Jde to Dobré Wow!

Fráňa Veitr

Literatura > Biografie / Cestopis / Drama

 

Fráňa Veitr

 

Myslím si, že má smysl vzpomínat místní osobnosti, pro to, že to umožňuje lépe přiblížit celosvětové dějiny. Proto jsem si vybral účastníka vzpoury v Boce Kotorské z Vyškova.

 

Fráňa ( Ferdinand ) Veitr jenž používal pseudonym Jiří Květenský, byl novinář a spisovatel napsavší a v roce 1928 vydavší dvoudílný román s názvem Na vzbouřených vlnách, o vzpouře námořníků v Bocce Kotorské, žil v letech 1897, podle jiného zdroje žil od 1. 7. 1896 – 17. 6. 1966. Na vzbouřených vlnách je jeho autobiografický román, protože byl účastník té vzpoury. Také byl zakládajícím členem KSČ ve Vyškově a též vyfasoval 13 měsíců vězení za účast v prosincové stávce. Pracoval jako redaktor v Moravské Ostravě. Byl osobou důležitou v objevení jednoho textu týkajícího se spisovatele Bohumila Hrabala, více zde : http://www.vyskov.c z/aggregator/sources/17.  Jedná se o mystifikační text k výročí spisovatele Hrabala.Veitr v Nosálovicích u Vyškova se narodil a chodil do školy také v Nosálovicích - do školy s věžními hodinami, kde byl v době druhé světové války gympl a později po válce zvláštní škola. Založil také časopis. Na hřbitově ve Vyškově má pomník ve tvaru otevřené knihy. Na internetu jsem našel jeho text. Uvádím ho celý, protože mě zaujal jeho styl psaní.

 

 

Pravda ze 12. října 1922 :

 

 

10 let těžkého žaláře.

Fráňa Veiter.

 

Číslice tvrdá, bolestná, v níž vložena těst nůše utrpení, protkaného kletbou ujařmených rabů, kteří marně tyčí pěsti k oblakům, volajíce po lidskosti a spravedlností, lpí tu jako výsměch bídě chudých chatek, z nichž vane žalov a poroba.

 

Člověk zachví se mrazivým chladem, tvář jeho zahoří hněvivým nachem a dlaň tiskne se v tvrdou hroudu, při vzpomínce na prosincové dny 1920, kdy demokratická buržoasie ve jménu lidskosti, se znakem svobody na karabáčích, mrskala těla těch, kteří dovolili si ohrožovati její měšec.

 

Slunce rudého kalichu s obětní krví starých Táboritů s uslzenou tváři sklonilo se za Kalvarii utrpení, na níž celé tisíce českých proletářů neslo své těžké kříže, jež buržoasie za pomoci svých žoldnéřů vložila jim na bedra.

 

Blýskavé bajonety vítězně řvaly do okolí hymnu svobody, veselé hlady lichvářů líbaly paláce plné nemyslitelného blahobytu a z Kalvarie utrpení zaznívaly povely komandujících najatých pochopů, kteří splňovali rozkazy a přání buržoasie.

 

Tma rudo-bílého pokroku lehla nad českými lány a jen záře v podobě stočených paragrafů hlásala buržoasií, že toť znamení, ve kterém zvítězí. A kříže, které na výsměch lidskosti vypjaly se na Kalvarii proletářského utrpení, slávu zaprášených zákoníků věštily. Z otevřených ran trpících kapala krev na papírové deklarace, poškrtané planými sliby a ostny z trnových korun, vražených v čela dělníků, dláždily cestu vítězům k blahobytu.

 

 

 

Chatrné nitro doškových chatek dýchalo prokletím, továrny a dílny dřímaly jakoby v drsném obětí vrahů a plesnivé, chladné kobky žalářů plnily se odbojným životem nevinných obětí kapitalistických řádů.

 

10 let těžkého žaláře...

 

Z milosti jen pouhých 10 let. Milosrdně hyeny litovaly svých kořistí, které rozsápaly. Krví nevinných zbrocené ruce umyly sobě - v nádobě, přeplněné vlast opěvujícími slovy a hesly, by zakryly sobectví a hanbu humanity tím zmenšily. Měšec svůj opletly sladkými frázemi o napadeném národu a zaslepení rabové jej obdivovali a statečně chránili. Špínu svých těl a duší vstrčily do podstavce modly, jíž učily národ hned v jarém mládí ve školních škamnách se klaněti.

 

Národu vzrostlí hrdinové, bohatcům vzkvétal jich blahobyt a chudině otevřela se cesta - ke hrobu. Buržoasie dokázala, že ve prospěch svých bezedných žoků dobře dovede využíti veškerých mocenských prostředků proti těm, kteří opováží se při konání svých povinností žádat také svá práva.

 

Zasazená rána na proletářském těle se zacelila velmi brzy, zůstává však jizva vzpomínek, které svírají dlaně v pěst. Z bolestných vzdechů trpitelů vzrostly rudé květy v srdcích prostých dělníků, z nichž budoucnost uvije věnec svobody pracujícím lidem.

 

A květy ty zrudly dnes a mocně vůní svou rozčeřily proletářský svět, neboť poslední trpitel snímá s hlavy své - trnovou korunu.

 

 

 

 

 

 

Pro přidání komentáře se přihlašte.
FERRIS
kvalita komentáře: 1 FERRIS 16. února 2016, 20:13
1 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Mesje Autor
    Mesje
  • 9 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 20 hodnocení neregistrovanými
  • 12. ledna 2015, 01:01
  • 843 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz