Jde to Dobré Wow!

Poslední hvězda

Literatura > Báseň v próze / Teorie / Poezie
několik vět co se mi vytratily 
než jsem je stihla napsat
 
 
o tob(m)ě hvězdo
 
tak se je pokusím vzpomenout 
 
 
ted když zima končí třebaže ty s ní...
 
někde ve výši prosvěcovala jsi husté noční mlhy
a já tě pořád viděla
často se dívám vzhuru a vidím co ostatním nejspíše uniká
cítím tvou přítomnost nadále
mohu přísahat, že to tak bude napořád
ale kráčet pod sluncem s vědomím že jsi se snad převtělila 
do svého štěstí
kéžby
kéžby jsi svítila nepřerušovaně a silně dlouhý čas
kráčím pod sluncem a ty jsi někde tam
tak daleko mi nad hlavou
určitě stále svítíš
vesele a osobitě
 
doprava okolo nakrásně kolaboruje s mými tekoucími myšlenkami na nás
 
někdy jakoby se zastavil čas 
a vše 
i vzpomínky 
mi před očima plyne pomaličku
v kontrastu se stále stejně chvátajícím davem a vozidly
 
tak klidná jsem
nevím jestli mě zářící sníh nebo slunce 
nutí k slzám
anebo to je něco, co už se nezopakuje
Byl to téměř jako minulý život který se snad ani nestal,
ale pouze byl prosněn
Nepřestávám si klást otázky
proč se v snění ztrácím v nemocnicích a někoho tam hledám
proč se mi přehrává v hlavě scéna jak se udeřím do hlavy v tramvaji
proč se mi přehrávají tvé polibky a u toho pohled tvých očí
 
 
Běžím abych tě opustila
běžím pryč od tebe má padající hvězdo
abych se skryla před kráterem 
který plodíš
proč na tarantuli ulpívají krásné vločky a nerozpustí se?
jako na mně v prvé chvíli neroztají
když mám chladné rámě
se svítícím sluncem a ruchy strojů 
vím že vše má svou oscilaci jakou má mít
vše se děje a vyvýjí postupně tam kam má
stroje mají pravidelný kmitočet
slyším to
 
běžím od Tebe
 
 
i já jsem hvězda
běžím od sebe
 
 
zkouším vidět do budoucna
za zcela jiné situace a v jiných tvářích nebo maskách
vím že si pohlédneme do očí
tak jako mračna na nebi se míjí a prolínají
tak i paralelně naše životy a stereotypní cesty někam
vedle sebe a přece každá zvlášť
když vím že tak dokonale znám své město
ulice
pak je líbezné všímat si detailů
třebaže na domech nebo lidem na tvářích
 
 
Míjím tě abych tě opustila
ale zády k sobě s pohledy na opačné strany
vytvaruji každého koho lze rozpoznat a charakterizovat
každý člověk v jednom člověku
ve mně
 
I já jsem hvězda 
běžím od Tebe
běžím od sebe
 
 
 
k jiným tvářím
 
 
 
 
k jiné tváři
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 13. února 2019, 15:05
3 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 3 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 13. února 2019, 11:26
  • 693 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz