Jde to Dobré Wow!

V ústrety (2.)

Literatura > Poezie
//__V ústrety__//
 
2. polovina
 
 
To něco co nás přesahuje
zádumčivě pohlceno
do marnivosti a pošetilosti
Láska co hory přenáší
může mluvit o činech
některá nepřenesla ale zhola nic
však je pomíjivá
pokud je láska pomíjivá ztrácí smysl
co nemá smysl jakoby neexistovalo
Tak v sobě koncentrujeme
černobílé šedé snové pustiny 
souběžně i všechny barvy
obsaženy v černotmoucí černé
 
Je na tobě něco okumilé?
věčně oči napůl žerdi
věčně smutný úsměv
přesto tvá nevšední jinakost
lahodí vzpomínkám za soumraku
i za rozbřesku
 
ten bájný vtisk 
který vcucl sílu mých smyslů
ten otlak
otisk
jak chceš
co mi odsává jejich pospolitost
a zvyšuje nesoudržnou mysl
rozháraně dloube
do každé škvíry rozeklaného srdce
 
společností zvrácenou
nástrahami zvrhlého života
v bílém pravém poledni
chaos neschopna uchopit 

 

 

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Camay Autor
    Camay
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 26. července 2018, 11:12
  • 62 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz