Jde to Dobré Wow!

Vzkaz čtenářům a poslední báseň Tyfus.

Literatura > Poezie
Tuhle báseň jsem dopsala už 28.1.2017 a je poslední básní ode mne milí čtenáři. Není pozitivní, ba naopak, je negativní, protože život je boj, který budem neustále bojovat až do konce dní a každý život končí bojem, ať už s nemocí nebo jinak. Tahle báseň nese název nemoci (kdo si vyhledá co je zač, pochopí souvyslost) a je inspirována písní uvedenou dole v odkaze. Již nějakou dobu píšu své vlastní citáty, dá-li se to tak nazvat, takže mé další psaní bude už jen touto formou, formou pocitovek, které píšu zarovnané k levému kraji a možná sem tam přibude ještě nějaký dopis, sen nebo jiný žánr. Básně však už ne prozatím (možná někdy se k tomu vrátím, ale spíš nechci). Zjistila jsem, že jsem jich už napsala dosti, asi 130 (ne všechny jsou zde zveřejněny) a to jen o 4 lidech v mém životě, plus o mě samotné a plus pro 5 spolužaček, které byly na přání. Celou moji pětiletou básnickou tvorbu shrnuji v knize s názvem Embolie, kde je výběr z básní i mé ilustrace pochopitelně. Knihu zde uveřejním, jakmile projde korekcí a bude hotová. S největší pravděpodobností ji i vydám v jednom z brněnských nakladatelství.
 
 
 
28.1.2017
 
 
//__TYFUS__//
 
 
Dejte mi koně a meč
jako nejtěžší kouli světa
podlou zradu za nohou si vleč
jako hniloba v kolenou
od věčného klečení
rozběsní se rudé kristaly
jako zánět v hlavě
od věčné metelice
rozeklejí se jazyky
to vše v bílé tmě
 
Dejte mi koně a meč
pod kopity zadupu
prachsprostou lež
mraky, trumpety i řehotání 
ječí, běsní a kvílí
znovu
a znovu
Já liknavě nechám 
zatáhnout den do noci
rozpustit svou zvýšenou vulnerabilitu
sjednotit hejna havranů
hejna hadů
To vše nad tvou falešnou korunou
To vše jakmile ucítíš
vůni květin v nábřežním koridoru
kterou přinese proud řeky
To vše jakmile uzříš
poletující chmýří odkvetlých pampelišek
vznášející se vzhůru na strmých loukách 
jak roste podběl zpod popele
To vše uvízne ti v pavučině vlasů
Nejsem Bůh, abych Ti odpustila
 
Mám koně a meč
a odvahu římských vojáků
Mám dámu a koně
kterým ti dám 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 20. března 2017, 08:58
2 -
Camay
kvalita komentáře: 0 Camay 09. března 2017, 19:58
Harumi: Klidně čti :-) Léčila jsem se takhle z pár lidí básněma a vším možným literárním v průběhu asi 5ti roků :D Až se mi zdá, že jsem se stala takový ten profesionální romantik :D Ale...nebylo to mým cílem :-) Já fakt chtěla s každou další už prostě zůstat napořád. Hold...člověk hledá, učí se a sbírá zkušenosti :-) Bylo to ku prospěchu rozhodně všechno a netrápí mě něčí třeba negativní kritika...to je prostě má terapie tohle :-)
Harumi
kvalita komentáře: 0 Harumi 09. března 2017, 19:19
Camay: To ráda slyším. A poezie je, stejně jako jiné druhy kreativity, tím nejlepším způsobem jak to ze sebe dostat. Ráda si to přečtu. :)
Camay
kvalita komentáře: 0 Camay 09. března 2017, 19:13
Harumi: Díky :-) Přesně tak :-) Už je lépe ;-) To víš, pocit křivdy a nespravedlnosti a zlost :-) A i tak..jsem napsala ještě hezkou poezii teď tu poslední... ale to je fakt poslední o té osobě.
Harumi
kvalita komentáře: 0 Harumi 09. března 2017, 18:59
1 Prostě se mi to líbí. A ano život je boj. Tak se do něj pusťme.
  • Camay Autor
    Camay
  • 3 bodů
  • 5 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 12. února 2017, 15:35
  • 121 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc