Jde to Dobré Wow!

Dopis Vincentovi IX.

Literatura > Text písně / Jiné / Úvaha

5. května 2016

Vincente,
Já jsem do háje tak smutná ale tak!
Už už jsem ti chtěla psát veselá a spokojená...Snad jedno poučení kterého se držím a které začlo se mnou chodit jako stín - nepředbíhat událostem. Takže ještě že jsem počkala i přes to, že teda pravda nebo realita je opět velmi tristní. Má duše, víra a naděje je tak zneužitá, jako nikdy před tím. Asi z toho neštěstí kolem a pro mě pořád nepředstavitelného chování lidí asi taky začnu žrát barvy jako ty. Relativita skutečnosti jako z děl M. C. Eschra je hrozná motanice, ke které mám obdiv, protože symbolizuje nelogičnost mých snů. A přesně takový sen, či přízrak z matrixu mě zamotal v ''realitě''. Nevím, co se stalo, nevím co se děje. Nevím, jestli mám mít strach, hledat nebo nehledat. Utíkat nebo stát vprostřed silnice. Cítím se, jako by mi někdo umřel :-(
Jak si tak občas opakuji dva úryvky z textů písní:

,,Budu vzpomínat, i když si to ty nebudeš přát
ožením se s tebou, protože jsem ti to nikdy neřekl
jak bolí hledat tě a pak najít
v té úzkosti co mě jímá, ti udělám fotku
udělám ti fotku
jak se směji, když na to vzpomínám jako na hru,
a to co se zdálo dlouhými dny, se stane roky
a ty na mě zapomeneš
když prší a tvary budov budou tě připomínat''

Anebo:

,,Opusť mě teď, vrať se večer
Proud ti ukáže cestu
Když zapomeneš mé jméno
Sejdeš z cesty
Jako kosatka
Uvízlá na břehu''

(zde je celý text tak poutavý, ale celý ho sem citovat nebudu)

Nemám ani sílu ti to dopsat jak je mi teskno. Lepší krutou pravdu, která na chvíli zabolí, nežli lži anebo ještě hůř, mlčení...
Ano, vy všichni na mě zapomenete říkám si ve dne. V osamocených nocích křičím opak a kleji. Jímá mě hluboký smutek a zármutek, vzápětí zlost a agrese, prudkost a dravost. Kdepak jsi, Atlantido… pod mořem? V jiném snu? Ty monstra se ve mně opět probouzí a blednu, tak ztracená a blednu.
A já bych si tě skutečně vzala.
Byla s tebou, žila s tebou tam daleko od mého kraje a nakonec i opravdu vzala, vzala…
Co to bylo však za chiméru. Kdo, co, jak a PROČ?
Vincente i Ty jsi byl víc skutečný.
Nezvaní hosté vpadli mi do zrcadel a rozpoutaly povodeň, která noc co noc brázdí krajinu mých líc. Zanevřela jsem nad dobrem lidí a vracím se k původnímu plánu. Krom pesimistického a realistického umění, mne nejspíš čeká už jen spousta proměnných duší, jež si budou v mé skrýši, kterou si budu nosit v srdci stále s sebou, podávat dveře. Už nikdy nikdo mě nepřiměje žádným způsobem snít, plánovat, doufat a čekat. Naději mám pořád, ale už ji nehodlám samočinně a lehkovážně pokaždé znásilňovat a ani nikomu jinému to už nedovolím.
Jdu se toulat…
 

 

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 06. května 2016, 00:14
2 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 2 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 05. května 2016, 15:57
  • 338 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz