Jde to Dobré Wow!

V L N Ě N Í 2.kapitola

Literatura > Vícedílné

 

 
V L N Ě N Í 
     2.kapitola
 
 
 
 
(Před měsíci)
 
"S pravdou se neumíte vyrovnat... - kde sem to 
jen slyšel?", vztekle se zahleděl na propíchnutý 
levý prostředníček, z něhož mu začala pozvolna
stékat krev. 
Neuměle látal děravou ponožku a přitom si 
zadumaně dál tvořivě prozpěvoval: "Auu, aúú - 
dyť zelená je kráva, mlíčko, to je hra -", zmlkl.
Jehla se ve vzduchu v obloučku zastavila. 
Co to bylo!? 
Olízl si prst a pohlédl ke dveřím.
 
"Sem tady - sem já", uslyšel další zmatený zvuk.
Rozhlédl se, ale nikoho nespatřil.
"Pacholku, sem tady - tady !", do nosu ho udeřila 
vůně tlejícího listí. Nebo to byl odér jako z nějaké 
chemické laboratoře?
 
Zčista jasna uviděl nad stolem pohybující se stín.
Zatřepal hlavou, aby se zbavil tohoto přeludu.
"Do hajzlu, zas mně blbne hlava", pomyslel si,
když se píchl podruhé téměř do stejného místa.
"Ty vypadnout a utíkati. Jako bomba krutná bude
domy ničit."
 
Na rameno mu dopadla jakási těžká hmota.
Tělem mu trhla podivná křeč. Otočil se a málem 
v ten okamžik ztratil vědomí. Přímo za ním vyrůstala
z podlahy naprosto cizí postava. Zloděj? Násilník?!
Vrah neviňátek?
Pud sebezáchovy mu diktoval, aby jen konal. 
Tak se nadechl a napnul hrudní svaly: "Cože?"
"Ty vypadnout a utíkat. Jako bomba krutá bude
domy ničit", zopakoval podivný návštěvník.
"Jaká bomba, jaký domy?!", vykřikl.
"Čas není - ty utíkat a utíkat. Hned, hned!"
"Co to meleš?", otočil se, ale po postavě 
v šedém plášti se vznášela těsně u stropu 
jen jakýsi duhový závěs.
Chvíli jen tak prozařoval barevnou škálou,
než s podivným sykotem docela zmizel.
Právě v tom okamžiku se rozezvučely klaksony
autoalarmů snad z celého města současně.
"Co se to děje?, pomyslel si nahlas. Že by sem 
zaútočila disciplinovaná armáda zlodějů rachotin 
z celé půlky světa? Nebo rázovití vysavači benzínu
z kladivy a majzly z půlky kraje? 
Svistot pojednou nabýval na síle.
Po několika vteřinách se proměnil na třesky a blesky.
To už si ale krejčík neprozpěvoval kdovíjaké náznaky
znásilněných melodií.
 
Po výbuchu se dopravní letadlo rozpadlo na několik
menších kousků, které chaoticky rotovaly vzduchem,
dokud nenarazily obrovskou rychlostí do střech 
domů, do korun stromů v parku u zámku - některé 
části ukončily svoji netradiční pouť až na dně
okrasné vodní nádrže uprostřed klikatého náměstí.
Krátce nato se ozvala nad oblastí obrovská detonace,
poté i několik menších a prskavějších ran.
Věž kostela se tak roztřásla, až zvony začaly 
nesouvisle bimbat a hejna holubů, která vylétávala
z okolí zvonice, do sebe navzájem tak mocně 
v tom zmatku narážela, až se většina z nich 
umlátila k smrti.
Jejich křečovitá těla pak zamířila mezi hořící trosky
přímo ve středu rozvalin. 
Hořely domy, plápolala auta, stánky s občerstvením 
i různým spotřebním zbožím na trhu. 
Obzvláštní pozornost věnovaly plameny obchůdkům 
s oblečením či spodním prádlem, protože tam se jim 
mezi látkami a papírovými krabicemi velice dařilo.
A žár byl smrtící.
Tavila se nejen lidská těla, ale i trvanlivější konstrukce
lidských příbytků, složité stroje v několika městských 
továrničkách ale i těžkotonážní lisy ve velkopekárně 
U tří lip.
 
Hned další den byl vyhlášen celostátní smutek.
V pravé poledne se v kostelech rozburácely zvony, 
úřednické sirény po celé zemi se probudily k životu.
Smutně plandající symboly byly neprodleně svěšeny 
do poloviny žerdí.
 
Někteří občané jen plačtivě naslouchali minutě ticha.
Jiní si s úctou sundali pokrývky hlavy a zadumaně
hleděli kolem sebe. 
Někteří se i odevzdaně modlili.
 
 
(pokračování)
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 25. ledna 2019, 08:45
  • 146 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz