Jde to Dobré Wow!

N A T Á L I E - 2.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
 
 
N A T Á L I E
kapitola 2.
 
 
 
 
"Exitus", řekl doktor a načmáral cosi propisovačkou
do listiny, která mu ve větříku povlávala v ruce. 
Hoši ze záchranky postávali kolem, tváře měli 
natolik vážné, že se mohlo zdát, že horší to už 
být ani nemůže. Jistě, také měli doma rodiny,
také měli příbuzné - škoda mluvit.
 
Pokroucené tělo parašutistky leželo, těžko říct,
v jaké poloze, na okraji prolákliny a hrbolků
čerstvě posečeného strniště.
Ta díra do pole byla způsobena nárazem těla,
které dopadalo s výšky dobrých tisíce metrů,
a to pokosené pole zavinila péče vedení letiště,
které pravidelně přistávací a startovací plochu
udržovalo v provozuschopném stavu.
 
A to měli s Natálií pouhých pět dnů před svatbou!
Byla to láska, jak se říkává, na první pohled.
Potkali se v jednom nenápadném klubu, kam
většinou mířili studenti z blízkých středních
škol nebo chlapíci z televizního studia na kávičku
a tak trošku i jakýsi oddech od stereotypu běžných
povinností. Pak spolu takříkajíc chodili téměř rok - 
vodili se za ruce do kin, občas do divadel, jezdili 
na výlety, mezi kamarády měli přezdívku: muchláci.
A tak jednoho deštivého dne také společně vešli
i do hangáru parašutistického oddílu, protože sport -
a obzváště ten pro odvážné - se jim přímo nabízel.
 
Od té tragické události však již uplynulo víc jak pět
let.
Dva měsíce po pohřbu se nemohl na žádnou 
ženskou podívat. Do baru chodil za prací jako stroj. 
První, co každý večer po příchodu do šatny udělal, 
bylo, že hrábl rukou za nablýskené polobotky, šoupl
stranou pytlíček s náhradními ponožkami a vytáhl
jednu z lahví vína. Někdy ji vypil až do poloviny,
než hudební produkce vůbec začala.
Ale, držel se.
Občas při hraní zavíral na delší čas i oči, skláněl 
hlavu a jen bušil a bušil.
 
Jistě, bylo celkem obvyklé, že se na tanečním 
parketu zjevovaly ojediněle slečny a dámy, které 
pro muzikanty byly na pohled příjemnou změnou - 
buď měly jakési mimořádné taneční vlohy, nebo 
se tak nějak vystřeďovaly běžným kůlistkám.
Také jistě hodně záleželo na momentální náladě
všech stran.
Někdy prostě stačilo jen velice málo a noční recepční 
v hotelu se raději otáčel, aby se pak ráno všichni 
velice pobavili.
To se ho ale zatím vůbec netýkalo. Takových akcí
se - nakonec i s kolegiální podporou týmu - účastnil
jen po výstup z hotelového výtahu na třetím patře.
Odemkl dveře pokoje číslo čtyři, vysprchoval se
a unaveně padl do postele. 
 
Ale jednoho zvláštního, téměř snivého letního rána, 
se nezvykle časně probudil. 
Přesně v ten okamžik se ale ocitl v hrůzné 
skutečnosti prozření.
Otočil se a snažil se pohladit polštář vedle sebe.
Byl prázdný, nadechl se. V té mimořádné realitě 
ucítil jakési svěží odkazy nejen jejího dechu.
"Natalí!", málem vykřikl do prázdnoty pokoje.
Všiml si, že na nočním stolku leží krokodýlí kabelka.
"Jéje - promiň, Moniko! To byl zase pitomej sen!
Představ si, mlátil jsem kolem sebe ve skříni moli.
Nevolal jsem náhodou naftalín?"
Co to bylo?
Ale postřeh jistě měl.
 
Bouchání na dveře zesílilo. 
Když otevřel a rozloučil se s dívkou, stáli před 
ním už jen tři chlápci a ten nejblíže k němu mu 
strčil před nos jakousi kartičku.
"Policie."
 
 
 (pokračování)
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 08. září 2017, 08:34
Mesje: Mesje, děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 06. září 2017, 19:06
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 3.4 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 06. září 2017, 08:41
  • 61 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc