Jde to Dobré Wow!

Vzpomínka

Literatura > Úvaha
 
 
Z čarovného večera stal se ojedinělý okamžik, který se mi navždy vryl do paměti. 
Nyní ve vaně položená, v zátylku mne chladí prudký chlad, když si přejedu sprchou po šíji. 
Živoucím výdechem linoucím se mi z úst mne opouští úleva a znovuzrození, když mne do téže chvíle obklopovala jen horká voda.
Tichý výkřík z plna hrdla odrážel by se o práchnivělé stěny a byl by je býval i rozbyl, avšak je němý.
Řvu když je příliš vroucí, řvu když je příliš mrazivá. 
Každý extrém mne přiměje křičet a plakat.
Vzpomínám si,
jak jsi mi tu ležela zády na břiše. Hlavou položená pod prsy, očima zakloněná.
Vzpomínám si, jak jsem ti říkala, abys mi věřila a nechala vše tak jak je, když jsem
se nořila víc pod vodu i s tebou. Instinktivně jsi zatínala krk a zvedala se, ale
po chvíli jsi se uvolnila a spolu s mým uklidňujícím hlasem a hebkými dotyky na tvé tváři
jsi se na mě znovu klidně položila a důvěřovala jsi mi. Odevzdala jsi se relaxaci, které
jsem udávala směr a měla ji pod kontrolou. Celou dobu jsem tě pozorovala při tvých
zavřených očích. Pořád jsem se na tebe dívala a hladila tě po čele, přes spánky a tváře
až k tvému spodnímu plnému rtu s krásnými křivkami, po kterém jsem v takových okamžicích vždy aspoň jednou ráda přejela
palcem nebo ukazovákem. Vidět Tě z takového úhlu, ve mně pokaždé probouzelo nesmírnou slast.
Nadnášela tě má hruď nahoru a dolů při výdechu a nádechu, nikdy ale neklesla tak hluboko, aby ti voda zaplavila citlivé místa.
V tu chvíli jsem věděla, že nesmím zklamat tvou důvěru v jiných dalších příležitostech, v jiném čase, na jiných místech.
Vzpomínám si,
Když jsem s tebou při hádce trhla zpět k sobě.
Když jsi se vteřiny zasnila a pak otevřela oči, 
vypadalas tak nevinně uchvácená a unešená.
Teď tě potkávám téměř v každé tváři, téměř ve všech věcech, co na tebe nějak odkazují.
Byď to jsou růžové tkaničky s fialovýma botama nebo červené vlasy a malá postava
nebo ty žluté malé neposedné potvorstva, co vypadají jak kapsle od léků anebo bombony tic-tac,
kvůli kterým jsem se uvrtala do jámy lvové, kde se mi nelíbilo.
To pro tebe.
Říká se, že když člověk miluje, miluje nejen ty dobré stránky, ale i ty špatné stránky toho člověka. Minimálně by je měl z lásky a z nesobectví tolerovat.
Dále to je, že člověk, který tě opravdu miluje, tě nikdy nenechá odejít, bez ohledu na to, jak vážná to je situace.
Pak se taky v jednom velmi lyrickém filmu říkalo, že na bolest a křivdy se nedá zapomenout. Nikdy na ně nezapomeneme, ale dá se naučit s nimi žít. (To proto, že se z nich stanou vzpomínky?)
Nechápu, proč se mi o tobě zdává. Proč se ve snu k tobě natahuji, obracím ti hlavu ke mně, líbám ti tvář a beru si ji do dlaní...
Proč si tajně přeji Ti ve snech něžně šeptat...
Proč Ti toužím říct,
Dovol mi tě zlíbat v prudkém dešti.
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 27. prosince 2017, 22:25
3 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 3 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 27. prosince 2017, 18:55
  • 453 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz