Jde to Dobré Wow!

Lásku chápej jak chceš, třeba šíleně a potají.

Literatura > Poezie / Drama
Láska

Ty bílé vločky v modrém světle...
Myslíš že nepláču?
Jen zmrzlý sníh praská mi pod botama
a já uvnitř řvu...plna kontroly aby mě neslyšeli
to snad aby se alarmy jak v táboře nespustily
Jen pištivý zvuk by se vydal a byla bych nasvícena
Tož postavte mě ke zdi a zastřelte, protože jsem nedokázala
nedokázala
Tě udělat štastnou
tak střelte
V tom studeném měsíčním světle sníh tak probíjivý
Kvílím potichu, jinak by se skelety továren rozbořily
ano, rozbořily
protože tys byla moje a už nejsi
a zbyli jsme tu jen já a modrý sníh
a slepé psaní
slepé psaní
Kroky se překlápí, no ano překlápí 
snad směrem vzad?
Co to je?
Já ti říkala, že co projede nademnou po mostě je pro mne slzedmoucí
slzedmoucí vlak
Jestliže jsem spínala prostěradlo v pěst pokaždé, co jsi se mne dotkla
pak teď mi vsazují elektrické šoky do hrudi při chůzi i v leže 
Naskakuje mi dech
tak jako se odvážím proskočit kdoví jak zrádně zamrzlou řekou...
Co myslíš... propadnu se?
Kež by mi podjela noha..
Nevíš jak každého úderu tónu a kroku plna bolesti mám
Nevíš jak studené světlo vřezává se mi do konců celého člověka
Jak kolíbaje se mnou šalina z boku do boku 
jako mi slza v oku z kouta do kouta
aby pak přepadla přes okraj řas a dopadla na rty 
jako blázen přes práh nástupiště nebo nádražní rampy 
Nevíš jaké hranice zkouším, aby bylo konec trápení
Mám tu zas ten fosforeskující sníh pod světlem měsíce 
a liduprázdné údolí, které vydala jsem pryč
kvůli tobě
Zas mi zbylo pro křupající kroky
Zas mi zbylo pro dlaně pokládaje na zábradlí mostů při každém splavu
Já ti vzala tvář do dlaní
a pokoušela se vybudovat model ušlechtilého snu
snu o štěstí, jehož odlesky jsi spatřovala
Myslíš, že nedokážu s mou nynější tělesnou lehkostí levitovat nad kdejaké zatmění?
Myslíš, že miluji tu pěšinku soužení po které jsem tě jednou provedla?
Mohu pelášit bílou tmou, kde jsou syté, ostré, modré a oranžové anonymní stíny a světla
a tlumeně lkát vyslečená nejjasnější hvězdě
a tlumeně bědovat pohledem dolů na zbytek diamantů blíštící se na cestě
Stojím z profilu, mrazí mnou velká zima a pohlížím na Tebe
Kráčím od tebe ohlédám se zpoza ramen zpět
Ale jak se má tvář odvrátí...
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 06. února 2017, 19:55
2 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 2 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 06. února 2017, 17:21
  • 134 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc