Jde to Dobré Wow!

KOMÁŘI - NEBO BACHYNĚ?

Literatura > Vícedílné
 
 
 
 
KOMÁŘI - NEBO BACHYNĚ?
2.kapitola
 
 
 
 
 
Do místnosti se začali zlehka trousit také další 
záhadní členové spolku.
"Co s ním?", ostražitě překračovali chvějící se tělo
před vchodem.
"A je nás už dost?", poznamenal opatrně místní
holič.
Muži se rozhlédli kolem sebe. Za pokus to stálo.
Hodili na hospodského tři strakaté ubrusy z prvního 
stolku, někteří si omotali i ústa utěrkami, které se 
vyžehleně chystali k dnešní šichtě, a opatrně chytili 
výčepníka za ruce a nohy.
Vypadalo to, že jsou občané za státní peníze v tomto
téměř zapomenutém zrníčku světa celkem vyrovnaní.
 
"Kolegové, von má určitě mor!" pokusil se o přidušený
úsměv postarší nezaměstnaný traktorista, který byl
v dědince vyhlášeným paroháčem, ovšem ve svém
volném čase také spolehlivě fungoval jako taxikář.
Rozvážel babičky na pole, dědečky na nevysokou
stráň, kde si na lavičkách povídali o všem možném,
ženské ke kadeřníkovi a rybízky do posilovny hned
vedle kostela. A aby toho nebylo málo, měl i své
favority mezi bohatšími dětmi, které podle pořadníku 
vyvážel do mateřské školky, školy a také zpět.
 
"Enom, aby si to nepřivezl. To by se pak mohlo týkat
nás všech", znervózněl učitel tělocviku, který si
mezi obyčejnými místními starousedlíky snažil udržovat
pružnou postavu i ducha.
"Blbče! Viděls někdy mor?", zavzdychal pod tíhou
nafouklého výčepního starosta.
"Pozerajťe sa na tje zahnisané vredíky", štítivě se
ušklíbl bývalý místní vojín, nyní - tak říkajíc - vřele 
adoptovaný ceremoniář z pohřebního ústavu, který 
ukázal na prosakující skvrny.
Muži ztuhli.
Hospodský baculáček dopadl na půlnočně umytou 
podlahu přímo za výčepním pultem.
Skupinka po sobě chvíli vystrašeně koukala.
 
"A je to tady", zašeptal nakonec lovec ryb, který 
komickému výjevu s opěněnými ústy přihlížel od 
roztočené pípy.
Náhle se ozval rámus, jako když opravdu vybuchne
atomová ponorka - a nejen jedna. Jakoby se jich
najednou neopatrně srazilo alespoň padesát.
Zlověstný rachot mlátil do všeho kolem. Zesiloval
a slábl, aby poté znovu mohutněl.
Hospoda se ponořila do téměř úplné tmy.
"To je neuvěřitelné!", vykřikl starosta, který měl
momentálně tu výhodu, že se mohl podívat z okna.
Osazenstvo se nahrnulo za ním. 
Návsí právě v příšeří cválalo snad nekonečné
stádo koní.
Strakatí, hnědí, černí i bělouši, hřebci i kobylky. 
V bezhlavém úprku se mezi sobou míchali, jako 
hrozinky ve svátečním těstu pod rukama zkušeného 
pekaře.
A všude kolem dopadaly obrovské hroudy čehosi
bílého.
"Kroupy!", vykřikl s hrůzou v očích holič.
"Gážovská dilinosť!", zařval ještě hlasitěji hrobní
deklamátor: "To sú predsa rozdrvené hviezdočky."
 
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 31. července 2017, 08:39
  • 111 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc