Jde to Dobré Wow!

1234

Literatura > Poezie

Čtveřice lednových odtékajících výplavů

 

 

11.1.

//__Melancholie__//

 

Unylé slunce v tklivém stínu
na sníh vrhá ostré světlo a štiplavý mráz
Ptáci umírají dál a dál
začlo to jednou labutí
začlo to kletbou
a končí hromadnou smrtí

Plouží se sněhem šedá krev
Očím je žinantní z toho tvořit umění
Tak jímavé, teskné rána
Svobodné vězení

 

 

12.1.

//__Čas__//

 

Pokynutí, 
úklon, 
zvedám pohled
času zírám zpříma do očí
ručičky na hodinkách
se tak lehce přetočí
tak lehce přetočí
ale těžko natáhnou
těžko natáhnou...

My budovaly sny

Kdo mne změnil
bylo vědomí 
Kdo mne změnil
byl čas
Vykročím za ním
Co má se stát, se stane
Měly jsme v té jeskyni zůstat
Ty víš nic
Já taky
Nikdo nic nevíme

 

 

 

20.1.

//__Se zavřenýma očima__//

 

Slyšíš ten dunivý rytmus?
Je jako tlukot srdcí, viď?
to bijí stejně obě zároveň
Slyšíš to pravidelné tempo?
Opakuje se stále stejně intenzivně
hřmotně a těžkopádně
Je jako potlesk obecenstva
Je jako kroky co od sebe děláme
aby se napínala ocelová pružina
a ve svém vrcholu
kdy odezní basy i píšťaly
praskla a rozsypaly se z ní 
železné piliny
 
A je to zase tady...
Opět dýchám... 
ve svém nitru vprostřed rušného města
Syta jeho živostí co kolem mne proudí
avšak vevnitř rozpínavé dunění
Prozíravý pohled na davy, davy lidí
Blízko šalin kráčeje
střetávají svědka své existence, když se na ně podívám.
když se na ně podívám jako chodec, kterého ve vozu míjí
A naopak, když se na ně podívám z okna projížděje
Mohu kamkoliv
ulice a zákoutí jsou mi napospas
 
 
 
 
25.1.
//__Ve vlaku__//
 
Jaktože je sníh bělejší než-li nebe?
Nenoste na sobě květiny
Jaktože leží dívka v popelu?
Cítit tak ty lechtivé fousy ječmene
Cítit tak ty bodavé štětiny
ve spod rozepjatých dlaní
Muška uvízla mi v oku
Moroušek schoval se někam do kmene
Omítky v Husovicích nasákly 
můj zpěv, mé volání, můj povzdech
už dávno, dávno
Teď z domů praská
z puklin a z oken teče po zdech
minulost co má trombózu
 
Nuž teď slunce v rohu okení tabule zapadá
Já zapomněla slova písně
a tak si je vyposlechnu a zase naučím
a s ženami znovu zatočím v náručí
tobě se točívala hlava
tobě křupaly obratle
ty jsi se smála
smála
smála
Okolo nás rotuje radost
která má bílý líc a černý rub
ruku v ruce s propletenými prsty
co mají zrcadlové úsměvy
v převráceném odraze tvé paměti
co mají zrcadlové úsměvy
v kažé z tisíců kapek deště
jako v množství žen, kterým lžeš
Nad pražci kolejí kvapí zběsile vlak
rychle se řítí
a s každým svařeným spojem lesklé dráhy
tne dobré i špatné konce
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 30. ledna 2017, 19:43
2 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 2 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 30. ledna 2017, 16:48
  • 187 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2014 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | Inzerce aut - Autofrc