Jde to Dobré Wow!

E P I D E M I E

Literatura > Vícedílné

 

 
E P I D E M I E
    (1.část)
 
 
 
 
Nálada na stadionu byla opravdu bojovná.
 
Většinou pokřikovali domácí nadšenci. Ale ti na 
bočních tribunách se také příliš nemírnili.
O co méně byli tito hostující fanoušci slyšet, o to
razantněji mávali klubovými vlajkami, hvízdali
a dupali do betonových podlah.
Ozývalo se bujaře halasné troubení na trubky, 
píšťaly a lesní rohy i všerytmické mlácení do 
bubnů, tamburín či jen prostého dutého zábradlí, 
které rezonovalo ve zmatených sekvencích.
Kryté lavičky u hrací plochy, přidělené zástupcům 
mužstev a trenérům se zaplnily jejich šarmantními 
představiteli a na plac poté vběhla i dvě šlachovitá 
jedenáctičlenná družstva.
Do rámusu se plaše ozvalo zapísknutí a hráči 
se rozběhli po zelené trávě.
"S dovolením?", zachraptěl jakýsi značně unavený
invalidní důchodce na příznivce v pestrobarevné 
mikině a dál se neobratně prodíral štrůdlem 
křepčících křiklounů k volným místům u toalet.
Do celkového obrazu jistě řádně zapadne i to,
že stejného belhajícího se podivína bylo možné 
spatřit i večer při slavnostním divadelním představení 
Prodané nevěsty a následující dopoledne také na 
hlavním vlakovém nádraží. Byl ovšem patřičně ustrojen, 
aby sám nepociťoval, že se do těchto významných 
prostředí jaksi stylově nehodí.
 
Nebe bylo ještě stále probarveno převážně černě.
Ale místy již začaly vstupovat do děje i světlejší 
odstíny.
První ptáčci škobrtali v náznacích skřehotavých
výstřelků, ale ty se postupně vyvíjely v obvykle
třpytivé melodie přeháňkového jarního pohvizdování.
 
Dva muži patrně spěchali. A to dost. Navíc - před 
sebou tlačili rozkodrcaný kočárek, který je místy 
naháněl na pravou stranu chodníku, jindy na 
levou. Byl to takový temný náznak souboje surové
hmoty s ryzím náznakem člověčenství.
Z chodníku odbočili na silnici a pak i na blátivou
cestu mezi stromy. 
Minuli okrasnou ceduli s honosným názvem 
rozlehlého parku, zamířili kolem malého parkoviště -
snad pro koloběžky či kola - až téměř do středu
hustě prolesněné plochy rekreačního městského
území.
Právě ta byla rozdělena nenápadným okrasným
jezírkem s šumící fontánkou na pravé straně. 
Právě míjeli sousoší slavného místního rodáka,
před kterým se v legračním gestu oba rychle 
uklonili. A ponořili se do hlubokého přítmí.
Zastavili se u okraje lesknoucí se vodní hladiny. 
Přesně v místě, které jim bylo nařízeno.
Starší muž pohlédl netrpělivě na svoje zápěstí.
Pomyslel si - už je to dávno, co sem na něm
měl i hodinky. Odkašlal si a pohlédl na kolegu, 
kterému z okraje nosu vyčnívala rozhoupaná 
bublinka.
"Kolik je hodin?"
Zbývalo jim ještě pět minut.
 
Právě v okamžiku, kdy jim nad hlavami prolétlo
cosi pleskavého - asi nějaká nedospalá kachna -
se z křoví vysunul jakýsi podvědomý, šouravý 
nástin snad i opatrných, snad i váhavých pohybů.
Rozmělněná postava se belhavými přísuny svých 
končetin kolíbavě sunula k jejich napjatým tělům. 
Podivné poťukávání berle o kamenitou půdu 
naznačovalo, že se snad takto hrůzostrašně  
může přibližovat bližním jen samotný konec 
jejich života. 
Konečně se ozvalo očekávané: "Nevíte, kolikátého 
bude zítra?"
Mladší ze sebe vykoktal odpověď: "Zítra bude zítra.
Ale dneska je včera."
Chvíli nastalo dramatické ticho.
Záhrobní postava se zastavila a pohlédla do 
zabláceného kočárku. Hrábla do něj. Okamžik 
v něm vlnila rukama, nakonec vytáhla zabalený
raneček a rozpřáhla se s ním. Odhodila pytlíček
na poklidnou hladinu a chvíli všichni hleděli za 
obrysy kotoučů, které se za ním vytvářely na
zčeřelém vodním povrchu.
"Pojďte za mnou!", zazněl úsečný hlas.
Dvojice i s kočárkem vyrazila do mírného stoupání.
Místy ho museli tlačit oba, protože hustá, ještě 
stále vlhká a vysoká tráva, bránila nepodajným
kolům v hladkém pohybu.
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 04. března 2019, 08:31
Mesje: Mesje,
díky.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 03. března 2019, 17:21
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 03. března 2019, 14:37
  • 561 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz