvé: začali mě zaklínat postupně všichni vařiči, které jsem znal – naprosto reálně jsem se nořil do baňky a tam na mě foukali jedovatý jodovodík a jak se o mě přetahovali, tak jsem se různě přemisťoval do druhé baňky. Tenhle popis je příliš jednoduchý, aby popsal „reálný“ zážitek – naprosto jasně jsem třeba cítil tlaky, které v baňce při varu jsou a různě se točil, jak se tam po chvíli točí dým. Cítil bolestivou přeměnu atomových prvků. Šílené. Napadá mě, že se to taky dá trochu přiblížit, jak jihoameričtí indiáni některých kmenů uříznou hlavu nepříteli a pomocí nějakých látek smrští hlavu do malé skleničky – avšak tohle smršťování jsem cítil na živo – prostě to bylo naprosto šílené, slova mi nestačí, totálně mi jebalo v hlavě.

V takovém stavu občas Petra na mě mluvila a snažila se mě uchlácholit, marně a dokonce i ji jsem začal vidět jinak – v jednu chvíli byla bez nohou a myslel jsem – další blud, že jsme při té zmíněné divoké cestě měli nehodu a že jí to zmrzačilo a teď akorát nějakým posunem času prožíváme současnost, pak se naráz začala vzhůru nohama obracet místnost – taky děs. Po té se začala měnit v pavoučí ženu a různě se pohybovala s mnohýma nohama po místnosti a chtěla mě otrávit – černá vdova – prý snovačka.

Takhle jsem blouznil celý den a až k večeru se postupně zklidňoval – taky mi pomohlo, že mi dala pár lexaurinů. A to je vlastně z halucinací všechno, ale chtěl bych se ještě zmínit o jiné kapitole tehdejšího období. Jak to jináč mohlo dopadnout, neustále mě viděla brát perník, dával jsem si normálně před ní a tak i ona dostala chuť to vyzkoušet. Jenže zrovna v tu chvíli byl akutní problém, zrovna nic nebylo, takže jsme museli čekat, ona využila té chvíle po svém a pila víno a pivo a do toho tradičně polykala lexauriny. Už dřímala, když mi zavolali a já proto jel těch sedm kilometrů, ve velké zimě, nicméně pěkně rychle, na místě jsem zaplatil a dostal ještě pěkný bonus od majitele, protože dostal po dlouhé době chuť na intravenózní podání a mě to všichni ví, že jinak prakticky neberu, takže jsem mu dal buchnu. Vyšlápl ještě rychleji k ní do Písku a byl jsem tam v cuku letu, odemkl jsem si a po tichu se vplížil do Petřina pokoje. Spala tvrdě, tak jsem ji nechal byt a sám jsem si nachystal myslím tři čáry, dal si je a matroš to byl výborný, nicméně lačnost mě vedla v zápětí k další aplikaci...

Létám jako upír, dosáhnout tak vysoko jako letadla. rádio v pekle právě čerpá plyn. Takže ehm, ano, mám víc záznamů než KGB, hey Sugar, Valium, přejdi na druhou stranu. Prostě Ondřej si ujíždí na speedu. Myslel si, že je na den Jamesem Deanem. A pak přišel absťák, diazepam ho dostane z toho.

Ale teď jsem král, když si chystám dávku, Petra se pomalu probouzí. A za chvíli také ona bude královna. A tak můžeme být hrdinové alespoň na jeden den, nic neznamenáme a nic nám nepomůže. A tak už ředím drogu i jí.

Protože byla dost unavená, měla popité a taky v sobě několik lexaurinů. Rozhodl jsem ji dat jedn o jednu čáru míň než sobě a se ukázalo, alespoň zpočátku, jako chyba. Měla všude naprosto tenoučké žíle. Ale nakonec jsem jednu našel. Protože jehla je v tvojí žíle, která vede do mozku. A po tom jsme rači mimo. Pomalu jsem to tam pouštěl až na doraz. Podívám se na ní a hned poznám, že je zle. Perník budiž to naše smrt. Strnul ji obličej, zatvářila se, no nevím, jak oči krapet nepřítomný pohled, pak se dostala k sobě, zajíkavě řekla, že bude asi zvracet a já ji to dával do nohy a poněkud ji bolela (přestože vše šlo do vnitř) a tak jsem ji pomohl až na wc, nechal jsem ji o samotě. Nikomu nezastavuje express a vyjeté koleje. Za chvíli šla ven a opět jsem ji pomohl a to lehnout si do postele. Já byl taky dost, co nejvíc taktů mě popoháněli vnitřní procesy, celý žhavý, mám fofr. Lehl jsem si vedle ní a začali jsme si povídat a nádherně prokecali celou noc. Sama řekla, že to bylo úžasné.

Ale všechno má své roviny, budu mít problém se najít. Naše úmysly byly dycky narozdíl od nás čistý. A sám sebe seru. Mužem ukrást čas, alespoň na jeden den, můžeme být hrdinové na věky věků. Začli jsme se k sobě čím dál tím víc tisknout. Jaké bylo mé přání, aby to bylo na věky věků. Ale bylo jasné, že nás nic neudrží pohromadě. Začali jsme se vášnivě líbat, jakoby nemohlo nic spadnout a uvadnout. Nebudu dál popisovat, bylo to intimní, krásné a nádherné. Hanba byla na druhé straně, můžeme být v bezpečí, alespoň na jeden den. Avšak možná, že lžeme, potom raději nezůstávej a tak není divu, že po vánocích mě odkopla, aniž by mi ale to řekla, já jel normálně domů na svátky a neustále na ní myslel a psal ji. Pomlky mezi odpověďmi byly čím dál delší. Perník, budiž to má smrt.

 

A timto zatim u tehke pribehu koncim. Mozna nekdy v budoucnu vzniknou dalsi, uvidime.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • drones Autor
    drones
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 09. května 2019, 01:41
  • 768 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz