Jde to Dobré Wow!

Oranžový kotouč

Literatura > Poezie
{_Oranžový kotouč_}


A já tě ve snu včera objímalasvírala štěstím, že tě mám zase u sebechodíme po okrajích různých slovjá bosky až mě od noh opět zebez těch ledových perličeklupkajících všude kolemmi tuhnou tvářenení to zvuk hořícího teplato skoupá slza na srdci stéká
procházím se na vrcholku slovaa rozpačitě šeptámrozepjatá pod červánkys velkým strachem i očekávánímz polovic přenesena z jiného stoletívšak nemohu mluvit za tebe
Ty hřejivé letní dny proměněny v podzimteď je měsíc rudý jako pomeranča já mu foukám do tváře šedý dýmteď bloudící v oparu kouřekéž bychom z něj vyšly k novému jitruteď namísto slunce, měsíc sklání se blízko k horizontuje lávově zatrpklý jako hořký pomeranča já zdánlivě povznesena foukám mu do tváře šedý dým
v hodině ticha bychom se spolu naučily...ve večerní hodině ticha myšlenky proudíc po nebi jako siločáryv tom nedůtklivém magnetickém polivšem známého a povědomého rozestupubychom se naučily mlčet naproti soběbychom se naučily dívat se sobě do mysli jako na film
čas je ospalý jako zívající lvice vprostřed noční Saharychřoustajíce vlašáky v ústech přemýšlím nad námia při hudbě si nás pořád růžově představuji

 

 

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Camay Autor
    Camay
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 01. října 2017, 22:10
  • 90 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc