Jde to Dobré Wow!

V L N Ě N Í - 1.kapitola

Literatura > Vícedílné

 

 
 
 
 
V L N Ě N Í 
     1.kapitola
 
 
 
 
(Před roky)
 
 "Kdepak ty ptáčku hvízy máš?", pobrukoval
si melodii a hlavou se mu odvíjela tato žertovná
slova textu.
Asi po třetím opakování popěvku se muž pousmál.
"Hvízy máš?", zajímavé, pomyslel si. Kterej vůl by 
to takto nasmolil? Co to je za nesmysl?!
Došel do kuchyně, kde zapnul elektrický vařič 
a nachystal si hrnek na kávu. Z lednice vytáhl 
kbelíček másla a sýr.
Včerejší rohlíky měl připravené pod poklopem
z umělé hmoty.
"Kdepak ty ptáčku hvízy máš?", vtíravá melodie
na něj opět podvědomě zaútočila.
Posadil se a všiml si, že sklenice s okurky, 
která stála na lince, není pevně uzavřená.
Vstal - a právě v tom okamžiku začala voda
v ohřívači brutálně vřít. Bublinky mocněly,
nádoba se rozkymácela a kontrolní světlo
zhaslo.
Z rytmu ho vystrčilo lehké klepání. Co to?
Že by se porouchalo čerpadélko na vhánění
kyslíku do akvária? Ale v motorku nic takového
přece není! Nebo agregát v pračce? Tu sem přece
taky nezapínal - mozek se mu začínal pomalu
rozbíhat na zpátečku.
Někdo ťuká do dveří. Proboha, proč nezazvoní?!
Šoural se rozpačitě ke dveřím.
"Jen vy nepolehávat, vy mít jen čtvrt z hodina čas", 
uslyšel ochraptělý tón. Otočil se po zvuku. 
Ze stěny na něj vlažně hleděla prošedivěle bledá 
tvář.
"Myslí patnáct minut?", podivil se a pohlédl na hodiny. 
Bylo teprve za deset minut pět ráno. Uvědomil si, 
že ho budík probouzí do práce až o šesté.
A v ten okamžik ztuhl. "Kdo ste?!", vykřikl do zdi.
"Vy utíkat pryč z dům, nebo ukončit den špatně,
zloba krutá!"
"Kdo ste, proboha?!"
"Vy neptat moc a utíkat!"
"Mám ještě hodinu na snídani, člověče!"
"Jak vy myslela. Já dostat úkol. Já splnit. Vy být
ten Ptáček, oni bydlela zde v domku, elemoš".
Rázem postava zmizela tak náhle, jak se i objevila.
Protřel si oči. Zatřepal hlavou. Co to bylo?
No jo, ráno! Sny jsou potvora. Zasmál se.
Co to je elemoš? Asi něco jako v indiánštině howg.
"Tak", uzavřel hlasitě ranní úvahy a nasypal si do
hrnku kávu a přidal lžičku cukru.
Směs zalil horkou vodou, dotáhl uzávěr na hrnku 
naložené zeleniny a - v okně se objevily modravé 
záblesky rotujících světel. Ozvala se směsice sirén 
a rachotu rychle jedoucích automobilů.
Asi někde hoří, pomyslel si, a dal se do mazání
pečiva.
 
Po necelé půl hodině se ozval zvonek. A dokonce
i silné údery na vstupní dveře..
V ten okamžik se mu před očima rozsvítila už jen 
černočerná tma.
 
 
Zamžoural a statečně se nadechl.
Pozvedl o kousek hlavu a snažil se přiostřit zrak.
Ležel v podivném pokoji. Kolem bylo až moc světla,
od pravé ruky mu visely hadičky, z prsou se odvíjely
další a téměř na dosah blikaly světýlka na monitorech.
"Promiňte, že vás rušíme - cítíme s vámi - ale čím
dřív odhalíme viníka - pokuste se nás pochopit",
dolehlo k němu z dálky.
Muž s tváří debilního souseda se mezi policisty
naklonil: "Vašíku, jak jsem rád, že ses mezi nás
vrátil -", procítěně zablekotal, než ho druhý policajt
jemně odstrčil: "Raději se zeptejte, jestli s tím
chlapem hovořil, rozumíte?!"
"Vašíku, co ti říkal ten muž, co tě před výbuchem
navštívil? Vzpomeň si – než nastala ta exploze 
v rozvodné trafostanici elektrárny?“ otočil se nejprve 
na policisty, a pak postřehl odmítavé gesto doktora, 
který nervózně přešlapoval vedle nich a po očku hlídal 
křivky na obrazovkách přístrojů.
Bylo mu velice zle. Zvedal se mu žaludek, hlava
pulsovala jako nějaká vřískavá pumpa, místnost
se otáčela chvíli nalevo, chvíli napravo.
"Končíme, pánové", nakonec zaslechl známý hlas
lékaře.
A  konečně nastalo naprosté, tak hluboce léčivé
ticho.
 
 
"Neseme večeři -", u lůžka zastavil vozík se dvěma 
úhlednými sestřičkami.
První, ta statnější, mu píchla do kanyly jakousi 
injekci, zatímco ta menší v tichosti servírovala do 
dózičky směs různobarevných prášků.
"Dobré chutnání", usmály se a jako na povel 
vycouvaly s náklaďáčkem ze dveří.
 
(pokračování)
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 23. ledna 2019, 09:02
  • 776 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz