Jde to Dobré Wow!

SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ

Literatura > Vícedílné

 

SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
 
 
 
 
 
Sedm malých králíčků
rozběhlo se po domě
jeden šlápl na minu 
Prásk! 
Šleh výbuch
jako na Sommě
 
 
Oba koukali na ten cár papíru, Magda 
ho neobratně převalovala v ruce. 
"To je nějaký blbý vtip, co?!"
"Nevím, Maťo - nevím", pravil zasmušile 
Čága. Sáhl na stůl po pomačkané 
krabičce cigaret. Nejistou rukou si 
zapálil a vyfoukl voňavý dým.
"To byl včera zase večer", zachrmlal
a utřel si pusu do ušmudlané ruky,
" tolik chlastu sem už nespráskal aspoň
měsíc."
"Dilino, nežvaň! Chlastáš pořád."
"Co, pořád?", pokusil se na slečnu
zadívat káravým pohledem.
"Jo - tak jo", začala se rozhlížet po
místnosti. 
"Co hledáš", zakokrhal a odplivl si
na strakaté dřevěné fošny.
"Hledám, hledám kalhotky - ty vole",
otočíla se k němu zády a poklekla
na kolena.
"Tady pod tou postelí nejsou, chrápali
sme přece v patře - a já sem dilina!?",
pokusil se o úsměv Čága. Vypadal
v tu chvíli opravdu jako blbec. A navíc,
po ránu akorát vybalený z ledu. 
Jejich dialog náhle přerušila vrzavá 
rána. A silný závan větru. Záclonka na
okně se rozevlála, jako prapor vítězství.
"Nečum - a zavři to okno, bože!", vykřikla
a zatřepala nahou prdélkou.
Otevřenou okenicí začaly do místnosti
propadávat obrovské kapky rodícího se
jarního slejváku. Pak se venku zablesklo,
za zlomek vteřiny i podruhé a potřetí.
Ozvala se směsice hromů, které prosvítily
temnou oblohu.
Počmáraný papírek se převaloval na stole.
 
Z temnoty nedočkavě svítila potměšilá
očka.
"Du na to!", vykřikl Jogo a vyskočil od 
chvějící se Magdy.
"Blbec", přičísla si propocené vlasy, "Počkej,
až se vrátíš - budu tě ďobat jen za ušima."
 
Smečka toulavých psů se pokradmu vydala
z křovin směrem k rybníku.
Z moci písku, povstaneš, Cipísku - možná se 
dalo vyčíst ze zlato stříbrné pěny, která 
záhadně světélkovala, když jim odkapávala
z nedočkavě uslintaných tlam.
Cipísku, Cipísku - jaké zádumčivé jméno.
 
 
"Kde sou všichni?", uvědomil si Česťa, 
zvaný mezi přáteli Čágo.
Maga konečně našla, co hledala. Třepetala
kalhotkami a šťastně se usmívala. Vyskočila
ze země, až se celé přízemí také samou 
radostí zhouplo v kolenou.
"Už je mám, už sem šťastná - nemusím se
na Smíchov plížit nahá!", začala se nemotorně 
oblékat.
Ňadra jí přitom dováděla, jako dvě nákladní
letadla v turbulencích.
"Kde sou všichni?! Kolikrát to mám opakovat?!"
 
"Já si myslela, že se mně to zdá - ta obrovská
rána - byl to rachot, fuj!"
"Nežvaň, spalas!", zakřičel na ni Jogo a zatřásl
s ní tak hřejivě, že málem upadla na masitou
směs před nimi. 
Čtveřice - tedy dva mladíci a dvě zateplené
slečny - se právě nakláněla nad podivným 
útvarem, ležícím ve vysoké trávě, jen pár metrů 
od vodní hranice jezera.
"Panebože, vždyť je to -"
"No jo. Vypadá to na Cipíska. Ale kde má
nohy?", začal se nesměle rozhlížet kolem
Karlíny.
"Tam je jedna", zatřepala s ním vyděšená 
Melisa.
"Volové, já stojím na druhé!", vykřikla Vlasta
a nadskočila, jako vypuštěná pružina.
"Karle, neblbni, vždyť je mrtvý", vypravil ze
sebe koktavě Jogo a vyrazil k útěku.
Karlos a zbylé dvě dívky se rozběhli zmateně
za ním.
I oni rázem zapomněli na slušné vychování.
Téměř všechno jejich prádlo zůstalo přesně 
tam, kam před několika hodinami dopadlo. 
Tedy poházené mezi trávou a hromadami 
oblázků, mezi pohozenými láhvemi laciného 
vína a čtyřmi mobilními telefony.
 
 
Sedm malých králíčků
rozběhlo se po domě
jeden šlápl na minu 
Prásk! 
Šleh výbuch
jako na Sommě
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 08. března 2017, 09:04
Vážení kolegové FERRIS a Mesje,
děkuji za vyjádření.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 07. března 2017, 18:29
3 +
Mesje
kvalita komentáře: 1 Mesje 18. února 2017, 23:56
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 7.2 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 3 hodnocení neregistrovanými
  • 15. února 2017, 08:51
  • 172 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc