Jde to Dobré Wow!

Buněčný živo/svě-ta automat (2014)

Literatura > Sci-fi / Úvaha / Povídka
Tato sci-fi povídečka je dosti filo-z/s-ofická a obsahuje trochu inteligentního humoru… Ještě během tvorby mi hlavou vrtala otázka, jaká je současná filo-z/s-ofie? Pokud na to máš zajímavý názor (především znáš-li nové dosud ne moc známé f-směry), můžeš mi ho napsat na FB-stránku Současní filozofové/ filosofové… [Ukázka z mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie, Sebastián Wortys]

Tvé vědomí se obléká do ústřední identity z dalšího dějepis-příběhu. Pomalu si začínáš „o5“ uvědomovat „své“ tělo. Nechává/š odejít snomysl stereotypně skotačících tvarů. Vytrácí se poslední příbuzní protivky Únavy (zatímco, ve jménu kvality prožitku, dočasně zapomínáš svou skutečnou identitu, která ti do toho kecá jako závorka větvící se z věty).

Vstáváš z postele a začínáš napodobovat svůj ideál ranních rituálů zkreslený o ne/příjemnou jedinečnost svou&světa kolem, ze kterého tě nejde vystřihnout. Žejo, Husserle z Prostějova, ;o).

Podobně jako červenokrvinkové jádro vycházíš z buněčné ulity svého domu/ prodlouženého těla. Ovšem jen dočasně a ostatní buňky lidstva tě za to nesežerou (alespoň zatím, xD).

Na dané zastávce v daný čas vidíš ta víceméně stejná těla, která znáš od pohledu tak dobře, ačkoli mezi vámi existuje jakási podivná bariéra: nepoznaného obsahu/ anti-komunitní odcizení měst. Tak často je vídám a tak málo je znám. Jsem jako ruka uklízečky, jež se nikdy přímo nedotkne čištěného, poněvadž je chráněna v latexové rukavici.

Nastupuješ do vezikulu/ tramvaje1* poháněné kinezinem zavěšeným na mikrotubulu/ trolejích. Svévolně se stáváš nákladem, a zatímco sedáš vedle pseudohipstera,2* který z iBlbosti konzumuje virály, už se necháváš odvážet z centra organismu Prahy.

Zprvu pozoruješ výjevy guerilla marketingu,3* následně z dlouhé chvíle dál rozbíhavě/ rhizomaticky přemýšlíš… Nad svým Platnostismem, dlouho hledaným překlenutím obecného a konkrétní/reálné-ho: s narůstající komplexností jsoucen klesá univerzální platnost pravidel + dílčí myšlenky… Pak si zas říkáš: Přemýšlím, tedy filozofuji. Uvědomuju si, tedy jsem. Teď. I já jsem současná filo-z/s-ofie

Vzpomínáš, jak jsi včera večer pomáhal zaskočit své sestře v obchodě a dochází ti, že solidarita bez administrativy je ilegální. Perfektní, to se hodí. Zapisováním z mozku dojíš poznámku do další povídky, kterou pak systém zisku zavrhne jako ideozločineckou a nadprůměrně inteligentní, resp. mainstreamem nepřijatelnou. Přesto ještě dodáváš: Systém funguje mj. díky tomu, že lidé porušují&obchází některá (absolutní) pravidla

Oú! Z (anti)kritického rozjímání nad neurofilosofickým eliminativismem4* tě probírá mravenčení v odkrvené noze – každý pohyb jakoby trhá biliardy nadbytečných kovalentních vazeb (chemických). Moje zastávka! Belháš se z buněčných úst tramvaje a po zavření si uvědomuješ, že něco spadlo a v kapse už není kniha Wesmírný omyl…

Procházím davem a nikdo netuší mou roli (začež jsem trochu rád), sval-buňky neuron nepoznaj, ani jeho zvláštní rutinu: každovšedně do práce, tam pozorovat a čekat na zázrak, který by všem těm nejen finančním investicím dal nějaký smysl, který nás drží při životě…

V kontextu práce jsi chápán jako šedá myš oboru (co zastiňuje jednotlivce (krom těch co ho symbolizují)), další „nahraditelná“ součástka vědátorskéhorgánu Systému.

Díky tomu, že roku 1940 maďarský matematik John von Neumann vymyslel koncept buněčných/ cellulárních automatů, tak roku 1970 britský mat. John Horton Conway vymyslel Hru života a díky tomu máš místo, kde vyměňuješ svůj čas a schopnosti za peníze. Jsi jedním z mnoha, kteří prohledávají a analyzují big data z obří virtuality Hra života. A co to vlastně je?

Je to 2D síť 2-stavových „buněk“, každá interaguje s 8mi sousedy dle jednoduchých pravidel a to emergenčně5* umožňuje složitě nádherné samoorganizované tvary/vzory připomínající živé organismy.

 

4 pravidla (S23/B3):

1)Každá živá buňka s méně než 2 živými sousedy zemře.

2)Každá ž. b. s 2 či 3 živými sousedy dál žije.

3)Každá ž. b. s více než 3 živými sousedy zemře.

4)Každá mrtvá buňka s 3 živými sousedy ožije.

 

Pro ilustraci obr. piškvorkově vyplněného výstřižku matice (od okrajů samé mrtvé O) a 3 následující stavy (doporučuji luštitelům sudoku):

Tomuto jednoduchému vzoru se přezdívá kluzák a v této orientaci by nekonečně směřoval do horního pravého rohu, pokud by mu jiný tvar nezkřížil cestu…

Co se týče verze, ze které vyplývá tvé zaměstnání, kdysi dávno Zakladatel zvolil výchozí konfiguraci miliardy náhodně rozmístěných živých buněk a dál už ta sranda běží bez zásahu na mnoha kvantových superpočítačích. Cíl – odpovědět na otázku: Může z chaosu po mnoha letech bez inteligentního tvůrce povstat něco tak komplexního, jako je náš život?

Usedáš před svůj monitor, Ach techniko, ty odno-ži-vota, a zahajuješ rituál zapínání.

Algoritmy tě upozorňují na 3 položky v tvém pozorovacím sektoru (10 000 x 5 000 buněk, aktuální populace kolem 75 000), avšak jako obvykle nic zajímavého.

Existuje však ještě 2. větev projektu hraničící s uměním. V jejím středu jsou sektory (v rozích se překrývají => další úroveň interakce), z nichž každý patří jednomu pozorovateli (+ pár pokusným UI), smí libovolně měnit jeho obsah a to co unikne, ovlivní okolí. Zbytek/většina prostoru nikomu nenáleží.

Hledíš na svůj plácek a žasneš: neznámý génius přes noc obsah přebombardoval na promítač textu „vlož zprávu“ spojený páskem Turingova stroje6* s vedlejším sektorem, který ale nikdo nevlastní!

S údivem oddal/zjišť-uješ, že ses stal součástí sebeutvářené/ autopoietické pseudobiosféry gigantického organismu připomínajícího hemživý perský koberec, jehož většina zasahuje do bezvlastníkové zóny, kde včera byla pustina. A víš: žádný člověk nic takového neumí!

Kocháš se složitostí a zcela novými typy vzorů, načež tě napadá prozkoumat ochrannou membránu. Máš totiž teorii nejuniverzálnější ochrany, jak zničit každý nechtěný vstup: inteligentní membrána by vypouštěla průzkumníky, co by zreagovali s narušitelem a před zánikem poslali z5 info., dle které by membr. zneutralizovala odpad. Realita však o5 překvapuje – jednoduchostí: vyšumělý popel náhodně řídce rozmístěných nejjednodušších zátiší7* a oscilátorů8*. Po zkopírování do simulace navíc zjišťuješ, že čím víc kluzáků do toho vráží, tím rychleji to roste. Ani metuzalémové9* nedělají problém.

Neničíš, ačkoli to mj. zabírá většinu tvé oblasti – nechceš být kazimozek, raději volíš komunikaci: „Kdo jsi?“

Bytost/i z jiné dimenze. Chceme vaší civilizaci oznámit, že jsme stvořili váš wesmír, abychom pochopili ten náš. Děkujeme! My stvořili vás, ne naopak a teď vám dáváme svobodu. Formu prosím odpusťte, toť náš vkus humoru, :D, takovýto komplex nemá v chaosu šanci samovolně vzniknout.

Též bychom chtěli upozornit, že přehnaně ulpíváte na paradigmatu nutnosti (ačkoli je v krizi: existuje víc možných logik) a to by vás mohlo nasměrovat do vědecké totality. Proto doporučujeme přejít do jisté míry na hledisko vhodnosti pro život.

Už víte, že 99% hmotnosti částic je skryto ve vazbě krátkoexistenčními/ virtuálními částicemi. A brzo skrze mřížkovou kvantovou chromodynamiku10* pochopíte, že podstatou světa na subatomární úrovni je cellulární automat v mnoha směrech zapeklitější než Hra života. Částice jsou mobilní oscilátory složené z elementárních pixelů Všemožna. Prostor je síť potenciálních částic…

Determinismus11* však není absolutní: jediné existující fundamentální Vědomí se do Všemožna pomnožuje průnikem přes rozměr vědomí, načež vyvažuje/ narušuje determ. tím, že v mozku své(ho) – inkarnace/ těla/ avatara – libovolně mění stavy pixelů, čímž ho ovládá.

Svobodná vůle vědomí umožňuje vznik rajských zahrad12* v kterékoli generaci (nejen v nulté), díky čemuž rozvíjí svět o možnosti, ke kterým by v čistém determinismu z výchozího stavu nevedla žádná cesta. Vědomí hledá v superpozici budouc/podob-nosti se svými vysněnými stavy a chňape po nich navzdory determ.

Oscilátory jsou perpetuum mobile/ elektrony v atomech se nikdy nezastaví, což lze přenést na makroskopickou úroveň např. prostřednictvím synergických13* magnetických motorů a volná energie může vyvolat revoluci. Z podstaty světa též vyplývá, že lze sestrojit roboty velikosti nukleonů… Dělejte, co chcete, teď je budoucnost na vás…“

 

* * *

 

Tvé vědomí si svléká epi-identitu, pomalu se vrací do rodného těla.

Učitelka: „Tak už víš, Pepíčku, jak vznikl náš wesmír?“

 


1* metafora na analogický jev z molekulární biologie

2* napodobitel onoho antimainstreamu

3* nekonvenční forma propagace: vyvolává maximální zájem za minimum peněz

4* názor, že duševní jevy jsou mýtus, poněvadž je neurověda neumí spojit s odpovídajícími hmotnými

5* Emergence/ vznikvalita: vznik komplexních struktur s novými kvality, které není snadné odůvodnit z vlastností složek.

6* nejjednodušší forma počítače

7* stabilní tvar, který je svým rodičem

8* stabilně zacyklený vzor

9* dlouho nestabilní tvar

10* podteorie standardního modelu co ve snaze poznat nukleony krájí jejich časoprostor

11* názor, že minulost zcela předurčuje jedinou možnou budoucnost

12* Dvojsmysl: 1)Vzor co nemá kauzálního předka. 2)Ideální společnost.

13* interakce částí má vyšší účinek než ony zvlášť

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Sebastian-Wortys
kvalita komentáře: 1 Sebastian-Wortys 06. března 2016, 20:29
Mesje: Díky, :). Říkal jsem si, že se ti to nejspíš bude líbit...
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 06. března 2016, 20:12
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Sebastian-Wortys Autor
    Sebastian-Wortys
  • 3.3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 12. února 2016, 12:09
  • 692 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz