Jde to Dobré Wow!

Krevety nejsou děti od humrů / Druhá část

Literatura > Jiné / Vícedílné / Povídka

Popíjíme už dobrou půl hodinku, kecáme o životě, o Salvadoru Dalím a o životě bez Salvadora Dalího. Zrovna když se bavíme o sluchátku z humra, tak nám číšník přináší zlatý hřeb večera. To na co jsme si celý podvečer šetřili žaludky, nejedli jsme, protože jsme se chtěli přežrat právě tady. A ta chvíle je tady! Tady, tu a zde. Pan číšník se rázem stává naší nejoblíbenější osobou v celé restauraci a servíruje nám půl kilovou mísu plnou krevet. Ne však jen tak ledajakých, ale rovnou těch tygřích. Jedna půlka talíře je udělaná údajně na grilu s česnekem, citronem a petrželkou a druhá polovina krevet je dělaná na buzaru. Což, kdybyste nevěděli, je omáčka z česneku, vína, petrželky, citrónu a olivového oleje. A že jste věděli, co je buzar? Tak jste nejspíše buzny, jinak to není možné a pokud nejste, tak jste i tak, jen to ještě nevíte.

Každopádně krevety jsou tady, a aby nebyly tak samotinké, tak jsou servírované s natrhaným salátem a chlebem, který je domácí. Představuji si to tak, že ženuška majitele restaurace každé ráno vstane zhruba v pět hodin ráno. Zadělá těsto a dá péct chleba. Aby vyplnila čas, kdy čeká na chleba, tak loupe krevety. Když je hotovo, jde spát. Pak vstane pan majitel, udělá takové ty ranní věci jako chcaní, zuby a podobně a pak vezme upečené chleby, vyloupané krevety a běží si to do své stylové restaurace. Kuchaři pak předá domácí chleba, oloupané krevety a může se začít vydělávat. Jestli je to vážně takhle, jakože si myslím, že ano, tak bych připsal na lístek také hlášku o tom, že ty krevety jsou loupané doma. Na to lidi slyší a to lidi chtějí. A taky chtějí bio domácí bezlepkové fitness věcičky. 

Dávám si do úst první krevetou potvoru, o pár sekund později zjišťuji, že půl kila krevet není to samé co půl kila brambor. Znáte to storku, v které se pustí z okna půl kila peří a půl kila železa? Tak tohle je podobná vychytávka. Krevety jsou zbavené střívek a tak jí zůstává sotva půlka. Pak tady máme nejspíše nepojídatelné nožičky, očička, ploutvičky a tykadélky a z tygří krevety se rázem stává jednohubka. A tak jedna za druhou mizí z talíře stejně rychle, jako nám mizí z očí naděje o plných žaludcích. Sladká tečka na závěr. Vytoužené čokoládové suflé je tady a je jak jinak než výborné. Musí být domácí. 

„Mmm je to výborný, děkuji za dnešní pozvání.“ ona.

„To víš, že pro tebe jen to nejlepší.“ a nalévám nám poslední zbytky vína, které uvědoměle míchám s vodou a máme tak lahodný mok na trochu déle. 

Nikdo nic neřekne nahlas, ale vidím ji na očích, že tahle jednohubka nestačila. Z repráků začíná hrát příjemná skladba v které poznávám Hurt od Johnyho Casha. Poroučím si účet a za chvíli je tady. Vouchery jsem číšníkovi vnutil, když byla Natál na hajzlíku. Teď to máme tři kilča za láhev vína plus deset procent dýško. 

Říkám si nahlas „Tři sta třicet stříbrných stříkaček.

Tak to úplně není, opravuje mě a říká „Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček.“

Dávám ji za pravdu a mrkám do peněženky. Zapomněl jsem si vybrat a chybí mi na spropitné. Jistojistě tady berou karty, ale já mám v peněžence opravdový skvost. Pro takovouhle souhru náhod, to chce kvalitní konstelaci hvězd, parádní postavení planet a bůh ví jakých píčovin ještě. V peněžence mám tři kila a 33 Kč za vrácené lahváče z Billy. Nevyužít toho, tak to by byl hřích. Jistojistě by mi třeba takové kobylky sežrali mou budoucí úrodu, a jak bych si tak nemohl udělat domácí chleba. A to se nemůže riskovat. 

Dávám tři kilča do takového toho notýsku pro útratu a přikládám účtenku za vratné láhve. Natál, kouká s očima dokořán a já toho využívám. Pěkně po gentlemansku ji oblékám kabát a beru ji za ruku. Přejeme pěkný večer, děkujeme a zároveň zdrháme.

Mezitím se to venku Natál rozleželo hlavou a je z toho vcelku pěkná historka. A pěkné historky jsou třeba, to jo. Z pěkných historek se skládá pěkný život a člověk má pocit, že ten náš jinak syntetický svět o něco obohatil. Si vemte, že tuhle jinak celkem debilní příhodu bude Natál vyprávět dalším lidem a já taky a už jen proto, že to čtete, tak jsem to poslal dál. A ten chudák, který tohle dýško obdrží? Ten to dozajista pošle taky dál a zařadí to do svých top ten historek z hospodského prostředí. Kdo ví, třeba tím i získá nové přátelé. Nebo na to chytí nějakou buchtu, a jelikož třeba budou už řádně popití, tak se ta buchta zalíbí i jeho ženě a třeba z toho bude pěkná trojka, která jim ve výsledku zachrání i manželství. Kdo ví, kdo ví, kdo ví. Já vím, že dýško nemůže udělat snad žádnou zlou krev. Příště to bude třeba stravenka či flexi pas. 

Smějeme se očima. Snažíme se nalézt na nebi aspoň zmínku po hvězdách, avšak marně. Z fasád domů na nás koukaj všelijaké sousoší všelijakých významů. V duchu si vyčítám tenhle krevetový nápad, to tak maximálně jako předkrm. Ale když dám stranou voucher, tak takové krevetky vyjdou na skoro líťo a to je teda jiná liga. Žaludek se hlásí o slovo a tak navrhuji ještě něco malýho od ťamíků. 

U prvních ťamíků, ten hajzl nerozumí ani slovo a tak na něj sereme. Hned naproti nakonec kupujeme krokodýlí sendviče a cherrry doutník. Tygří krevety, krokodýlí sendviče, to máme dneska dobrou exotickou gastronomii. Sendviče jsme do sebe hodili během minutky. Zajídat krevety sendvičema? To chce odvahu a ta nám neschází. S doutníkem jsme trochu vostrouhali. Má v jednom místě díru a tak ho kouříme pěkně debilně a předáváme si ho jako dýmku míru. 

Mizíme do metra, mizíme z metra a utíkáme ke mně domů. A panoptikum pražských ulic pokračuje i bez nás.

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 20. prosince 2016, 19:50
3 -
  • AlanNoak Autor
    AlanNoak
  • 3 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 10. prosince 2016, 18:55
  • 487 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz