Jde to Dobré Wow!

Špatně vyřezaný svatý

Literatura > Krimi / Cestopis / Sci-fi

 

Špatně vyřezaný svatý

 

Představme si vězení pro nejtěžší zločince odsouzené na doživotí. Nikdo z vězňů nemá pod 150kg. Vězení stojí na opuštěném místě na kopečku v Africe a je maximálně automatizované. Jeden z vězňů za dobré chování na samotce dnes dostal možnost přečíst si na internetu zajímavosti ze světa.Říká si, že asi špatně vidí. Čte totiž o sobě. Čte, že mu byl odhalen na Sahaře pomník za zásluhy o nějakou vegetariánskou revoluci, která proběhla před třiceti lety ve středoevropském státě, který již neexistuje, kde měl kdysi dočasný trvalý pobyt na obecním úřadě. Protože časy se mění tak je zřejmě pro jistotu pomník postaven ze sněhu. Nějak tomu nerozumí. Po té revoluci byl přece tajně odsouzen a umístěn v této věznici za to, že sice udělal dobrou věc, ale porušil přitom jakési genderové pravidlo říkající, že v týmu revolucionářů musí být počty žen a mužů vyrovnané a neznalost budoucích zákonů vítězů neomlouvá. Dočítá se o sobě, že se ztratil kdesi ve světě a podle nepotvrzených zpráv byl obětí autonehody v Antarktidě. Řidič sněhové rolby nebyl nikdy vypátrán a tělo oslavovaného revolucionáře skončilo někde v moři.Uvědomuje si, že sice byl odsouzen na několik doživotí, kromě jiného i za to, že neměl v týmu vyvážený počet nositelů umělé inteligence, ale že již za pár let si může u toho prvního požádat o předčasné podmínečné propuštění. A za těch několik let tak učiní aniž by věděl jak moc se svět mezitím změnil. Žádost je mu zamítnuta. Po pár letech v den svých sedmdesátých narozenin opakuje svou žádost a opět je zamítnuta. Až třetí žádost je úspěšná a on se ocitá před branou věznice. Prostranství před věznicí se hodně změnilo za ty roky – nikde nic, žádná cesta, žádná zeleň. V širším okolí žádné stavby, žádní lidé, žádná zvěř, žádné stroje, žádné stopy po lidech, žádná voda, žádný signál mobilního telefonu. Také obloha je taková nějaká divná. Tmavošedá. Slunce přes oblačnost neprosvítalo. Bylo pološero. Projde za pomocí berlí a proleze po čtyřech celý terén v místech kde je schůdný a stále to samé nic. Chodí ve spirále kolem věznice.Nakonec se vrátí před její bránu. Čeká několik dní na to zda někdo z dozorců přijde do práce, nebo naopak skončí službu a vyjde ven. Čeká proto aby se zeptal na cestu a na několik dalších otázek. Když se stále nemůže dočkat přemůže svou slušnost a zabouchá na bránu. V bráně se otevře malé okénko a on sdělí do prostoru své dotazy a dozví se odpovědi. Black out, migrace, válka, kanibalismus, konec civilizace. Události neměli na zdejší komplex objektů žádný dopad, protože byl relativně daleko, na strategicky nevýznamném místě a těch pár narušitelů pořádku se přes zeď nedostalo. Aspoň měli jejich méně aktivní kolegové večer dvě porce.Věznice byla postavena energeticky a potravinově soběstačná. Nemůže se vrátit - byl přece propuštěn. Podmínky podmínečného propuštění nemůže porušit neboť mimo věznici nejsou žádní lidé a tak když není půhonce není ani soudce. Jakýkoliv jeho hypotetický útok na věznici a dozorce ať již slovní nebo zde ležícím kamenem nesplní jeho očekávání, protože ve věznici jsou rádi, že mají o strávníka méně a budou to ignorovat. Pomyslí si, že u věznice je možná v trochu větším bezpečí než jinde a tak se posadí před bránu a dívá se na svůj bývalý domov. Sedí tak velmi dlouho. Má nepředstavitelnou žízeň po vzdělání. Kolem něj tečou tekuté knihy, plave v nich a ve chvíli kdy začíná halucinovat a má dojem, že na zdi věznice visí anglicky psaný nápis znamenající domove, sladký domove, kterým si chtěl roztok osladit, se brána za zvuků skladby We are the champions otevírá. Stejný hlas jako předtím mu říká, že ředitel věznice zemřel a, že on byl vybrán na jeho místo. Vhodnou praxi už má, vzdělání netřeba, bezpečnostní prověrka je formalita, vlastní cela k dispozici i k soukromým účelům. Přijímá tu nabídku a ptá se kolik je zde zaměstnanců. Jen ředitel odpovídá nahlas hlas. A dozorci? Zeptá se. Věznice je plně automatizovaná a těch pár nadšenců co tady bylo na krátké zaučení zemřelo již mnoho let před ředitelem na různé úrazy, dozvídá se. A na co tak náhle zemřel ředitel? Zeptá se. Ředitel měl takové pravidlo – napřed vězni, potom personál. Zemřel hladem, Vy jste byl poslední vězeň. Odpovídá hlas. Současně se přibouchnou vrata věznice a hlas říká – večeři máte na stole v cele, vítejte doma pane.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
FERRIS
kvalita komentáře: 1 FERRIS 06. února 2017, 09:16
3 Tak se pozná skutečná svoboda, když člověk nemusí platit za nájem, jídlo a elektřinu ;-) a má to zdarma.
Mesje
kvalita komentáře: 1 Mesje 03. února 2017, 23:36
Kai: děkuji
Kai
kvalita komentáře: 2 Kai 03. února 2017, 08:53
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Mesje Autor
    Mesje
  • 11.3 bodů
  • 3 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 14 hodnocení neregistrovanými
  • 02. února 2017, 20:12
  • 626 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz