Jde to Dobré Wow!

Bílá košile

Literatura > Sci-fi / Poezie / Drama

Adaptace na baladickou báseň K.J. Erbena ''Svatební košile''
 



//__Bílá košile__//



Hoj má panenko

možno já modliti se budu k tobě

aby ses mi vrátila i přec

když by se státi mohlo

že za mé paměti srdce

Ty, má nejmilejší

skončíš v hrobě

Pak vstaň

skoč přes profily živé země

a chvátej se mnou za ruku

zase zpátky

do útrob světa zatuchlého

 

Možno já modliti se budu za tebe

Cožpak bez naděje vidět se v tvé náruči

bych mohla zůstat na pospas

pod duchnou tohoto dlouhého nečasu

 

Hoj má panenko

možno ty modliti se budeš za mě

za konec světa

či naopak v poslední chvíli

za život svůj

Ba!

Tak či tak.

Pak já skočím ti z hrobu tobě vstříc

neb životem nepoddajným

vyžahl můj zrak

 

Vyžahl můj pohled

neb dlouho sklopen k hlíně

jakoby jej táhla pod svou záď zcepenělou

 

neb dlouho sklopen k hlíně

kál se a hříchu opět se propůjčil

sláb duchem neměl sílu

vnořil se do tlukotu kyvadla

a odbíjení pustého žalu

jenž v mysli pomatené hojně bujel

nakonec vetkl se do umrlé tváře

 

Pak popadnu já tebe za ruku

linoucí k panství širému

 

Hoj má panenko

příliš lačnila jsi po mých rtech

Aneb darmo v temné půlnoci

vyvolávat krásné jitro

Aneb darmo v staré vrbě

hledat mladou mízu

Darmo vzbouzet v čertu ďábla

to všechno pošetilostí přec

 

Živy lačnili jsme po svých rtech

teď souzeno ti

že tvá dlaň je mou

tvé oči v prázdno propadají a klopí víčka

Můj polibek je tvou záduchou

a při konci všech konců blednou ti líčka

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Camay Autor
    Camay
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 11. listopadu 2018, 15:40
  • 112 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz