Jde to Dobré Wow!

J Á M A - 1.část

Literatura > Vícedílné

 

 
 
 
J Á M A
(1.část)
 
 
 
 
 
Časné ráno právě tiše pokračovalo od
okraje probouzejícího se lesa. 
Z korun stromů se začaly ozývat první 
vyčkávavé ptačí trylky a všude kolem 
se ještě místy povalovaly zbytky nočně
mlžné pokrývky.
 
"Dnežka bude kvážný den", poznamenal
pochvalně a dostatečně hlasitě sám pro 
sebe, když se shýbl pro svůj první úlovek. 
Z kapsy vylovil nožík a začal láskyplně 
odřezávat jakousi pokřivenou houbu od 
nánosu bláta. Hlína odpadávala a odpadávala, 
až se v košíku na dně objevila neforemná
hrudka čehosi otesaného.
Kousek opodál se s čenichem dolů půdou 
prohrabávala asi  pěkně namlsaná doga. 
Patrně to byla opravdu doga, protože byla 
nebezpečně žíhaná, veliká a zubatá. Byl to
již poněkud přerostlejší pejsek, tak asi -
přepočteno na občanský věk - kolem
osmdesáti let. Už tak dobře neviděl, ani
neslyšel.
 
Koš se plnil, psisko zakouslo a vyplivlo
několik ospalejších myší a udeřila desátá 
hodina.
Houbař se posadil na promáčený pařez 
před lesní studánkou a chápavě se zahleděl 
na kamenný křížek na jejím kamenném vrcholku. 
Z baťúžku vytáhl igelitový pytlíček se
svačinkou a dal se s chutí do svojského 
hamburgeru, který spočíval v potrhaných
langustách a kaviáru, zabalených do mastného 
papíru.
Doga ihned vycítila příležitost.
Upustila tlející lišku a začala olizovat pánovi 
koutky úst.
Houbař ji poplácat po vydulém břichu: "Ale, 
fuj, Blešku!" 
A nic. Pes dál pokračoval v obstrukci, snad
ještě o stupeň přítulněji.
Já vůl, pomyslel si a na nedoslýchavce 
zařval z přeplněných plic: "Ááálee fůůj!"
Doga konečně zvedla slechy a ustoupila
o půl kroku. Omluvně ji poklesly přední běhy.
"Nežpěchej!", zamračil se muž a hodil ji přímo 
do rozevřené tlamy kousek umaštěného
pergamenu. "Štejně nám beštije všechny 
houbyšky žaše vyhojí do šmetí."
 
Následně uplynuly téměř dva měsíce.
Bylo tíživé sucho. Jako někde na Sahaře 
v nadstandartně parném období.
Nejvíc asi mohlo ovšem ubíjet to třeskuté ticho, 
které procházelo nejen okolím, ale i tak zvanou 
duševní náplní. Čím dál jste pokračovali v ději, 
tím víc se vám do vědomí vkrádala ta všeobjímající
prázdnota, odlesky štěrkových dun, fatamorgána
kdesi nad obzorem a předsmrtné chřastění 
v zasaženém hrdle.
Majitel cvičiště si utřel zavlhlé čelo: "Musíte
na něj důrazněji, pane!"
Muž si přihladil zpocenou patku vlasů na svém
čele, otřepal se, až z něj kapičky potu odlétly
jako golfové míčky, a tvrdě křikl: "Bležku, tvhej!"
A čupnul si, aby mohl útok psa pod stromy
lépe pozorovat.
Doga ženského pohlaví vyrazila, až se jí při 
odrazech za nohama místy i pozvedl chomáček
prachu.
Prořítila se padesátimetrovým úsekem bez
jakýchkoliv manévrů a téměř elegantně vyskočila
ke konečnému letu na cíl.
Figurína, která seděla na staré, notně rezavé
židli, si tohoto odporného výjevu pochopitelně
nevšímala. Měla na hlavě podivný klobouček,
jehož ozdobné obilové klásky splývaly až pod
hranu hustě vycpaného krku. Tvář byla tak
pitomě dotvořená, že barva úst, nosu i stíny
očí vlastně splývaly v jakousi směsici zelené,
červené, hnědé a černé.
Partie poprsí si převisle plandala, jako ňadra 
tak asi třísetkilového starce. A ke všemu byla 
tato tréninková postava ještě posazena přihrble 
a nakřivo.
 
Byly to ale snad zlomky vteřin.
Psí monstrum prolétlo právě těsně vedle. 
Vycpanina se tlakem vzduchu jen lehce zakývala 
a sesula se k zemi. Tak, jako už šestkrát předtím.
Nu, jak už bylo řečeno, doga nebyla nejmladším 
kolohnátem v okolí, takže malá nedopatření se 
snažila nahradit vytrvalou urputností. 
 
"Bvlbše!", zařval chlapík a sáhl si za opasek.
Vytáhl kožený bičík a poplácal se po stehně.
"Šem!", vykřikl a vztekle si odplivl.
Psí golem se schlíple zastavil u nohou svého 
pána.
"Šo to byuo, ty houvado?! A máš to! Všechno
pjěkně šnouvu!"
Několikrát rázně popleskal dogu karabáčem 
a zapálil si další doutník. 
Fena s přivřenýma očima bolestivě pomrkávala 
do pozvolna stoupajícího, opojného kouře.
Akce se opakovala tak dlouho, dokud se
výsledek nezdál uspokojivý. Což znamenalo,
že se i ve svém věku stále učenlivá fena svými 
kusadly zanořila konečně do vydulého krku 
atrapy. 
A tak dlouho s ní  třásla, až kolem poletovaly 
nejen poslintané piliny, ale i posmrkané papírové 
kapesníky, části obnošeného prádla či zahnívající 
kuchyňské odpadky, kterými byla tréninková loutka 
naducaně vycpaná.
 
 

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 30. dubna 2018, 08:56
FERRIS: FERRIS,
díky za vyjádření.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 28. února 2018, 12:36
3 -
Kai
kvalita komentáře: 2 Kai 14. února 2018, 08:59
Mesje a "neregistrovaní",
děkuji za vyjádření...
Mesje
kvalita komentáře: 1 Mesje 09. února 2018, 19:08
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.8 bodů
  • 3 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 2 hodnocení neregistrovanými
  • 09. února 2018, 09:16
  • 266 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc