Jde to Dobré Wow!

Mezi vlaky, část 2.

Literatura > Jiné / Vícedílné
Halucinace

Zmrzlé jsou mé ruce, 
zmrzlé je mé srdce
napříč mrazům 
stojím vprostřed
napříč mrazům
rozevlátá a rychlá
piruetním šmahem rukou natahujíce
kontaktuji něco, co není vidět
kolem své osy mrákotná pozice
kolem své osy opisuji tytéž linie
tytéž linie
co plyně kolaborují s vydechnutou párou z mých úst
Není mi zima
nepřipouštím si ji.
Tahle zima je dlouhá..
ale síla je v tom vytrvat
jakožto i v jiných věcech
síla je v trpělivosti a víře
síla je v odhodlání
síla je v očekávání co přinese zítřek
pomaličku a po kouskách měnit nepřízeň osudu
osud mám ve svých rukou, mohu se kdykoliv rozhodnout jinak
a já se rozhodla už dávno
takto
síla je v naději
síla je o tom, že dokáži čekat
 
Zamyšlená a zasněná kráčejíc
stala by se prudká změna během pár minut
mohu to udělat, neb mohu vše co chci
co si usmyslím
mým katalyzátorem je rozum
mým životem a smyslem je mé srdce
síla je v jednorázovém rozhodnutí a ve vytrvalosti
ať to skýtá jakkoliv těžké věci
ať to obsahuje mé tolik oblíbené archaismy 
anebo modernismy, proti kterým tak trošku brojím
nemám je totiž spojené s něčím co je trvalé
s archaismy mám spojenou věrnost, oddanost, čestnost, spravedlivost, zásadovost
ale i nefalšovanou opravdovost, skutečnost, trvalost, rozhodnost a trpělivost
a taková já jsem... houževnatě se točící kolem své osy
kde na jedné straně jsi Ty, má mladá krásná lásko
a na druhé straně má rok od roku obtěžkanější mysl slupkama vzpomínek s jejich stářím
Stáří vzpomínek je kornaté, ale ucelují mne.
Má láska je zocelená.
Má láska je jako ozvěna v pomlce před úderem romantické melodie
Má láska stojí a kouká upřeně do jednoho jediného bodu, třeba Tobě do očí.
Má láska k Tobě se neochvějě ze zimy, ani z odluky, prostě z ničeho.
Má láska ikdyž se skrývá a je téměř v utajení...
je zběsilá, hbytě se pohybující, jako svižně dynamická křivka tónu hlasu co proplouvá melodií a harmonií
Jako něžná křivka svržena ze skály, co cestou dolů ohlazuje ostré útesy
to protože má láska dýchá a přežívá v obrovských mrazech i když je nicotou bičována
To protože vzlíná v opuštěných ulicích, kde natahuji a prohýbám své tělo, dokud mne to nepoloží a nepohltí
Hlavu mi atakují podivná monstra
nehmatatelná mysteriózní individua
snad odněkud z podsvětí mé hlavy
snad modulující se z jinovatky a námraz
Mne se nic nestane, neb zahnízděny tlí v mé rozeklané mysli a ční z mělkého povrchu skelných očí
Nosím je v sobě a zaníceně recikluji
Zatím vyhrávám, tudíž ty z ulic nemají šanci.
Pravděpodobně zastaven čas
Ale přijde jaro
a vše rozkvete láskou, láskou k Tobě
Uvidíš.




 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 04. března 2018, 19:39
3 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 3 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 03. března 2018, 20:19
  • 285 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz