Jde to Dobré Wow!

S E D I M E N T - Představení

Literatura > Vícedílné

 

 
S E D I M E N T 
 
Představení
 
 
 
 
Dívka odšroubovala uzávěr tubičky a zahleděla 
se do zrcadla. 
Promnula si oči. 
Do pytle! Nějak se jí slepily konečky vyklenutého
obočí. Lekla se.
Pod víčkem levého oka ji přelétl maličký obrázek -
snad to byla malá muška?
Šroubovitým štětečkem si začala nanášet černou 
matlanici na řasy, které se jí tímto způsobem mlhavě
prodlužovaly. Nejprve nepostřehnutelně, vzápětí 
ale narůstaly až takřka do objemu, který její vizáži 
nadmíru slušel.
Pod mírně vystouplými lícními kostmi a elegantně 
klenutým čelem už jen chybělo, aby si narudlou
rtěnkou přejela ústa a dokreslila makeup na tvářích.
Právě v tom okamžiku, kdy pozvedla z taburetu
hřeben, aby si upravila i svoje nepodajné mahagonové 
čupřiny, které ji běžně splývaly až kamsi na spodní část 
zad, probudil se k životu její mobilní telefon. 
Vyhodila tedy přirozené vlnění, které ji částečně 
přepadalo do čela, přes nahá ramena na záda.
Položila česátko, přehodila si ručník přes stále tak
trošku mokré vlnky a odcupitala z koupelny.
"Ááá, to seš ty", usmála se, "no, víš, ale já sem - 
no, chtěla sem zavolat kámošovi a probudit taneční
...jo... dobře, ále musíš počkat, já přijedu normálem. 
Na taxíka už nemám prachy - tak v deset před kinem... 
A co vlastně dávají?... Jakási domácí premiéra? 
A horror!"
 
 
Když sjížděla po schodech do podzemí metra,
přímo ji udeřil do očí, mezi reklamními plakáty, jakýsi
mimořádně barevný poutač. Otočila hlavu, aby
si přečetla, o co se vlastně jedná, ale zástupy
vířivých, vesměs mladých těl za ní, ji v tom zabránily.
Bože, co se to děje?! Málem je půlnoc, a lidi jsou
k neudržení, pomyslela si.
Málem se zapomněla oprostit od svěžího tempa, které
ji rázněji posunulo na nástupiště. Zaškobrtala - nebýt
patrně nějakého cizince v tmavých brýlích, který se 
před ní toporně rozhlížel kolem sebe, tak by snad 
i upadla.
"Promiň", vyrazila ze sebe a rozběhla se.
Právě do stanice spěchaly vagóny metra, které
mělo mít namířeno do centra města.
Kolem ní se srážely hlasy snad ze všech koutů 
světa. Dveře zapískaly a vlak se prudce rozjel.
Ucítila na zádech pohyb něčeho cizího. 
Prudce se otočila. Za ní se vlnil v rozkolísaném 
pohybu vagónů mladík s černými skly. Na jeho oči,
přes clonu zabarvení, nedohlédla. V jeho kamenné
tváři se objevilo něco, co mohlo znamenat údiv, ale 
i třeba náznak omluvy. Chtěla něco ráznějšího říct, 
ale rozmyslela si to. Postoupila dopředu a vsunula
se mezi skupinku, balancující u dveří výstupu před ní.
"Helou!", usmála se na ni tak dvacetiletá slečna
v křiklavém kloboučku, který ji přikrýval zeleně rudé
vlásky.
"Helou", odpověděla. A tak se daly do frázovitého
rozhovoru.
Dívenka a její kumpáni, jak se dozvěděla, pocházeli
z Anglie, přímo z Londýna, a na návštěvě se ocitli
s jakousi cestovkou pro teengerovské studenty.
"You must visit -", než se skupinka ocitla před 
hloučkem lidí u kina, kde se blondýnka rozloučila, 
stačila jim doporučit několik diskoték, včetně noční
plavby na populárním tanečním parníku.
 
Když se konečně ocitla v předsálí kina, uviděla
u recepčního baru Kláru.
"Bilety jsem sehnala na poslední chvíli. To víš,
česká premiéra hororu", řekla pochvalně a shrábla 
z pultu drobné za papírovou dózičku solených 
buráků. Otočila se a ukázala na obrovský reklamní
plakát u vstupu, podívej, jak se jim ta maska povedla!
Dívka se zahleděla na vizáž jakéhosi šílence - měl
na sobě dlouhý černý plášť s blýskavou šňůrou
velikých pentagramových cetek kolem krku - 
a především rudě pomalovanou masku, která mu
zakrývala jistě jen bezmasou, kostliveckou lebku 
pod ní. Byla tak realisticky propracovaná, že to
nemohlo být jinak.
"Je to mačo", pokývala uznale hlavou slečna a dala
se do téměř úprku, aby dohnala kamarádku, která
právě mezi davy návštěvníků kličkovala ke schodům 
do hloubi kinosálu.
Kamarádky se uvelebily v zelenošedých křesílkách,
právě když světla v prostoru začínala tmavnout.
"Sediment?", šťouchla do Kláry, až ji vypadlo z ruky
na podlahu několik oříšků.
"Jo - kámošovi by propadly lístky, jeho polovina
právě rodí - tak co!?"
 
Na plátnu se právě kdosi, na jehož tělo nebylo 
vidět, procházel, z pohledu kamery, ponurými 
uličkami jakéhosi městečka v blízkosti šumící 
řeky. Nebo snad moře?!
V dálce zaznívalo harašení automobilů. 
 
Obraz se přesunul na sledování kupících se mraků.
A po chvíli se z ničeho nic, ozvala směsice vzdáleného
chrapotu, smíseného s bolestnými výkřiky, jakoby 
někdo bojoval ve smrtelné křeči o život.
 
Objevil se název filmu: Sediment.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 07. května 2018, 08:43
  • 146 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz