Jde to Dobré Wow!

R Ů Ž E - 3.kapitola

Literatura > Vícedílné

 

 
 
R Ů Ž E
3.kapitola
 
 
 
 
Asi po měsíci pečlivého prošetřování byl
celý případ vraždy a sebevraždy ukončen.
Viník byl po smrti, tak se nebylo třeba dál
zabývat přípravami soudního procesu -
nedejbože všelijakými případnými odvoláními,
tahanicemi soudních znalců a různými jinými
triky dědiců a advokátů. Také veřejné mínění 
na tento nechutný čin potrhlého umělce po 
čase spravedlivě zapomnělo.
 
Ale v divadle přece jenom muselo dojít
k nevyhnutným proměnám - museli nahradit
dva nebožtíky, a poněkud psychotické vedení
se rozhodlo pro obnovenou premiéru nasadit
také nového režiséra a výtvarníka scény. 
 
Byli to typy ctižádostivích - jak jinak - mladých
kumštýřů, kteří ovšem dobře chápali, co to může 
často znamenat, když máte před sebou příležitost
a jistou volnost tvorby.
Nicméně v tomto případu to mohlo být slavnému
autorovi úplně jedno, protože odpočíval v tichém
koutku vzdáleného hřbitůvku, ve stínu několika
vzrostých tisů a monstrózního žulového náhrobku.
A režisér měl o svém pojetí celkem jasnou vizi.
Nechal tedy umělce, ať napřed vyjádří, co v mládí
od života pochytili.
Výtvarník se těmito otázkami vůbec nerozptyloval.
Dobře si byl vědom, co v zámoří znamenaly první
stavby převratných mrakodrapů.
 
Na první čtené zkoušce proniklo do místnosti
tolik nových záměrů, tolik pozměněných představ
o zpodobnění scény, o scénické hudbě i - kupodivu -
o emočním vyjádření jednotlivých postav dramatu,
že bylo až s podivem, kdo vlastně předchozí děj 
tak neuváženě režíroval.
Několik uměleckých poznámek bylo ovšem hodno
do obnovené premiéry začlenit. Režisér sice naoko
gumoval a škrtal, vysvětloval a pochopitelně dál 
vymazával, nicméně, bylo to stále jen jakési včleněné 
kolečko do systému překrásně funkčního tvůrčího 
orloje.
 
V polední přestávce se mezi členy divadelního
souboru zčista jasna objevil ředitel se svým
objemným poznámkovým sešitem.
"Kolegové", usmál se vlídně do žvýkajících tváří, 
"nerad vás ruším, ale musíme tuto záležitost
vyřešit co nejdřív... mám na svém stole totiž 
spousty jiných - a neméně důležitých - poznámek", 
zahleděl se nepřítomně právě směrem k oknu, 
odkud místnost strakatily přímé sluneční paprsky. 
Odkašlal si. Přitáhl si vypolstrovanou židli a dosedl.
"Tak tedy - zaprvé -", ulpěl pohledem na nové hlavní
představitelce, která z něj nespustila ani na okamžik
své přesládle zvýrazněné oči, "mám tu výborný 
nápad na kvalitu postavy, chci říct na lepší umocnění 
děje, řek bych - tak lepší satirický dopad na diváka." 
Konečně, při náhlém pomyšlení na tento okamžik, 
hlasitě vyprskl a začal se plácat oběma rukama do 
stehen: "No, představte si, tady Helenka -", zakýval 
hlavou k poněkud prsatější favoritce, která v tu chvíli 
skromně sklopila oči, "by si předem nacpala mezi 
kozy -", tajemně se pousmál a sklonil se ke svému 
baťůžku, který si uložil k nohám. Po chvilce napětí 
vytáhl na stůl před sebe veliký, tak sto let starý
časovací přístroj  "- tento budík!"
Divadelníci se po sobě překvapeně podívali.
"No a ten budík by začal těsně před tím zvonit -
no, co se na ten nápad dá říct, že!?"
"To je báječné!", vykřikl kdosi.
"Jistě. A Helenka se překvapí a vykřikne, kdo to 
zvoní?! A pohlédne za sebe ke kulise dveří... Ale 
uvědomí si, že ji do prsou něco tluče - a vytahuje
zvonící budík - to bude pro diváka ovšem satirický
šok!", radostně se rozhlédl po svých podřízených, 
kteří tiše pokyvovali hlavami.
"Nebo další úžasná korekce scénáře -", ukázal 
prstem na vyzáblého muže, který měl představovat 
dobyvatele nových světů, " když si tady - jak se
jmenuješ?", usmál se na herce, "Horent, pane řediteli",
"když si pan Horent vyleze na záda svého kuchaře,
zacloní si oči a zahledí se z houpajícího se korábu
do dálky... a po chvíli vykřikne - země!"
Herci a herečky přestali pohybovat hlavami. Ředitel
je pomalu přejel pohledem.
"Vidíte! A přesně tak se zachová i jeho negramotná
posádka, když nic - mimo široširého oceánu nevidí.
A tady, pan hrdina Heront... Horent, když se zahledí 
do nechápavých tváří, se poopraví a vykřikne - ze 
mě táhne rum..."
"Aha - no to je dobré -", zazněly i hlasy ve smyslu
nečekané, zajímavé nebo jen neutrální - hmm.
 
Po měsíci se umělci zlehka přesouvali na divadelní 
prkna. Byl kupodivu právě pátek, dvanáctého.
Nespěchali. Vařili si ranní kafíčka, čajíčky a také
si v různých zákoutích přečítali a případně i jinak
vtloukali do hlav svoje pozměněné texty.
Ale právě ve chvíli, kdy si měli v kostýmérně 
prohlídnou návrhy kostýmů, zaskočila je čirá 
novinka. 
A tak poněkud znervózněli - dnes se přijde do 
divadla podívat na zkoušku sám úřadující ředitel 
i s některými nejbližšími podřízenými
 
Chlapci z technického personálu měli ovšem právě
jiné starosti.
Napřed jejich mistr zapnul silné ventilátory, aby se
prostor na jevišti poněkud zlidštil po včerejším
představení, pak nahlédl v rychlosti do pracovní
knihy, a když byl s výsledkem tak nějak běžně 
spokojen, zamířil ke dveřím do dvora. Chtělo to také
něco konečně i sníst. Tak si na terase zapálil svoji 
další cigaretu.
V ohni zapalovače se zaleskla jakási modročerná
houžvička. Pak plamínek lehce prskl a přelud zmizel.
Téměř to vypadalo, že kuřákovi dochází v zapalovači
plyn.
 
Předchozí scéna byla bourána, jak bylo u všech 
her obvyklé. Napřed mizely menší kusy kulis, pak
i ty větší - odnášeli je do volných prostor za černými 
bočními vykrývkami. Pak, když se jeviště od harampádí 
uvolnilo, byly instalovány monstrózní konstrukce 
nového ztvárnění, i když nad tím od začátku parta 
kulisáků kroutila hlavami, protože od třetiny hlediště 
nemohlo být pro diváka patrné, co se na jevišti v horních 
patrech znázorněného vězení - když tam po žebřících 
lumpové při svém osvobození vyšplhali, aby rozehrávali 
další děj představení - na scéně vlastně děje.
Jirka opatrně vystupovat po jednom ze žebříků 
na vysokou plošinu, odkud se vytahovaly a zase 
spouštěly těžké železné trubky, kterým se v kulisáckém 
žargonu říkalo horizontální  tahy, na něž se zavěšovaly 
třeba další vykrývací závěsy, nebo vršky vyšších kulis, 
aby měly patřičnou stabilitu.
Uchopil kliku otočného ozubení, uvolnil závlačku -
a náraz zpětného chodu mu vyrazil kliku z ruky.
Ozval se rachot protáčejícího se soukolí a nakonec
i mohutná rána, která všem ohlásila, že tunové 
zavěšovací tyče i s nehorázně těžkými závěsy
neuspořádaně dopadly. Celkově to vypadalo jako
kácející se domino.
Po vteřinkách uši drásajícího skřípotu, se klika 
rumpálu konečně naposledy zhoupla a zastavila.
 
Divadelní sál naplnily jen ozvěnou zmocněné výkřiky 
zděšení a bolesti, které se začaly utápět v mohutných 
přívalech vody. 
Protipožární zařízení se spustilo okamžitě.
Jakoby nastala potopa. 
Snad dokonce celého světa.
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 29. srpna 2018, 09:03
  • 174 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz