Jde to Dobré Wow!

J Á M A - závěr

Literatura > Vícedílné

 

 
 
J  Á  M  A
  (závěr)
 
 
 
 
 
„Tak šopak to mátě?", pohlédl na ošoupaného
elegána ve vybledlém obleku, který bezmocně
zíral na jakési čmáranice starých mistrů,
pověšených všude po stěnách haly.
"Jsem od firmy -", snažil se skrýt příchozí
rozpaky.
""Aha, uš vím, šte od úklidové spolešnošti,
mluvil šem pšedevšíem telefonišky s vaším
šéfem -"
"S panem -"
"Jo. Takše byšte mjei šítva našyštaný baulík
š uhynulým -"
"Promiňte, ale do kafilérie smíme převážet
jen -"
 "Iště, edná še pouše o -", vypadal, že se
snad rozpláče," o takovou dvobnošt -
o našeho domášího šimpanže, iště pšivšete
pšípadně oko, není ani nikde hlášen, šeně se
objevil aš pvávě tady v kufru", ukázal roztržitě
na stůl, " kdyš vybavlovaula pvadýlko po
návratu š Indije."
Pohlédl přitom na svoji peněženku, která se
povalovala vyzývavě na stolku. Zvedl ji a začal
se probírat bankovkami. Pohlédl po očku na
povozníka, který jen vyděšeně zíral na
šustící papírky. "O nič - nebudem to ani
nejak tvaupne šapišouvať, viďte!?", usmál se
na doručovatele.
 
V místnosti se šeřilo.
A tak se vyšetřovatel rozhodl promyšleně
rozsvítil zářivková světla na stropě.
"Aspoň na sebe líp uvidíme, že?", pokusil se
kapitán rafinovaně zpříjemnit povadlou atmosféru.
"Dobře. Zopakuju vám to, vážená paní, již
počtvrté - musím vás asi dost nudit, že?"
Žena na něj pohlédla. Utřela si do kapesníčku
zbytky slz a roztékajícího se oblíčení tváře.
"Ale ne, naopak - čím dýl mně to opakujete,
tím víc tomu všemu od srdce věřím", zaštkala
tak hlasitě, že se i komisař podvědomě chytil
pracovního stolu.
"Tak tedy - nebožtík, vlastně dnes už můj
bejvalej choť, mě dovedl dolů - to víte, říkal té
části sklepa - moje trucovna - a chtěl po mě,
abych si sedla na tu rozvrzanou židli, na
hlavu si posadila ten nemožně starodávní
klobůk a mnula si prsty. Tak sem mu na to řekla,
že nerozumím, co vlastně po mně chce.
Ten ubožák se pak začal předvádět, jako
nějakej maňásek. Posadil se na sesel sám
a rozchloupal si vlasy. No, řekněte - asi se úplně
pomátl! Na hlavu si připlácl tu historickou hovadinu,
a přitom se tvářil, jako nějaký oskarový režisér.
A ke všemu - no, představte si, sem si měla mnout
prsty!"
Otřepala se nepředstíraným odporem.
"Pod nohama se mně ke všemu ještě pořád
motal Blesk - no, představte si tu celkovou
sklepní hrůzu. A najednou začal příšerně výt!",
zatřásla se, až ji povadlá víčka málem dokonale
přepadla.
"Kdo?", zeptal se pro jistotu komisař.
"Kdo?! No přece ten harant - Blesk!", vykřikla
nevěřícně.
 
Bylo vidět, že ji tento výslech zmáhá.
Začala se zlehka naklánět, pak balancovala
na polstrovaném sedátku zleva doprava,
paruka se ji přikláněla chvíli dolů a pak zas
zvolna nahoru.
"To víte - vůbec sem nechápala, proč se mám
takto ponižovat. Už rozumíte, pane vyšetřovatel?!"
Nastala vyčkávavá pauza.
Komisař se neubránil tomu, že ho tento směr
vyšetřování také zaskočil.
"Mnula prsty?"
"Ano - abych si hnětla svoje prsty!", vyprskla.
Nadechla se: "Ten - promiňte, manžel, si snad
myslel, že si svoje prsty hnětu!?"
Chviličku se na sebe v tichosti dívali.
Policista se otočil a pohlédl na zapisovatelku
a zbytek svého policejního týmu. Zakroutil očima.
"Dobře. A dál?"
"A dál? Dál už nic. Vlastně jo, vysmrkala sem se.
Pak sem nohou, už asi po desátý, málem zakopla
o Bleska. Ten hlušec se na mě podíval těma svejma
švidravejma očima a našpicoval ty svoje nedoslýchavý
boltce. Vycenil zuby, jakoby se na mě právě chystal
vyskočit - a tak sem na něj zařvala, co sem jen mohla -
Blesku, zdrhej!"
"A co byste řekl, pane úředníku, to zvíře se najednou
vyřítilo k pánovi, tedy, jak sem říkala, zatím ještě
manželovi, který na ten výjev čuměl překvapeně,
stejně jako já."
"Běžel a běžel, odrazil se a skočil", shrnul dosavadní
poznatek vyšetřovatel.
"Jo, přesně tak to bylo."
"A v tom cvalu se odrazil, zamířil v letu na oběť,
a poté, co do ní prudce narazil, ji ukousl celou hlavu."
"Jo, přesně tak, jak říkáte."
"Ano, milá paní, tudíž se všude kolem pak našly ty
potoky krve", pohlédl opět na zapisovatelku i na své,
dosud stále němé kolegy.
"Prosím vás, pane policajte - jaképak potoky krve!?
Vždyť to byly jen takové obyčejné - no, jako od
Dalího čurýčky!"

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 28. února 2018, 12:37
3 -
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 21. února 2018, 08:37
Mesje a "neregistrovaný",
díky za vyjádření...
Mesje
kvalita komentáře: 1 Mesje 17. února 2018, 00:21
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.4 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 16. února 2018, 08:59
  • 395 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz