Jde to Dobré Wow!

HELOU, HJŮSTNE! - (závěr)

Literatura > Vícedílné

 

 
 
 
 
HELOU, HJŮSTNE!
(závěr)
 
 
 
 
 
Do naprosté bezhlučnosti zazněla všem 
známá, dipólově slavnostní fanfára. 
Naštěstí to byl velmi krátký sled tónů, 
lehce přeskupený ze široké ódy, 
používané všude možně ve světě 
při nadstandartních příležitostech. 
 
Šéf nadstandartně utajného útvaru - o němž
se mohl i prezident jen velice vzdáleně domnívat, 
že by snad někde mohl i možná existovat, a který 
se skrytě nazýval Magnetická desítka - si odkašlal
a znovu přejel zasmušilým pohledem přítomné.
"Pánové, sešli jsme se na tomto mimořádném 
konsorciu, které jsem byl nucen tak urgentně 
svolat, protože globální situace by se nám, 
v případě prodlení, mohla i částečně v budoucnu 
vymstít."
Mužíci hltali každé jeho pověstné mrkání levým okem.
Přednosta si nasadil zatmavené brýle a rozsvítil malou
lampičku nad svým místečkem v čele mahagonového
stolu.
"Naše kolokvium obdrželo urgentní zprávu z presidia 
Gama Centaury.
Podotýkám, že byla zašifrovaná kódem S-111, což 
bylo následně převedeno zpět do klíče Alfa".
V nastalé rozpačité pauze jeho začernělý pohled 
přelétl napjaté tváře. A nakonec pokýval hlavou.
"Nebudu deklarovat memorandum celé - půjdu 
rovnou k meritu - dle Gama-Alfa Centaury, má 
Magnetická desítka dnes už jen dvě možnosti. 
A to: zaprvé. Buď nám naši partneři z Centaury 
unesenou vesmírnou mašinu vrátí a my zachováme
status quo - tedy, budeme o jejich zájmech a našich
společných ujednáních mlčet, mlčet a zase jen mlčet... 
Nebo - a to zadruhé - když přiznáme veřejně naše 
vzájemné kontakty a dohody... i jejich důsledky 
nejen pro - jak bych to upřímně vyjádřil skrze -?", 
vytáhl z kapsy barevný kapesníček a jemně si otřel
probouzející se závlahy nedostižné vášně v koutcích
úst.
Na okamžik to vypadalo, že se šéf vznese.
"Skrze naši Magnetickou desítku - ale také pro zbytek", 
odkašlal si, jakoby hledal vhodně výstižná slova, " 
budou všechny naše dohody bez prodlení anulovány 
a budeme se, v tom případě, všichni moct jen
pochcávat a modlit."
 
"Mohl bych dostat pintu?", špitl decentně do mikrofonu  
před sebou muž, v také mimořádně dobře padnoucím 
obleku, kterému levou klopu zdobila jakási vlaječka.
Do místnosti vjel uniformovaný steward se servírovacím
stolkem a nehlučně doplnil hostům nápoje a přisypal do 
dóziček popcorn.
Když se vzdálil a zavřely se za ním posuvné dveře, 
předseda se rozhlédl po členech výboru a posunul 
si brýle zpět do pevné polohy na svém úzkém nose.
I ve svém pokročilém věku měl stále dokonalou paměť
a orientaci.
"Zadruhé - když přiznáme naše dohody, a to 
i třeba jen v náznacích, budou všechny naše svazky 
s Gama Centaury okamžitě zrušeny... a tudíž...", 
opět si odkašlal - byl, jako většinu času, tak trošku 
nachlazený " a tudíž už  stanici nikdy neuvidíme... 
Neuvidíme také spousty jiných věcí, které by nám 
v budoucnosti zajišťovaly patřičné výlevy. 
 
V místnosti byla slyšet jen nesourodá směska vdechů
a výdechů. Někteří členové jen tak zírali na povrch
strakatě zeleného mramoru, kterým byl svrchu obložen 
jednací stůl, zbytek pokukoval po ostatních.
"Tak...", vzal si očekávaně slovo opět předseda," jsem 
pochopitelně konstantní - nicméně, také zvědavý -
jaký je váš primární názor." Rozhodil ruce, asi jako 
César, když opět, jako první, dojedl cokoli.
 
V sálu řídícího bunkru střediska letu vesmírné stanice 
nastal poplach.
Vedoucí jednotlivých sekcí se vrhali k monitorům,
ke klávesnicím počítačů, vykřikovali do interkomu,
jejich podřízení čmárali, po již tak písmeny a číslicemi
přeplněných papírech. Během druhé minuty se ze
svého stanoviště za prosklenou a vyvýšenou 
místností ozval z veřejných reproduktorů i sám hlavní
ředitel letu.
"Pozor všem! Opakuji: Pozor všem sekcím! Spojení 
s vesmírným objektem bylo právě obnoveno. 
Husain byl opraven... Pokračují v obvyklém 
letovém režimu."
Ve sluchátkách po celém sálu se následně ozvalo
jen zlověstné chrčení, pískání nebo nesnesitelné 
bublání. Čas se vlekl.
Z vteřin se stala dobrá půl minuta.
"Opakujte! Opakujte - hlášení! Opravili jste Husaina?
... Jak!? Bez skafandrů a -?",  zařval do vysílačky 
většinou rozvážný letový náměstek ředitele.
Zmohl se jen na podvědomě pudovou, okamžitou 
reakci. 
Hlavní inženýr provádějícího programu opravy 
dalekohledu se chytil za hlavu a těžce dopadl 
svého propoceného křesla.
 
Reakce astronautů byla v tomto případě téměř
okamžitá: "Ano... telemetrické instrukce máme... 
Skafandry byly naprosto zbytečné... Teple jsme 
se oblékli a venku to už šlo, jako po másle.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 12. března 2018, 09:07
  • 177 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz