Jde to Dobré Wow!

I VY, PANE PREZIDENTE?

Literatura > Vícedílné
 
 
 
 
 
I VY, PANE PREZIDENTE?
závěr
 
 
 
 
 
 
Zástup čekajících před pokladnou cirkusu
prudce narůstal.
Kolem pobíhaly nedočkavé děti, které si
dlouhou chvíli krátily házením čerstvého
bláta a umatlaného kamení, nebo hopsáním 
v kalužích, které obalovaly zem kolem šapitó
a klecemi či výběhem pro účinkující zvířata.
V maringotce s barevným nápisem "PRODEJ
LÍSTKŮ" se za okenním závěsem rozblikalo 
světlo. Po chvilce se manšestrová zábrana
pohnula a prodejní okénko se pomaloučku
zvedlo. Ploutvička - tedy dědula, který se
staral o, jak se nyní říká, propagaci a jiný 
marketing v této oblasti - byl už na svém místě.
"Tak kolik lupenů to dneska bude, drahý pane
vašnosto?"
 
Jak se fronta rozpohybovala, a jak se tím
pádem krátila, tím plnější byla sedadla 
a lavice v přítmí hlediště kolem drobným
pískem vysypaného kruhu uprostřed.
Do orchestřiště se začali pomaloučku trousit
mistři muzikanti. Neměli to zase tak elegantní,
jako virtuózové třeba z filharmonie.
Ti přicházeli na pódium v nažehlených černých
fracích a po schodečkách, zatímco oni se sice 
také v jakýchsi maškarních róbách, ale po žebříku,
vratce šplhali do přístěnku v patře nad slavnostní
bránou do manéže.
Pepíno, Valérie, Kasandra, Šupitó, Boxér a starej 
Kulík se už hezkou chvíli rozcvičovali ve stísněné
mini hale za oponou. Kolem nich pobíhali kulisáci
i na obojcích připoutané opice, cvičení psi a kočky,
povalovali se tuleni, netrpělivě kroutili hlavami
vraníci nebo poprskával nažhavený velbloud.
Úplně vzadu vztekle přecházeli v kleci netrpěliví
lvi a lvice.
Ředitel se právě kolíbavě upravoval před
umolousaným zrcadlem, které se v mírném
průvanu komíhalo se strany na stranu.
A pak najednou udeřila osmá hodina.
 
Z orchestřiště zazněla fanfára. Téměř všechna
světla kolem manéže, reflektory přímo nad ní
i pohyblivé bodovky se na tento povel na plno 
rozzářily.
"Velevážení hosté, vážené publikum", principál
vzletně napřáhl pravici do promyšleného tahu
a opsal jím celý půdorys hlediště, "vy, malí, ještě
menší", ozvala se rána na buben a o šestnáctinku
pomlky mohutné zašustění činelu," a nakonec -
i vy o trošku větší, až dozajista i ti největší", právě
na tuto narážku se rozhrnul závěs a do manéže
monstrózně dopajdal pravý indický slon.
A za ním celá plejáda dalších umělců - koníci, 
opičky, tlupa psů a koček, dobatolili se lesklí tuleňi 
a nakonec přehlídky majestátně vkráčel i věčně
uslintaný velbloud.
Mezi zvířaty se nacvičeně proplétali také další 
vystupující - akrobati Kasandra a Pepíno, 
mágové Valérie a Šupitó, dovádivý klaun Kulík 
i krotitel téměř všech předváděných savců -
svalnatý fitnesek s přezdívkou Boxer.
Hudebníci ožili v jakémsi fantaskním kankánu
- a pak se přihodilo cosi překvapivého. Jakmile
zazněla tuš, Kasandra se vymrštila až do hrotu
kopule a Pepíno za ní vzlétl v několika statečných
výkrutech. Následovala kombince rittbergerů,
společné předvedení salchowů a čtveratých 
axelů a téměř ke konci tohoto nepředstavitelného 
vystoupení se k nim vydal po plachtě manéže
i Boxer, který jen v proužkovaných slipech - po
pružné strmé spirále - předvedl několik závratných 
flipů a téměř smrtících lutzů. Tato trojice lehce
plavala v prostoru, jakoby zemská gravitace v ten
moment přestala načisto fungovat.
 
Do arény vběhli kouzelníci.
Před nimi se zničehonic rozhořely plameny.
Jakmile se dým trošku rozplynul, bylo zřejmé,
že s tím má něco společného klaun Kulík. 
Začal se nečekaně řehtat, jako nefalšovaný kůň. 
A odtrhával si nejprve části dlouhých vlasů, poté 
i nohy a plíce - a nakonec z něj zbylo jen stále 
tepající srdce.
Hlediště šílelo nadšením.
Ale to ještě nebyl zdaleka konec cirkusového
šou!
Modrooká Valérie a do růžového saténu nastrojený 
Šupitó začaly do vatry usilovně foukat. Oheň se 
začal vzášet, začal obalovat celý cirkusový stan, 
z dálky mohl celkový obraz působit, jako zničující
městský požár.
Čtyřčlenný orchestr opět zahrál tuš.
Plápolavé jazyky se okamžitě dotvářely do mírné
aureoly.
Z jejího středu začali pomaloučku vystupovat doprostřed 
manéže mírně přihrblý muž v dlouhatánském černém 
plédu a téměř decentní postarší elegán v proužkovaném 
obleku. 
Černokněžník zatřepal hlavou a odhalil tak pobledle
vousatou tvář. 
Nad ní se ovšem prudce rozrostla bílá čepice, která
se nakonec vyvinula ve vysokou mitru s jakýmsi 
nedobře čitelným nápisem.
To je Mistr Jan Hus, zaznělo z různých stran,
nejprve osamoceně a nesměle, ale po chvíli
již skandoval nadšením celý cirkus.To je náš
Mistr!
Unešený tatínek v nedozírném překvapení stahoval 
dcerušku zpátky na předplacené sedadlo: "Zlatíčko,
vždyť vedle Mistra je i náš pan prezident!"
 
Plešatý Ploutvička se v tom zmatku nenápadně 
přitočil ke hroutícímu se řediteli: "Šéfe, já sem
zaslechl v zákulisí Kasandru, jak šeptá místnímu
starostovi, že všechny její cirkusový parťáky 
v noci přenesli na jakýsi fórkšop podivní 
zelenošedí trpaslíci."
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 22. ledna 2018, 08:54
Vážení kolegové - FERRIS a Mesje,
děkuji za vyjádření.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 21. ledna 2018, 12:54
3 -
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 21. ledna 2018, 09:21
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 6 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 10. ledna 2018, 08:59
  • 294 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz