Jde to Dobré Wow!

O B R O V S K Ý S K O K

Literatura > Povídka

 

 
O B R O V S K Ý  S K O K
 
 
 
 
 
Členitý kopec, který bránil výhledu na zářivé slunce, 
se mírně otřásl. Z jeho vrcholku se začalo uvolňovat 
volně se povalující kamení. Jak padalo do údolí, zvedaly
se kolem něj fůry narůžovělého prachu.
Tento efektní obraz působil na diváka prazvláštním
dojmem. A to i přesto, že se masy slévaly nakonec
v jeden obrovský útvar, který se pohyboval směrem
k obydlí.
 
Muž, který tento výjev pozoroval přes vyduté okno,
se zachmuřil. Je to tady, pomyslel si, když zatahoval
roletu, aby se mohl v klidu soustředit na svoji práci.
Přešel místnost a zastavil se u jakéhosi verpánku, na
kterém byly poskládány různobarevné a také různě
veliké krabice. Z jedné z nich vytáhl lesklý nástroj -
vypadal jako značně veliká pinzeta - a z oválné dózy
k ní přidal i bílý toaletní ručník, a kolíbavou chůzí 
zamířil k lůžku v zadní části pokoje.
 
Za oknem se začala právě pomalu dopracovávat ke 
svému vrcholu zase jedna pořádná bouře. První - a hned 
za ní další záblesky - ozařovaly přívaly těžkého prachu.
Dokonce i tiše svistaly v převalujících se vlnobití.
Člověk si mohl jen domýšlet, co bude následovat.
Byla to opravdu podivná směsice náhlých zatemnění,
kvílení rozličných zvuků a vzápětí i prudkých změn
teploty.
 
Sklonil se nad palandu a zahleděl se na ležící. Vypadala,
jako celkem pohledná nahá ženská. Rozepnul ji středně
dlouhý zip v oblasti břicha. Pinzetou šmátral v dutině,
až konečně vytáhl - musel si při tom zákroku pomáhat 
i druhou rukou - cosi podivného. Ten předmět se křečovitě
pohyboval a dokonce vydával zvuky podobné drhavě
bublající vodní pumpě. Jemně ho otřel ručníkem a zahleděl
se do jeho baculatě zelené tváře.
Ty jsi ale nádherný - pomyslel si, když s podivným
přírůstkem kráčel do přechodové haly. Batole uložil do 
titanové klece na odkládací stůl pro venkovní vybavení, 
mezi různé schránky a také dvě obrovské, stříbřitě se 
lesknoucí helmy. Otočil se a rychle zamířil k rozepnuté 
ženě na operačním lůžku. Počínal si profesionálně,
přesně tak, jak ho naučili. Nejprve vrátil zip do normální
polohy, pak rodičku sroloval do úhledného válečku,
ovázal předmět lepící páskou a uložil na dno kufříku
pro další použití.
Vyčerpaně se posadil do polstrovaného křesla.
Pohlédl na digitální hodiny na přístrojové desce.
Tak jo - uvědomil si, že má nejvyšší čas.
Vláčně dolétl k robusní klícce. Mládě na něj přes bytelné
mříže už nedočkavě pomrkávalo. Obrovské oči mělo
hladově rozšířené. Napadlo ho, že se na něj dokonce
i posměšně, netrpělivě pošklebuje.
No nic, ještě si chvíli počkáš, poznamenal nahlas 
a začal se pečlivě převlékat do neprodyšného kostýmu.
 
Bouře téměř ustala, tak rychle, jako před chvílí začala.
Nánosy obrovských kamenů, na drobno rozmělněného 
písku i černorudých šmahů se v nenadálé tichosti 
odvalovaly za horizont.
Dveře modulu se se zasyčením otevřely.
Muž se rozhlédl a udělal první opatrný krůček 
na zarudlý povrch planety.
Políbil na hranaté čelo roztomilé zelené stvoření
a něžně si posteskl - tak malý krůček pro člověka 
a tak obrovský skok pro roboty.
Batole zamlaskalo, od úst mu vylétla olejnatá slina 
a vyskočilo z jeho náruče. Poměrně nečekaně se 
hladově vrhlo na ten největší balvan v dohledu.
 
Na Plutu tak začala turistická sezóna. 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 08. prosince 2017, 08:51
  • 234 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz