Jde to Dobré Wow!

S O K O L O V N A

Literatura > Vícedílné

 

 
S O K O L O V N A
1.část
 
 
 
 
 
Pětice mužů seděla v jídelně restaurace a všichni
se cpali smaženými řízky s bramborovým salátem.
Tři z nich měli na sobě černozlatou uniformu jakési
security, zbylí dva byli v civilu. Občas některý z nich
sáhl na stůl pro sklenici limonády.
Z vedlejšího sálu začala rachotit dusající hudba.
Dojedli, dopili a zaplatili. 
Vyšli do prochladlého vzduchu. Proplétali se mezi 
mladými lidmi, až se ocitli u automobilu na okraji 
zaplněného parkoviště, který právě poctivě 
pomočovalo strakaté mládě dogy.
"Ty prasisko!", vykřikl řidič služebního vozu 
a rozběhl se k nic netušícímu zvířeti. Rozpřáhl se 
a vší silou ho nakopl, až pes odlétl s bolestivým 
kvikotem za houževnaté houští vedle lesknoucího 
se auta.
Zbylí muži se po sobě ustrašeně podívali.
"Tos nemusel", řekl káravě vedoucí směny.
"Co mně má co pochcávat káru? Dyť to byl jen
takovej výchovnej pleskanec", hájil se bezpečák.
"No nic, pánové, jedeme" - pronesl další ze
sekuriťáků - "ať jsme v práci včas."
Měli vystřídat denní směnu na hrázi přehrady 
nad vesničkou. 
Čtvery dveře hlasitě práskly a auto se prudce
rozjelo do blízkého kopce. Prosvištělo úzkými
ulicemi a začalo stoupat v serpentinách vzhůru.
 
 
Ze "Sokolovny"  se stále ozývaly drásavé zvuky 
taneční seance - jak se všeobecně nazývala 
soudobě pojatá taneční zábava.
Fenderova kytara úpěla v nadstandartních výškách,
doplňovala ji v hlubších tónech pleskavě dunivá
Marshallova basa.
Zindouškovy činely, vířivé Korgovy klávesy  
a rozšumělý zpěv kdesi v pozadí za dotěrným 
podkreslováním cinkotu sklenic a překřikující se 
masy v tmavém sálu.
 
"Proč tomu na plakátech říkají décink-párty?", divil
se hospodský, který se právě, již po několikáté
tento večer, zakousl do převislého rtu. 
"Protože to frčí", odpověděl mu Réna.
"Hovno tomu rozumíš! Jóó - to, když my sme byli 
mladí, tak to byli Mamas a Papasové, Hendrix a Adina
Mandlová!"
"Hm - a, když já byl mladý, tak zpívala Askalóna -"
"Dáš si eště korbel, chytráku?", přál si uzavřít 
pohádky výčepní.
"Pánové, a co říkáte na to, že máme dneska v noci
úplněk?", pokusil se o racionální změnu tématu 
bývalý fotbalista okresních přeborů. Hospoda ho 
nazývala podle toho, který sudí byl momentálně 
terčem všeobecného posměchu.
 
Ze sálu se do náhlého ticha ozval roztroušený 
potlesk, pískot a nesrozumitelné výkřiky.
"A nyní, vážení, krátká pauzička", oznámily 
reproduktory.
Zpěvák seskočil z pódia a vrhl se ke stolu s jednou
slečnou s kostrbatými řasami, růžovými kalhotkami
a copem téměř až na podlahu, která pro něj patrně
hlídala těch několik zbylých, dosud prázdných židlí.
Ostatní hudebníci postupně mizeli v šatně za jevištěm.
Jako výplň nastoupil dee-jay Preesmo.
Roztočila se gramošasi a přilehlá hospoda se rázem 
zaplnila k prasknutí.
Na toaletách vypukla mezi dosavadními páry téměř
bitka o uzavíratelné kóje.
 
V tom návalu u výčepu se o sebe opřeli trošku
drsněji. 
"Pardon!", omlouval se mohutnější Rocky.
Falsa se otočil: "Jéje, Rocky, co tady strašíš?!"
Začali na pozdrav šermovat o sebe zaťatými 
pěstičkami, až se po tomto přátelském obřadu 
konečně zastavili u otevřeného okna do dvora.
"Ty, brďo, drinkuju na kuráž. Hópu se s Milí."
"S Milí od Pakuřby? Ten ti asi brzo bóchne", 
usmál se povzbudivě Falsa.
"Di ty. Pakuřba je už konečně tak na patnáct let 
v lochu - a když Milí mrkne, rozhodím mu sandál 
třeba i za katrem", zašklebil se Rocky.
 
Veselý rej pokračoval zdárně až téměř do půl
druhé ráno, kdy vesnickou zábavu ukončila 
všeobecná mlátička, hlava nehlava.
Hospodský tedy raději, než volat policajty, rozsvítil
všechna světla a otevřel dokořán hlavní vrata.
Frontman kapely vyzval rozřeseným hlasem všechny
přítomné, aby se uklidnili a roztřískaným sálem zazněly
z reproduktorů na stěnách z obehrané gramodesky 
jakési vánoční popěvky o zvoncích bílých.
 
Falsa zamířil velice potácivou chůzí k domovu.
Vrávoral po silnici, jako postřelená slepice. 
Chvíli nalevo, chvíli napravo a také - pochopitelně -
i prostředkem.
Párkrát se mu povedlo zareagovat na blikání a troubení
kámošů z párty, kteří se kurážně rozjížděli do okolních
vesniček.
Co to je za rámus? Vypadalo to, jakoby se jeho hlavou
valily proudy olovnaté tekutiny.
V naprosté tmě se nejprve složitě ohlédl.
Nic. Když se snažil zachytit se jakéžtakéž rovnováhy,
tak sebou plácl na okraj silnice.
Téměř to celé chvíli vypadalo, jako že ho nadbytek 
alkoholu uzemnil navěky. Podřimoval v přívalu téměř 
půl hodiny. Trošku ho probralo hvízdání, které se mu 
začalo prohánět od ucha k uchu.
Otevřel oči.
Přímo nad jeho čelem se skláněla jakási velká, 
strakatá bestie a cenila mu do tváře svítivé zuby. 
Chraplavě předlo - tak to je dobré znamení - pomyslel 
si v mrákotné sebedůvěře.
 
 
Pokusil se opřít o hřbet chlupatého zachránce.
Balancoval a balancoval, znovu a znovu se snažil
nějak se vysoukat na vlastní neposlušné nohy. 
Nebýt trpělivosti žíhané dogy, těžko by se z okraje 
silnice dostal zavčas.
Nakonec pevně sevřel části hladké srsti a bradou
pošťouchl zvíře směrem k tušenému domovu -
hlavně směrem vzhůru, na kraj vesničky velikosti 
téměř třiceti fotbalových hřišť, kde po většinu roku 
diktovaly podmínky života jen neustálé poryvy větru
od přehrady mezi kopci a převažující poklid bytí.
Pes ho kupodivu kousek po kousku trpělivě vláčel,  
až ucítil, že se ho Falsa pustil.
"Kde mám, bráško, ty zasraný klíče?", zaúpěl po
nekonečném prošmátrávání kapes. Šlo to jistě až
neskutečně těžko, protože se povaloval po schodech
verandy, jako relaxující tuleň.
Zvíře asi zavčas pochopilo nesmyslnost Falsova
trápení, a ulehlo mu pod hlavu. A ztichlo.
"Ty - Nudlo - ty hřeješ, jako elektrická kamínka!",
vykoktal a konečně i spravedlivě, pro toto ráno,
jako hlubinou vyčerpaný horník, usnul.
Na podhorskou městskou vesničku začala dopadat 
zhoubně dramatická atmosféra.
Z proplouvajících, prosvícených mračen, vykoukl 
nejprve srpek a po chvíli i celý zbytek zářícího Měsíce. 
Oslepující jas v tom okamžiku zasáhl do všech koutů
hluboko dole pod ním.
 
Nudlovi se prudce zúžily zornice. Našpicoval uši
a pozdvihl naježenou hlavu. Na krku mu začaly
viditelně pulsovat tepny. Otevřel zlověstně tlamu
a vycenil tesáky.
Setřásl ze svých zad Falsovu pochrupující hlavu 
a začal zrychleně dýchat.
Povyskočil a bleskově se rozběhl. Přeskočil ladně
branku pozemku a když dopadl na všechny čtyři
dlouze dunivě zavyl.
Příšerný zvuk se postupně v čase změnil v jakési 
kvílení, až příliš podobné srdceryvnému pláči při 
hřbitovních obřadech. 
 
Hrůzná předzvěst obestřela krajinu.
 
 
 
(pokračování)

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 01. listopadu 2017, 08:41
  • 52 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc