Jde to Dobré Wow!

Sekta

Literatura > Scénář / Sci-fi / Teorie

 

 

 

 

 

Každý, kdo chce někým manipulovat, potřebuje prostředky, kterými toho dosáhne. Ty musí být velmi promyšleně volené a mocné, neboť málokdo má touhu být

manipulován. Vzbuzování pocitu nepostradatelnosti.Stává se, že se nás někdo zeptá, jaký máme z někoho pocit, a tím do naší mysli zaseje semínko pochybnosti ohledně toho člověka. Manipulátor se nejprve zbaví protivníků a jejich vlivu na svou oběť. Protivníkem pro manipulátora mohou být lidé (nebo i hodnoty) mající na oběť pozitivní a nezotročující vliv. Souběžně v oběti buduje pocit své hodnoty a nepostradatelnosti. Toho dosahuje různými prostředky, například zdůrazňováním svých úspěchů v oblasti, která je pro oběť aktuální a kde by se jí hodila pomoc.Lichocení.Jste tak hodný, Jenom vy mi můžete pomoci. Vzbuzování pocitu viny.Mnohé z toho, čo sa považuje za povzbudzovanie k zbožnému životu, je naprosto negatívne. J.F. Strombeck zdůrazňuje propastný rozdíl mezi Božími nároky na život člověka a lidskými interpretacemi těchto nároků. Falšování Božího vedení.Sem patří zneužívání duchovních darů.Falšování Božího vedení také úzce souvisí se vzbuzováním pocitu nepostradatelnosti. Lidé mohou často odsuzovat hřích odděleně od díla Boží milosti, což nevede k cestě do svobody od hříchu,ale k posilování pocitu viny. Nesvobodný člověk je pro manipulátora vždy snadnější kořistí.Prohlubování pocitu viny, přesvědčování o nedostatečnosti, znevažování úspěchu a vyzdvihování nezdaru patří k podstatě manipulace.Vydírání - manipulace skrze soucit. Tito lidé vystupují jako slabí, potřební či nepochopení a usilují o to, aby je ostatní litovali. Používají nemoci, deprese, výhrůžky a cokoli jiné, čím by mohli vzbudit soucit ... Tito lidé se jeví jako velmi slabí, ale jen tak dlouho, dokud jim nepřestanete plnit jejich přání - pak vybuchnou hněvem.Někteří lidé z nás rádi tahají informace o druhých nebo o nějakých záležitostech a pak je vytrhnou ze souvislosti, aby mohli buď nás přitisknout ke zdi, anebo druhé přetahovat na svou stranu. Vytrhávání ze souvislosti a neříkání celé pravdy patří k nejobvyklejším způsobům verbální manipulace. Tuto manipulaci používají politici a novináři. Novináři se vyvinuli z pocestných. Pocestní  při návštěvě hospody věděli, že mohou dostat zadarmo jídlo výměnou za informace. Manipulaci používají také reklamní pracovníci, učitelé ( šíří reklamu na vládnoucí režim ), vojáci, policisté, právníci a další.

 

Aby se nemusely srovnávat metody oficiálního a pro fungování společnosti žádoucího vymývání mozku s vymýváním mozku sektami, přišla sociologie s poznáním, že někdy nemusí jít o vymývání mozku a člověk se přesto stane členem sekty. Jde o takzvanou konverzi. Jde ale jenom méně drastickou formu vymývání mozku. Používájí ho náboženské a jiné skupiny.

 

Model konverze jako sociálního posunu vnímá osobnost jedince jako mnohem otevřenější strukturu. Jako první jej vypracovali John Lofland a Rodney Stark a v průběhu dalšího vývoje sociologie náboženství byl upřesněn a rozšířen. Podle sociologické teorie konverze jde o postupný posun, který nezávisí ani tak na míře "nátlaku" náboženské skupiny, jako spíše na svobodné volbě samotného jedince a mnoha individuálních i sociálních okolnostech. Přičemž výsledek rozhodnutí svobodné volby je dopředu dán vhodnými dezinformacemi a psychologickým ovlivňováním. Důležitější roli než učení a rituály skupiny obvykle hrají osobní vazby na členy skupiny.Sociologové poukazují na to, že vysvětlení motivů konverze "naprogramováním" jedince s nějakým způsobem destabilizovanou, a ovlivnitelnou psychikou je zjednodušující. Sami mluví o motivu intelektuálním, mystickém, experimentálním, citovém aj. Jako jedno z možných vysvětlení konverze,připouštějí i nátlakový model,ale střeží se jej povýšit na jediné správné vysvětlení konverze.

 

Jednou z metod konverze může být i sex.Například metoda známá pod názvem "flirty fishing" (rybolov flirtem), která spočívala v tom, že pokud členka hnutí seznala, že je to pro obrácení určitého muže (kterého si např. vyhlédla v baru či na ulici) nutné, svedla jej a pokusila se ho obrátit na víru. Apologie této formy sakrální prostituce byla vcelku prostá: rybáři lidí potřebují návnadu, jinak nechytí nic, a Ježíš nás přece vyzýval, abychom se navzájem milovali.

 

Etymologie českého slova "sekta" nás přívádí k latinskému secta,odvozenému od sequor (následuji) nebo od seco (řežu, sekám). Zatímco nekritické následování je pro skupiny označované slovem "sekta" stále charakteristické, význam oddělení (odseknutí) od většího náboženského nebo politického hnutí dnes již nedostačuje. Stejné znaky jako odštěpené sekty totiž nesou i skupiny, které se od žádného takového celku neoddělily. Slovem "sekta" se dnes spíše označuje skupina, která má alespoň některé "sektářské" charakteristiky. Ty základní se nyní pokusíme v několika odstavcích popsat.Na tzv. sektách bývá již při prvních kontaktech nápadné, že v nich nevládne atmosféra svobodného myšlení a rozhodování. Vnějšímu pozorovateli mohou jejich členové připadat jakoby "programováni", bez schopnosti vlastního úsudku, který by překračoval předem dané mantinely, bez ochoty pohledět na cokoli, co se týká jeho skupiny, s nadhledem či s odstupem. Jejich rozhodování je sice deklarováno jako naprosto svobodné a oni sami se (alespoň někdy) svobodně cítí, jejich okolí jejich slova často považuje za fráze a jejich chování za strojené a křečovité.Příčinou nápadné absence svobody bývá nevídaně silná autorita. Výroky zakladatele, vůdce, mesiáše, vedoucích výborů nebo jiných orgánů jsou považovány za závazné a nezpochybnitelné a nositelům těchto úřadů jsou přisuzovány božské atributy. Vedoucí nejsou autoritami pouze v určitých otázkách nebo do určité míry tak, aby byl ještě ponechán prostor pro individuální rozhodování, ale činí si naopak nárok předepisovat recepty na všechny oblasti života a nepřipustit alternativy. Při posuzování pravdivosti nové informace se člen sekty daleko spíše ptá, odkud tato informace přichází (zda se jedná o zdroj, který sekta schvaluje), než co tato informace obsahuje.Koncentrace moci v rukou vedení takové náboženské skupiny je také důvodem, proč jsou informace zpravidla šířeny z jednoho centra a proč nebývají obvyklé žádné spontánní lokální aktivity. Ze stejného důvodu tyto skupiny také svým členům silně nedoporučují sledování televize, poslech rozhlasu, četbu knih, novin či časopisů, které neprošly schválením těch, kteří stojí v hierarchii skupiny alespoň o stupínek výše. Přijímání informací nestandardními a nekontrolovanými kanály je chápáno jako nebezpečné nebo přinejmenším jako ztráta času.Poslušnost autoritám nebývá ovšem přijímána jako omezení, ale spíše jako úleva. Tato poslušnost totiž odnímá břemeno rozhodování a odpovědnosti za nesprávná rozhodnutí. Odpovědnost za běžného člena nese silný vůdce, obklopený často světovou organizací. Složitý život plný nesnadných rozhodování se pak redukuje na jedinou a přehlednou otázku poslušnosti. Autorita je z náboženských důvodů nezpochybnitelná a cesta poslušnosti se může stát lákavým únikem od povinností a rozhodování dospělého člověka.Učení sekty, podávané s dostatečnou autoritou, propracované a zdánlivě logické může rychle ukončit nesnadné duchovní hledání jejího potenciálního člena.Jednoduchými "pravdami" a zpravidla jediným receptem na všechny otázky autorita snadno vyplní pocit prázdnoty, který může být zvláště v konzumní společnosti a zvláště v určitých životních periodách a situacích pociován velmi palčivě. "Instantními" řešeními nasytí jeho duchovní hlad a uspokojí jeho (třeba dosud nepřiznanou) touhu po odpovědi na existenciální otázky. Umožní mu smysluplné využití času ve službě pro organizaci, dá jasný životní program, který se kryje s ideály organizace, a prosvětlí budoucnost.Základní prvky víry mohou být v sektě fixovány v extatických či hypnotických stavech. Je pochopitelné, že "pravdy", které členové přijali tímto způsobem, jsou zvnějšku jen velmi těžko zpochybnitelné. Na straně člena sekty vždy stojí argument jejich vlastního prožitku či "svobodného a

nezávislého" objevu. Není snadné v těchto případech vysvětlit, že do takových

"pravd" může být člověk docela snadno vmanipulován. Podobně mohou sloužit i

změněné stavy vědomí, způsobené např. meditací, společným zpěvem, hlubokým

dýcháním, rytmickou hudbou apod.Druhou stranou této mince bývá podceňování rozumu.Skrývá se často za vědu (např. tvrzením, že levá, rozumová mozková hemisféra je příliš vyvinuta na úkor pravé, citové) nebo se rozumu připisují především války,katastrofy a hrozby 20. století. Zkušenosti, pocity a zážitky jsou před rozumem upřednostňovány. Bývá snižována hodnota poznání a nezřídka se opovrhuje vzděláním. Vyloučeno je jakékoli kritické posouzení autoritativní "pravdy". Pokud se v "pravdě" ukáží mezery, neosvědčí se či pokud se nesplní její předpoklady a předpovědi, vina za to neleží nikdy na straně "pravdy", ale na straně jejích příjemců, kteří ji nesprávně pochopili.Silná autorita na druhou stranu umožní členu sekty zažívat pocit moci a důležitosti. Bývá pro něho lákavé příslušet k organizaci, která dříve či později bude vládnout nad tímto světem a která si už nyní činí nárok na vlastnictví klíče k řešení všech jeho problémů. I když tento člen zatím trpí od lidí vně organizace nepochopením, je mu jasné, že jejich nevědomost je pouze dočasná a že jeho organizaci i jemu samotnému jistě nakonec dají za pravdu.Už jen z těchto důvodů nebývá potřeba, aby bezvýhradná

poslušnost byla vynucována. Jen se předpokládá a stává se pak záležitostí

cti a nejlepšího svědomí následovníků, aby přání svých autorit vyplňovali.

Konají to rádi a oddaně, nebo k této skupině chtějí patřit a za největší odměnu

mají získání jejího obdivu a schválení. Jemný, nenápadný a většinou nepsaný tlak

ze strany skupiny zajistí poslušnost daleko snadněji než jakékoli kázeňské

prostředky. Alternativou absolutní poslušnosti je totiž pouze opuštění

skupiny.Opustit takovou skupinu je většinou téměř nemožné, takže je možno mluvit o určitém typu silné závislosti. Jedním z nejdůležitějších důvodů této závislosti jsou emoce. Pro tento druh skupin se člověk zřídka rozhoduje na základě rozumové úvahy, ale daleko spíše v naději na uspokojení (třeba nepřiznaných) citových a sociálních potřeb. Již při jeho získání pro skupiny hrály city pravděpodobně rozhodující úlohu - byl obklopen lidmi, kteří

ho oceňovali, dávali mu najevo svou lásku, přesvědčili ho o bezproblémovosti

vztahů mezi sebou a vzbudili v něm touhu mezi ně patřit. Pokud toto tzv.

bombardování láskou probíhalo v dostatečné intenzitě, nakonec rád přijal

za své vše, co mu splnění této touhy umožnilo. Opustit po tomto procesu skupinu

by pak znamenalo ztrátu této možná nejdůležitější oblasti jeho citového

života.Při náboru do sekty jsou využívány i jiné metody psychické manipulace. Vytvoří se např. taková atmosféra, aby adept nabyl dojmu, že se právě nyní jedná o jedinečnou příležitost, pro niž se vyplatí dát stranou i část svého pohodlí. V prostředí "bojové pohotovosti" bývá natolik zahlcen novými informacemi a setkáními s množstvím nových, zajímavých a "milujících" lidí, že je jeho pozornost a možnost kritického posuzování velmi oslabena. Bývá připraven o volný čas a dostatek spánku, takže má málo příležitostí a sil si svou novou situaci promyslet a zhodnotit ji. Oblíbeným postupem je i jeho vmanipulování do role dítěte, které má odložit své komplikované myšlení a uvolnit se společenskými hrami. Velmi silný bývá tlak skupiny, do níž jsou vmíšeni pokročilí členové, s nimiž se mohou adepti snáze identifikovat a které postupně přijímají za vzory svého chování. Tyto různé postupy bývají završeny adeptovým osobním slibem (v různých formách) a jeho slavnostním přijetím do skupiny. Je paradoxní, že tento nábor noví členové vnímají jako "svobodné rozhodnutí" a skupinou jsou pochopitelně v tomto vnímání utvrzováni.Je časté a typické, že počáteční nadšení nového člena je podchyceno do množství aktivit, které naplní jeho veškerý volný čas a dříve či později mu postupně zabrání věnovat se dřívějším zájmům - vzdělání, sportu, kultuře i přátelům. Tyto aktivity nebývají sice deklarovány jako povinné, bývá však naznačeno, že neúčast by byla na škodu nejen pro něj, ale i pro vztahy s jeho novými přáteli v sektě. Nový člen je tak vlastně laskavým chováním vmanipulován do časově náročného životního stylu, z jehož tempa lze jen těžko slevit bez mučivých výčitek "vychladnutí", opuštění počátečního nadšení či "zrady". Přemíra akcí a aktivit, které zpočátku vypadaly jako dobrovolné a inspirující, se časem stávají vlastně povinností, jež je splňována spíše kvůli jiným lidem, zejména těm, kdo do sekty přišli později a počáteční nadšení ještě neztratili.Tam, kde byla zpočátku - při náboru do sekty - láska, časem většinou přichází strach a vnitřní napětí. Nováček dříve či později pocítí, že láska, jíž byl obklopen, není bezpodmínečná. Bývá vázána na jeho výkon. Při příchodu se od něho příliš nečekalo, ale časem mu skupina začíná dávat najevo, že by pro ni měl pracovat. Postupně se zvyšuje množství nasazení, jež by měl ve prospěch skupiny věnovat. Na výsledcích závisí pochvala, obdiv i láska skupiny. Touha po takové míře lásky a uznání, jaké se mu dostalo na počátku, vede člena k tomu, aby dříve či později ztratil ve snaze dosáhnout vysokého výkonu jakékoli zábrany. Zde je také třeba hledat kořeny "zbožných" lží, které jsou tak překvapivé především u těch členů sekty, kteří byli dříve zcela pravdomluvní.Výsledky práce člena sekty bývají dávány do přímé souvislosti s jeho duchovní pokročilostí. Je za ně tedy plně odpovědný. Postupně se v jeho

životě stává stále důležitějším pocit viny. Za jakýkoli neúspěch osobní

či kolektivu se člen sekty cítí osobně vinen. Aby získal zpět souhlas sekty a

její odpuštění, je zpravidla ochoten přiznat cokoli, a dokonce uvěřit, že to

skutečně spáchal. Žije ve stálém vědomí drtivé nedostatečnosti. Pocit viny se

stává účinným hnacím motorem a způsobuje často až neuvěřitelné výkony

jednotlivých členů sekty. Neúspěchy ani jiné problémy se neřeší. Dynamika

skupiny často nedovoluje jakýkoli problém si ani přiznat (zvl᚝ destruktivní to

může být ve skupinách, hlásajících pozitivní myšlení). Pokud se problém stane

zřejmým, "ordinuje se" pouze více četby posvátných textů, více poslechu

motivačních kazet, více modliteb či meditace, větší objem práce pro sektu, větší

oddanost apod. Největším zatížením vinou a totální životní prohrou by bylo sektu

opustit. K tomu ovšem nalézají sílu jen lidé mimořádně silní nebo mimořádně

zoufalí.Jsou-li poznávací procesy v sektě vázány na citově uspokojující

atmosféru, je jen přirozené, že určitých informací se členům může dostat až

tehdy, když na ně jsou citově připraveni. Na základě přístupu k informacím se v

takových náboženských skupinách vytváří hierarchie - dosáhnout vyššího stupně v

žebříčku skupiny znamená vědět o skupině více. To vede k utajování informací před veřejností a před méně pokročilými členy a ke vzniku dvojího druhu literatury - pro vnější propagaci a pro vnitřní potřebu. Utajeny bývají ty

informace, které by pro ně mohly být zatím nestravitelné (o okolnostech založení

skupiny, osobnosti vůdce apod.) nebo pro něž se zatím nemohli dostatečně

osvědčit či skupině zavázat (politické cíle, hospodaření apod.). Navenek sekty

někdy též vystupují pod nic neříkajícími názvy, utajeny za zákrytnými

organizacemi či alespoň bez údajů o svém původu, počtu členů, struktuře

apod.Nejsou to jen pozitivní city, jimiž je jedinec motivován a které podporují jeho příslušnost k tomuto typu náboženské společnosti. Sekty cílevědomě a trpělivě budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele (může jím být např. vláda, psychiatři, komunismus, "systém" tohoto světa apod.),který sektu neustále pronásleduje a před nímž je nutno mít strach. Pocit strachu a ohrožení bývá vyvoláván i pravdivými, ale nezřídka jednostranně interpretovanými informacemi o katastrofách, světové ekologii, ekonomice či jiných globálních problémech. Podobně se hovoří i o otázkách, které trápí (přinejmenším) západní civilizaci - rozpadu tradičního chápání rodiny a autority, o kriminalitě, rasismu a dalších.Tyto obavy pomáhají kreslit černobílý obraz, v němž se vše dobré nachází ve "světě" sekty, vše zlé, zkažené, povrchní, podléhající zkáze či finální globální katastrofě ve světě mimo tuto skupinu. I to, co by se snad jevilo ve vnějším světě jako dobré, je - podle časté interpretace sekt - pouze Potěmkinovou vesnicí, za jejímiž kulisami je stejně vše prohnilé. Podobně ostrá čára mezi oběma světy probíhá ostatně též ve smyslu času - před příchodem do skupiny bylo vše zlé nebo alespoň nesprávné (často včetně rodinného života, přátel, zaměstnání apod.), po příchodu se vše rázem ocitlo v jásavém světle. Překročit tedy tuto hranici mezi "my" a "oni" či dobrem a zlem a opustit takovouto skupinu je totéž jako vydat se do nepřátelského světa, jehož případná skutečná nebezpečnost byla černobílou propagandou mnohonásobně zveličena.S černobílým obrazem světa souvisí i výlučnost, která je pro sekty charakteristická. Tyto společnosti vzbuzují ve svých členech pocit

výjimečnosti a nadřazenosti, která může být dána buď zvláštním a jedinečným

poznáním, jehož se jim údajně dostalo, nebo posláním, k němuž byli vyvoleni.

Taková poznání či poslání jsou považována za důležitá až v kosmickém dosahu.

Většinou sekta zahrnuje do svého výkladu světa i periodizaci dějin. V takovém

případě se obvykle ocitáme právě v poslední nebo jinak vrcholné etapě. Není tedy

třeba připomínat, že tyto pocity výlučnosti dodávají následovníkům takových

skupin sebevědomí a umožňují jim - alespoň v jejich vlastních očích - dosáhnout

vyššího postavení na společenském žebříčku nad těmi, kteří jsou "nevědomí" či

"nezasvěcení". Opustit skupinu tohoto typu znamená současně opustit i prostředí

společenské seberealizace a zradit to, co v člověku utváří pozitivní obraz o něm

samém.Pocit výlučnosti musí být nasycován poukazem na odlišnosti od víry či náboženské praxe jiných náboženských společností. Tyto odlišnosti je pro

pocit výlučnosti třeba zdůraznit a lpět na údajně jediném správném výkladu světa

nebo literárních pramenů, z nichž skupina čerpá (např. bible, koránu, véd nebo i

jiné literatury). Tak je nejen velmi posilován (pro sektu velmi výhodný)

fundamentalismus a přímočarý přístup ke všem problémům, ale též zcela

vyloučen jakýkoli skutečný dialog, v němž by partner nebyl pouhým objektem

misie. I znemožnění dialogu je pro sektu výhodné, nebo je pak prakticky

zabráněno jakékoli případné kritice. Kvůli fundamentalismu se někdy stane, že

největšími (i když velmi málo úspěšnými) bojovníky proti sektám jsou jiné sekty.

Opuštění takto výlučné fundamentalistické skupiny je velmi nesnadné, nebo s

sebou nese i ztrátu majitelství pravdy a výhody jednoduchých odpovědí na složité

otázky. Ve vztahu k jiným skupinám by pak bylo nutné přiznat si limity svého

poznání a svých názorů.Fundamentalismus vede nutně k tuhému legalistickému

(zákonickému) způsobu života, který ovládá nejen duchovní praxi členů sekty,

ale i detaily praktického života. V sektě je vše sešněrováno velkým počtem

předpisů, určujících oblečení, účes, jídelní zvyky, denní režim, výběr partnera,

sexuální život atd. Není podporováno svobodné sebevyjádření (např. umění), humor

ani kreativita mimo určené mantinely. Doba členství v sektě přinese členu zpravidla velké množství myšlenkových stereotypů, jež není snadné ani po případném odchodu z této společnosti opustit. V některých skupinách jsou předepsány vzorce, podle nichž členové vedou rozhovor na jednotlivá témata, jinde je nutné osvojit si speciální pojmy formou slovníkových definicí, v jiných je nutné mnohonásobné opakování manter. V mnoha se určité "základní pravdy" opakují tak dlouho, až není dost dobře možné je ani zpochybnit. Sekty také často vedou své členy k tomu, aby si "vyčistili" mysl od všeho, čím byla před příchodem do skupiny "zanesena", a zavrhli tak do té doby používané "nesprávné" způsoby myšlení.Odchod ze sekty není lehký i kvůli množství investovaného času, prostředků či obětí, které taková organizace od svých členů vyžaduje. Tím, že kontroluje prakticky celý život svých následovníků, přivádí je taková skupina do množství situací, kdy se pro ni angažují. Míra tohoto angažmá je pochopitelně v různých skupinách různá, výjimkou však nejsou roky plného pracovního nasazení, obě vlastního majetku, či dokonce ochota položit svůj život. Čím více člověk investuje, tím bolestnější je pro něho přiznání, že skupina takových obětí nebyla hodna, a tím nepravděpodobnější je i jeho rozchod se skupinou.Nejt잚í je ale tento rozchod, pokud se sektě podaří svého člena izolovat. Je častou zkušeností rodičů, manželů či přátel, že jejich nejbližší se jim po setkání se sektou stále více a více ztrácel. Příčinou mohlo být odmítnutí těchto "starých svazků" ze strany sekty a osočení těch, kdo doposud stáli nejblíže. Jinou příčinou může být onen rozdělený černobílý svět, jehož hranici není možné za obětí sekty překročit, nebo třeba "jen" jiné pojmosloví a jiný způsob myšlení, které postaví mezi bývalé blízké lidi komunikační zeď. Pokud se taková izolace podaří a následovník nemá jiné blízké lidi než ty "své" v sektě, je pro něho odchod téměř nemožný.Tyto všechny charakteristiky činí ze sekty uzavřenou společnost. Projevuje malý zájem o život vnější společnosti, její členové se zřídka angažují v politických stranách, občanských sdruženích či sportovních klubech. Zcela výjimečná je i dlouhodobá a konkrétní sociální práce. Sekta si nečiní starost o lidi, kteří jí nemohou být prospěšní, např. o staré, tělesně postižené, narkomany apod.Uzavřena je i vůči vnějšímu posuzování a kritice (kritik nemá pro její členy žádnou autoritu a patří ostatně do vnějšího - nepřátelského -světa) a vůči svobodnému toku informací vůbec. Chování sekty k členům či potenciálním členům a k těm, kdo o členství neuvažují či ho třeba již zrušili,bývá diametrálně odlišné. Sekta nechápe sebe samu jako veřejnou službu, otevřenou každému bez ohledu na jeho motivy a postoje. Daleko více jí jde o vytržení člověka z jeho dosavadního působiště.

 

Sekty jsou zařízení pro orientaci a utváření života, která nabízejí rychle osvojitelnou nauku. Jsou to zařízení rychlé socializace, rychlého obrácení. Hranice organizace jsou zároveň hranicemi pravdy: pravda je uvnitř skupiny, a ne venku. Uvnitř je dobro a spása, venku je zlo a neštěstí.Co se týká pravdy to často určují mesiáši. Ti by se měli přečíst román Iluze, Richarda Bacha. Vyskytuje se v něm mesiᚠa má dokonce učebnici - Příručku pro spasitele. V ní se píše: "Vše v této knize může být mylné."

 

Významem slova sekta je míněno: "odštěpení od větší náboženské společnosti nebo společenství víry a většinou to znamená negativní označení nějaké zvláštní náboženské (někdy i politické) skupiny, která se věroučně a sociálně oddělila od nějaké větší skupiny a zpravidla naráží na malé přijetí veřejnosti.

 

K náboženství se často uchylují a zůstávají mu věrni, lidé s duševními problémy nejrůznějšího druhu, včetně psychiatrických pacientů. Zvláště to platí o náboženských skupinách, ve kterých jsou tito lidé vítáni a ve kterých nalézají porozumění a oporu.

 

Uznání náboženské autority také zjišujeme u lidí, kteří jsou nedostatečně emocionálně zakotveni (například ztratili rodinu, nebo jsou citově deprivováni Členem sekty se člověk stává konverzí a nikoli socializací od dětství (ačkoliv u dětí narozených členům sekty již socializace v sektě probíhá), vládne v ní

silná sociální kontrola. Názory, které jsou sektou hlásány, přejímají její členové, což může vyústit ve skutečnost, že členové ztratí schopnost svobodně uvažovat, aniž by si to uvědomili. Člen se tak stává na sektě závislým. Na přirozenou reakci svého okolí, aby sektu opustil, reaguje tím, že si "žádnou potřebu pomoci nepřipouští a nesouhlas okolí si vykládá pouze jako potvrzení správnosti své cesty".Sektě členové nepodléhají vždy bezvýhradně, v některých

případech si zachovávají kritické myšlení, i když ne všichni do stejné míry a

také ne stejně ve všech životních situacích. Naděje "prozření" a odchodu ze

sekty vždy trvá. Také je třeba vzít v úvahu, že určitá část lidí o závislost velmi stojí a že zakotvení v sektě pro ně nemusí být zdaleka nejhorším řešením. Bez sekty by pravděpodobně upadli pouze do jiného typu závislosti. Několik případů substituce drogové závislosti za závislost na sektě tuto skutečnost potvrzuje.Velkým problémem se stává opuštění sekty. Tzv. "odpadlík" má zpravidla velmi nízké sebevědomí, trpí nejistotou při osobních kontaktech a potížemi při navazování vztahů. Když vůdci některých sekt prohlašují, že jejich členové mají možnost kdykoliv ze skupiny odejít, není to pravda. O skutečnou svobodu nejde, nebo členové jsou ochromeni strachem ze světa, který se za těmito dveřmi nachází. Odchod ze sekty je považován za jeden z nejvíce traumatizujících zážitků a že se někdy neobejde bez psychiatrické pomoci. To je sektou považováno zá důkaz toho, že pravdu mají oni. V některých případech, kdy je člověk vyloučen ze sekty, může dojít až k sebevraždě."Dalo by se říci, že sebevražda je určitým příznakem, který ukazuje, jak smrtelné může být osamění a ztráta pocitu sounáležitosti.

 

Jsou lidé, kteří mají větší sklony k tomu, aby se stali členem sekty. Pavel Říčan sive svých pracech všímá toho, že nejen k sektám, ale obecně k náboženství se často uchylují, případně mu zůstávají věrni, lidé s duševními problémy nejrůznějšího druhu, včetně psychiatrických pacientů. Zvláště to platí o náboženských skupinách, ve kterých jsou tito lidé vítáni a ve kterých nalézají porozumění a oporu. Slepé uznání náboženské autority také zjišujeme u lidí,

kteří jsou nedostatečně emocionálně zakotveni (například ztratili rodinu, nebo

jsou citově deprivováni).Členem sekty se člověk stává konverzí a nikoli socializací od dětství (ačkoliv u dětí narozených členům sekty již socializace v sektě probíhá), vládne v ní silná sociální kontrola.Názory, které jsou sektou hlásány, přejímají její členové, což může vyústit ve skutečnost, že členové ztratí schopnost svobodně uvažovat, aniž by si to uvědomili. Člen se tak stává na sektě závislým. Na přirozenou reakci svého okolí, aby sektu opustil, reaguje tím, že si "žádnou potřebu pomoci nepřipouští a nesouhlas okolí si vykládá pouze jako potvrzení správnosti své cesty.Na druhou stranu je ale třeba říci, že sektě členové nepodléhají vždy bezvýhradně, ale alespoň v některých případech si zachovávají kritické myšlení, i když ne všichni do stejné míry a také ne stejně ve všech životních situacích. Naděje "prozření" a odchodu ze sekty tedy vždy trvá. Také je třeba vzít v úvahu, že určitá část lidí o závislost velmi stojí a že zakotvení v sektě pro ně nemusí být zdaleka nejhorším řešením. Bez sekty by pravděpodobně upadli pouze do jiného typu závislosti. Několik případů substituce drogové závislosti za závislost na sektě tuto skutečnost potvrzuje.Velkým

problémem se stává opuštění sekty. Tzv. "odpadlík" má zpravidla velmi nízké

sebevědomí, trpí nejistotou při osobních kontaktech a potížemi při navazování

vztahů. Když vůdci některých sekt prohlašují, že jejich členové mají možnost kdykoliv ze skupiny odejít, není to pravda. Ano, dveře jsou otevřeny, ale o skutečnou svobodu nejde, nebo členové jsou ochromeni strachem ze světa, který se za těmito dveřmi nachází. Odchod ze sekty je považován za jeden z nejvíce traumatizujících zážitků a že se někdy neobejde bez psychiatrické pomoci.To je  často jedním z důkazů pro označení odchodu ze sekty za špatné rozhodnutí.V některých případech, kdy je člověk vyloučen ze sekty, může dojít až k sebevraždě. "Dalo by se říci, že sebevražda je určitým příznakem, který ukazuje, jak smrtelné může být osamění a ztráta pocitu sounáležitosti

 

Slova sekta se používá jako označení pro nový fenomén 20. století zvaný "nová náboženská hnutí". V této souvislosti se od termínu sekta upouští, nebo má záporně hodnotící náboj. Tato nová náboženská hnutí totiž lépe slouží vládcům světa než katolická náboženství a proto je se nedporučuje je nazývat sektami přestože mají znaky sekty.

 

Termín se používá také pro uzavřenou náboženskou společnost. Toto sociologické vyjádření vychází z pozice ve společnosti - církev je tradiční, zažitá, integrovaná, zatímco sekta je uzavřená, uvnitř dochází k selekci informací, bývá autoritářsky řízena (ve smyslu splynutí noetické a deontické autority).

Uplatňuje se zde také hypertrofovaná autorita náboženských textů (např. biblický

fundamentalismus). S uplatňováním autority a moci souvisí uzavřenost, která může být "jednosměrná" (například zvenku dovnitř, svět je špatný a uzavřením se před ním se ušetříme pokušení; někdy to také bývá obráceně, že o sobě sekta nepropouští ven žádné informace, anebo jen některé; a v poslední řadě to také může fungovat obousměrně). Tato uzavřenost může vést až k určité izolaci členů. Mezi členem sekty a okolím vznikne jakási komunikační "zeď", v důsledku toho dojde k rozvolnění vztahů s dosavadními přáteli a někdy i s rodinou. Členství v sektě často znamená také opuštění školy či zaměstnání a rezignaci na další odborný růst.

 

Posledním významem jsou destruktivní kulty. Je zde uplatňován náboženský extremismus. Dochází v nich k destrukci psychické (působení na psychiku může vést ke vzniku duševních chorob), sociální (zpřetrhání vazeb s lidmi, kteří do

sekty nepatří) i materiální (například členové často odvádějí do sekty velké

finanční prostředky, někdy rozprodají i svůj majetek a nastěhují se do

společných prostor pro členy a peníze z prodeje jejich majetku plynou

sektě). G. Hole chápe destruktivní kulty (je možné pro ně použít také název "autoritářské sekty") v užším slova smyslu jako "náboženská hnutí s vyhroceným

autoritativním pojetím a praxí v takové míře, která není známá u běžných

sekt a náboženských seskupení.Dochází zde také ke skutečnosti, že se "plně uplatňuje mentalita prosazení s totálním určením cíle, která je znakem fanatismu. To, že takové procesy v sugestivním prostředí sekty mohou vést až k aktivní sebedestrukci, dokládají hromadné sebevraždy.Svatyně lidu

byla první náboženskou společností, která se nechvalně proslavila hromadnou

sebevraždou. Existují ale teorie, které uvažují o tom, že věřící zavraždili státní zaměstnanci. V některých pracích se pojem destruktivní kult rozšiřuje i na kulty nereligiozního charakteru. Příkladem je multilevelmarketin v podání některých firem, které této metodě poškodily pověst.

 

Většina pramenů uvádí první zmínky o MLM v souvislosti s americkou firmou

California Vitamins na začátek roku 1940. První používání principu MLM se objevilo ve 20-tých letech minulého století.Začátkem 20-tých let byl v USA zakázán prodej a výroba alkoholu. Gangsteři přemýšleli jak přes hranice do USA propašovat co nejvíce alkoholu. Pak jednoho z nich napadla geniální myšlenka.

Začal odměňovat pašeráky nejen podle množství propašovaného alkoholu ale i za zatažení svých kompliců do tohoto "obchodu". Za několik let se ukázalo, že se prodává více alkoholu než před zákazem. A tak byl vynalezen chytrý a spolehlivý systém prodeje. V roce 1940 začala prodávat potravní doplňky firma California Vitamis, která jako první uvedla do praxe princip MLM. V té době byla na americkém trhu řada společností, které používali přímý prodej. California Vitamins ale umožnila svým distributorům, aby mohli do obchodu přivést další

zájemce tzv. sponzorství a odměňovala bonusem distributory za práci těchto lidí. Tím se vytvořila nezávislá organizace distributorů, která sama organizovala a trénovala svoje prodejní schopnosti.

 

Je nutné definovat pojem sekta.Mezi sekty se řadí ty náboženské (paranáboženské) skupiny nadané specifickým fungováním z hlediska moci 1) v oblasti poznání 2) a v oblasti řízení lidí.V anglické terminologii se tohoto pojmu neužívá, protože je potvrzeno, že okolí formuje určitou jasně diferencovanou a pejorativně pojmenovanou skupinu (například sektu), aby se chovala tak, jak se o ní uvažuje

(labeling theory).Z těchto důvodů se pojem sekta opouští i v Čechách a je nahrazován pojmem destruktivní kult.Motivační vrstvy, které vedou nové konvertity k destruktivnímu kultu: V minulosti patřila příslušnost k určité formě náboženství k nezměnitelné danosti (stejně jako příslušnost k rase, národu). Dnes je situace zcela jiná, protože si náboženství člověk vybírá. Jinými slovy lze říci , že dnes se již lidé nerodí do náboženství, ale volí si ho.Z těchto důvodů je potřeba se zabývat motivací volby k určitému typu náboženství, protože v dnešní době vypovídá způsob víry o psychických determinantách toho, kdo věří.Rozdělíme motivační vrstvy do těchto 3 skupin." Existenciální motivační vrstva" Psychologická motivační vrstva Sociologická motivační vrstva Existenciální motivační vrstva:Existenciální motivační vrstvu lze charakterizovat procesem rozhodování zda věřit či nevěřit.Tato vrstva v sobě zahrnuje motivy, které vedou člověka k víře jako takové.Byla zkoumána motivace ke katolicitě, která zahrnovala tyto složky:" Smysl života" Hodnoty" Postoj ke smrti" Mimořádně silné duchovní zážitky- Smysl života: Otázka po smyslu života se netýká toho, co je smyslem života, nýbrž zda se vyskytuje smysl života. Smysl je charakterizován prožitkem poslání (Říčan, Ps.náboženství).Po kladném zodpovězení předchozí otázky, zda jedinec má smysl života, často následuje otázka další. Od koho mám tento smysl života? Protože je smysl života přesažný (transcendující) jednotlivce, vedou tyto myšlenky v náboženské víře.Hodnoty:Jsou hodnoty dány a lidé je poznávají, nebo jsou hodnoty lidským výtvorem? Jakmile se popře, že hodnoty jsou dány, vede to k jejich relativizaci. Proto vedou hodnoty k existenci Boha.Smrt:Každé náboženství relativizuje smrt a redukuje strach z ní. Profesor Yalom ze Standfordské univerzity zjistil, že každý člověk se bojí smrti. První třetina zkoumaných z jeho výzkumu mu na přímou otázku, zda se bojí smrti, kladně odpověděla. Další třetina zkoumaných na stejnou otázku kladně odpověděla až po hlubším šetření. U poslední třetiny zkoumaných se vyskytla percepční obrana během Jungova asociačního testu v otázkách týkajících se smrti. - Mimořádně silné duchovní zážitky Při silných duchovních zážitcích si psycholog neustále musí klást otázku, zda tento zážitek nebyl podnícen například akutní psychotickou poruchou (Př:setkání s Bohem).Psychologická motivační vrstva:Víra ukazuje na vztah člověka k sobě samému a ke světu (Th. Harris). Thomas Harris

uvádí čtyři varianty vztahu Já jsem OK (ano/ne) a Ty (světe) jsi OK ano/ne). Analogicky se vyjádřila Karen Horneyová, která navrhuje 3 typy vztahu ke světu:o Já nejsem OK- Ty jsi OK o Já nejsem OK - Ty nejsi OK o Já jsem OK- Ty nejsi OK Tyto 3 přístupy ke světu tvoří zároveň i typologii náboženských systémů pro konvertity. Já nejsem OK- Ty jsi OK:Jde o křesanství. Evropský postoj k sobě samému je "zakomplexovaný".Tento pocit vlastní nedostačivosti je na náboženské úrovni racionalizován do lásky a charitativnosti. Hodnota být milován je vnímána jako primární. Motivujícím faktorem ke křesanství je pocit viny.Já nejsem OK- Ty nejsi OK:Jedná se o útěková náboženství.Základní hodnotou tohoto přístupu ke světu a k sobě je svoboda. Extrémem útěku je sebevražda.Mezi útěková náboženství patří hinduizmus (říká, že svět je přelud) a budhizmus (říká, že žádné já neexistuje - je u Buddhy). Já jsem OK- Ty jsi OK:Jde o islám.

 

Co je destruktivní sekta.

Skupiny, které představují fyzické nebo psychologické nebezpečí pro své členy nebo členy budoucí.Jaké znaky bychom měli hledat, když zkoumáme náboženskou skupinu pro možné problémy? Nejprve taková skupina bude mít izolované vedení, které reprezentuje svou verzi pravdy jako jedinou možnou. Vedení nepřipustí ani možnost, že by jejich učení nebo rozhodnutí byla nesprávná, nebo že by byla nesprávná v minulosti. Takové vedení se často bude snažit "přepsat" dějiny skupiny a odstranit jakékoli materiály, které by ukazovaly změny v učení nebo chyby, které udělali předchozí vůdci. Je to takové vedení, které je zodpovědné za řízení životů členů. Vůdci nesmí být dotazováni, nebo takové dotazování je považováno za dotazování Boha. Vedení se často bude snažit znemožnit nebo alespoň bránit množství kontaktů mezi členy a ne-členy, omezit množství názorů, kterým by člen mohl být vystaven. Taková atmosféra jasně představuje psychologické nebezpečí pro členy a v některých případech může představovat i fyzické nebezpečí Zadruhé takové skupiny budou často mít nový nebo "vylepšený" zdroj zjevení. To mohou, ale nemusí, být přídavná Písma.Mormoné mají Knihu Mormon, která o sobě prohlašuje, že obnovuje části zprávy evangelia, původně zahrnuté do Nového zákona, které se později ztratily. Církev Sjednocení má Božský princip, který obsahuje učení Sun Myung Moona, zakladatele církve, a který má být úplnější než Bible. Mnoho sekt má své vlastní "proroky," o kterých

prohlašují, že zjevují Boží vůli vedle Bible. zatřetí má taková skupina často svůj vlastní překlad Bible, který je považován za výhradně autoritativní. Začtvrté taková skupina odmítá základní učení křesanství především o charakteru a osobě Boha.Mormoné mluví o existenci tisíce bohů a prohlašují, že člověk sám se může stát bohem.Svědci Jehovovi odmítají trojjedinost Boha, když prohlašují, že Duch svatý není osoba a že Ježíš Kristus je stvořená bytost.Předchozí věty neměly za cíl označit nějakou skupinu za sektu. V předchozím uvedené věty pouze uvedly příklady variací víry.Registrace skupiny v České republice říká velmi málo o tom, zda skupina je sektou či nikoli. Z hlediska zákonů musí dodržovat zákony a potom není sektou.

 

Prohlédnout destruktivní vliv je těžké, natož hledat "prohřešky proti zákonu". Vedoucí osobnosti zavedených sekt nejsou hlupáci a dávají si pozor, aby vše bylo posvěceno tzv. "dobrovolností". Nelze také souhlasit s tím, že zdravý člověk je jaksi imunní, že umí rozeznat takový vliv, atd., pokud víme, že NIKDO z nás neví, jaké má dispozice propadnout tomuto negativnímu vlivu. Je otázkou, komu prospívá smířlivý postoj k "destruktivním" sektám, myšlenkové ekvilibristiky kolem pojmů a apely na snášenlivost a toleranci. Je také příznačné, že ti, kteří ji nejvíce hlásají, jsou zvláště nervózní tehdy, když s nimi někdo nesouhlasí a když mají toleranci a snášenlivost k jiným názorům ukázat ve vlastním chování. Důsledky šíření takové "snášenlivosti" a "tolerance" si lze prohlédnout v psychiatrických léčebnách.

 

Necháme-li manipulaci bez povšimnutí, zplodí nedůvěru a podezírání. Lidé si budou na sebe navzájem dávat dobrý pozor a nebudou chtít mluvit otevřeně, protože se budou bát, že to, co řeknou, si někdo špatně vyloží. Manipulace rozbíjí důvěru, která je předpokladem dobrých vztahů a spolupráce jakéhokoliv společenství (skupiny).Na osobní rovině způsobuje manipulace pocit zneužití, ztrátu pozitivního sebehodnocení. V dlouhodobém pohledu manipulace přináší frustraci až rozpad osobnosti (například lidé pod vlivem náboženské sekty). Ani manipulující člověk nevyvázne bez poškození. Uzavírá se do svého vnitřního světa bez přátelských a bezprostředních vztahů s druhými lidmi.

 

Podle článků na internetu a Isabele Nazare-Aga, Nenechte sebou manipulovat :

Dostali jste se někdy do společnosti člověka, o němž se neustále vedou diskuze a dlouhá debata o něm jen vyvolává spory? O dva dny později se s ním setkáte a nevěříte. Je úžasný, jeho inteligence, znalosti, vidíte v něm 8 divů světa.

Usoudíte, že myslet si o takovém člověku něco špatného,nedej-bože se zaplést do podobné diskuse, jako byla ta předvčerejší, je pod vaší úroveň. Jste přece inteligentní Nezazlíváte mu ani lehké pohrdání, které tak často dává najevo. Jen se prostě v jeho přítomnosti postupně začínáte cítit stísněnější ale odepřít mu

cokoli se neodvážíte. Dokonce si myslíte, že máte vlastní názor, ale je to jen produkt jeho myšlení, který vám neustále podsouvá. Dokáže vás svými slovy přesvědčit, že je vskutku takový, jak se jeví na povrchu, ale až když ho poznáte zjistíte, že něco není v pořádku. V tu chvíli už plníte všechny jeho rozkazy, ovšem většinou si myslíte, že to je ve vᚠprospěch, nebo je to prostě jen vaše povinnost ve shodě s obecnými mravními zásadami. Nemá cenu se s ním hádat.

Nevyhrajete. Má neskutečnou schopnost argumentovat, hovořit dlouze o tom, co je skutečná pravda, přičemž prezentuje jen sám sebe. Monolog skončí vyčíslením, jeho životních úspěchů, v krajních případech se dopracuje k tomu - co je podstatou světa, což příliš s tématem hovoru nesouvisí. Nezapomene dát vždy najevo jak je hodný a dobrosrdečný - a vždy lepší, než vy.Člověk, se kterým jste se setkali je manipulátor. Manipulátor je člověk,který ovládá jiné. Jeho cílem je donutit je jednat podle jeho představ. Používá obranného mechanismu - naučený a zvrácený způsob, jak dosáhnout svého, povýšit se.Jeho oblíbeným způsobem jednání je také uvádění jiných do nejistoty větami, které nemají přesný význam. Z takové věty se může lehce vykroutit a neponese za její obsah zodpovědnost. Může vás také dostat do situace, ze které nevyjdete bez ponížení. Například nejste-li iniciativní a nerozhodujete, jste označen za neschopného, když však rozhodnete špatně, jste také neschopný. Manipulátor často hlásá věci jako pravdy, ačkoli je jen interpretuje, my tomu věříme. Reagujeme zcela automaticky a normálně, protože už od dětství nám sociální schémata diktují postoje, které se zavedou a přetrvávají (je nutné říci, že většina manipulátorů si své jednání neuvědomuje.)DRUHY - V první kapitole rozpoznáváme několik druhů manipulátorů. Tak například sympatický manipulátor je vždy veselý, působí vyrovnaně, často se uchyluje k povrchním lichotkám, nakupuje dárečky, někdy je i pozorný. Hlavním cílem je dobře zapůsobit.. odepřeli byste něco takovému člověku? Dalším druhem je okouzlující manipulátor. Většinou bývá atraktivního zevnějšku, často se vám dívá přímo do očí, a klade otázky, které vás mohou zaskočit.Sám se při tom vyhýbá odpovědím. Rád fascinuje/okouzluje lidi má sklony k lichotkám. Těmto manipulátorům většinou podlehnou jedinci, citliví na určitou jeho vlastnost, nebo krásu. Altruistický manipulátor vám zase dá všechno oč ho nežádáte. Ale pak po vás chce pomoc, která je neúměrná té vaší. Zajímavý je vzdělaný manipulátor. Vyjadřuje se specifickým odborným žargonem před lidmi, kteří nemohou vše pochopit (mají jiné zájmy, nebo profese). K takové hře patří celý arzenál vlastních jmen, názvů, zvláštních málo známých zkratek, složitých medicínských pojmů nebo nepochopitelných burzovních termínů. Hra spočívá v tom, že projev mluvčího má být co nejméně srozumitelný. U těch, kteří ho poslouchají vzbuzuje dojem, že ví spoustu věcí a je nesmírně vzdělaný. Dává tak najevo, že ví víc, než ten, s nímž hovoří. Úryvek z knihy:30 znaků manipulátora:Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se při tom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti, atd.Přenáší zodpovědnost na druhé, nebo se ze své zodpovědnosti snaží vykroutit Nesděluje jasně své potřeby, city, názory Obvykle odpovídá neurčitě Mění své názory, chování a city podle situace, nebo osoby, s níž je ve styku Své žádosti zakrývá logickými důvody Dává druhým najevo, že nesmí nikdy měnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a reagovat okamžitě na žádosti i otázky. Zpochybňuje kvality, schopnosti a osobnost druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem Nechává své vzkazy vyřizovat jinými lidmi, nebo se uchyluje k nepřímému sdělení Zasívá nesvár, podněcuje podezřívavost, rozděluje, aby mohl lépe panovat, a je schopen rozvrátit manželství Dokáže ze sebe udělat obě, aby ho ostatní litovali (přehání závažnost nemoci, stěžuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí, na pracovní přetížení, atd.)Nedbá na žádosti druhých ( i když tvrdí pravý opak) Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb ( k jeho oblíbeným pojmům patří lidskost, milosrdenství, rasismus, hodnocení "dobré" nebo "špatné) Skrytě vyhrožuje, nebo zcela otevřeně vydírá.Neomaleně mění téma uprostřed hovoru Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám, utíká z nich. Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, "že má navrch"Lže. Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky druhých Je Egocentrický Závidí třeba i partnerovi, nebo vlastním dětem Nesnáší kritiku a dokáže popírat zcela zřejmá fakta. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých. Velmi často žádá, vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli Jeho slovní projev zní logicky a koherentně, jeho postoje, činy, nebo způsob života svědčí o pravém opaku Užívá lichotek, aby se zalíbil, dává dárečky, nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy V jeho přítomnosti se lidé cítí nepříjemně a nesvobodně. Jde za svými cíly velmi důsledně, ale na úkor druhých. Přiměje vás dělat věci, které bychom pravděpodobně o vlastní vůli nedělali. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen. (Neděste se jestli jste nalezli pár bodů, které přísluší vám. Každý využívá manipulace. Manipulátor neumí jinak žít. Je jako tonoucí který, aby se zachránil stáhne pod vodu ostatní.) Většinou se výrazně odlišují od ostatních - pokud máte v rodině manipulátora nebo ho znáte od jinud, poznáte skoro (když ne hned, tak po nějaké době) každého. Používá mimiky, tónu hlasu mistrným způsobem. Vyšle vám zprávu kterou záměrně obohatí o neverbální složku, abyste zprávu pochopili jinak, respektive aby správa mohla být chápána několika způsoby, a jemu přidali na důležitosti. "Manipulátor má ve zvyku naslouchat způsobem, který by se dal charakterizovat jako naslouchání s patrnou nechutí. Znamená to, že se dívá jinam, když s ním hovoříte, nebo dělá něco jiného. Svou nechu k hovořícímu dává zřetelně najevo- nezdvihne hlavu, ani jí neotočí na pozdrav." Dává si záležet, aby dobře zapůsobil. Když pak manipulátora poznáte natolik, že se před vámi už nemůže přetvařovat, všimnete si rozdílu, jak se chová k vám a jak k jiným lidem. DŮSLEDKY:Manipulátoři mohou způsobit závažná psychická i fyzická poškození - jako deprese, úzkosti, nechu k jídlu, ztrátu sebedůvěry, poruchy spánku, potíže s trávením, svalové napětí, žlučníkové obtíže, kožní poruchy, sexuální problémy..agresivitu, spatné soustředění.

PROSTŘEDKY:nejčastěji využívanými prostředky manipulace je navozování pocitu viny. Vybírají si zpravidla takové oběti, které mají tendence přebírat na sebe nepřiměřenou odpovědnost třeba i za věci, které neprovedli. "Manipulátor dává najevo způsobem, který je mu vlastní, že domnělé provinění je ve skutečnosti reálné a tudíž si zasluhuje postih." Dalším oblíbeným nástrojem je tzv: dvojitá vazba "Manipulátor vyšle současně dvě zprávy, které si navzájem odporují. Uposlechnete-li jedné, nutně neuposlechnete druhé." Ke svalování zodpovědnosti na druhé (další prostředek) používá nepřímých vzkazů,prostředníků, čímž zaprvé přenáší částečnou zodpovědnost na doručitele, zadruhé odpírá svobodnou volbu rozhodnutí člověka, jemuž vzkaz přísluší. Vzkazy většinou obsahují žádosti na poslední chvíli, žádosti které nemůžete odmítnout, např: poskytnutí noclehu. Charakteristicky manipulátorské je pokládání nepřímých otázek a žádostí. Většinou jste upozorněni na nějakou skutečnost, která vám nedává jinou možnost, než nabídnout pomoc, protože jinak byste byli špatní.

 

Za typického představitele sekty bývají uváděni satanisté. Kvůli údajnému satanismu nesmí věřící poslouchat rockovou hudbu.Jedním z důkazů satanismu rockové hudby mají být také skladby Beatles.

 

Podstatou satanismu je vzpoura,která užívá symbolu křesanského "vzdoroboha". Jeho obrysy jsou tak rozmlžené, že není často jasné, které konkrétní jevy k němu

řadit.Podle etymologie slova satan ( hebrejsky nepřítel, žalobce, odpůrce ) představuje satanismus hnutí nepřátel křesanského Boha.Podle toho jak je termín v praxi používán, může označovat prakticky cokoli co tím označíme. Protestují proti křesanské morálce. Tu považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Vyhlašují víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti soucítění boj. Z politického hlediska mají blízko k extrémní pravici, z teologického hlediska tvoří nové specifické pojetí ďábla: satan není pojímán jako reálně existují bytost duchovního světa, ale jako symbol volnosti, pokroku a požitkářství. Největší satanista 20. století, Angličan Aleister Crowley ( 1875 - 1947 ) se považoval spíše za Antikrista, mága a "Bestii 666" než za uctívače ďábla. Přesto jeho spisy ovlivnily vývoj soudobého satanismu více než kterékoliv jiné. Crowley tvrdil, že v roce 1904 byl ve stavu transu navštíven andělem Aiwassem, který mu nadiktoval evangelium pro tuto dobu: Knihu zákona - Liber legis. Její základní myšlenkou měl být tzv. thelemický zákon ( řec. thelema = Vůle ): "Dělej, co chceš, to a je tvůj celý zákon".

 

Pozn. :

Dle mého názoru je zde vidět také potenciální slovní manipulace, kterou umožňují slova v každé řeči. Logicky nemusí každý kdo je odpůrcem být nepřítelem.

 

Satan je slovo, stejně jako bůh je jenom slovo. Satan je ale slovo, které vystihuje absolutně všechno. Kromě toho je to symbol energie, vesmíru, symbol

nonkonformismu a odporu, je nepřítel všeho nudnýho, žalobce všeho zastaralýho a nasáklýho společenskou přetvářkou. Dělej si, co chceš" je hlavní satanistické motto. Vše, co uděláš, má být v souladu s přírodou - toto je vrcholný zákon satanismu i přírody samotné. Satanské zákony země : Neuděluj rady a názory, pokud o to nejsi požádán. Nevykládej svoje problémy ostatním, pokud si nejsi jistý, že ti chtějí naslouchat.Jestliže vejdeš do cizího příbytku, dej najevo respekt a nebo tam nechoď.Když tě host v tvém příbytku obtěžuje, nalož s ním tvrdě a nemilosrdně.Nedomáhej se sexuálního slbížení, pokud jsi k tomu nedostal od partnera signál.Neber si, co ti nepatří, kromě případů, že je to břímě pro druhou osobu a on si potom vydechne ulehčením. Uznávej sílu magie, pokud ji úspěšně využívᚠk uskutečnění svých tužeb. Jestliže popřeš sílu magie potom, co jsi ji s úspěchem použil, ztratíš vše, čeho jsi dosáhl.Nestěžuj si na nic, co se tě přímo netýká.Neubližuj malým dětem. Nezabíjej zvířata, pouze když zaútočí nebo pouze pokud je potřebuješ pro svoji potravu.Jestliže se procházíš v otevřené krajině, nikoho neobtěžuj, jestliže někdo bude obtěžovat tebe, vyzvi jej, aby přestal. Pokud nepřestane, znič ho. Existují i satanské hříchy. Například hloupost, okázalost, sebeklam, podřízenost stádu.

 

Poprvé se Beatles s Maharishim setkali 24. srpna 1967, když navštívili v Londýně jeho přednášku. O této přednášce jim řekla manželka George Harrisona, která se o transcendentální meditaci zajímala. Beatles na její doporučení přednášku navštívili. Ringo Starr řekl: "My čtyři jsme žili hrozně hektickým životem. Měli jsme všechno, co se dá za peníze koupit. Když ale tohle všechno máte, tak po nějaké době pro vás tyhle věci už nic neznamenají. Hledáte něco jiného, nějaké nové zážitky."Po této přednášce se Beatles s Maharishim osobně setkali. Maharishi je v rozhovoru pozval na svůj kurz transcendendentální meditace, který se konal druhý den v Bangoru v Severním Walesu. Oni jeho pozvání přijali. O dva dny později, 26. srpna, na tiskové konferenci ve Walesu oznámili, že se vzdali drog, protože je už nepotřebují, jelikož prý nacházejí jiné cesty. Lennon řekl: "Kdybychom poznali Maharishiho předtím, než jsme začali brát LSD, tak bychom ho vůbec brát nepotřebovali."V únoru 1968 se Beatles vydali za Maharishim do Rishikeshe (Rišikéše). Tam se mimo jiné setkali s Mikem Lovem z Beach Boys, jazzovým saxofonistou a flétnistou Paulem Hornem, americkou filmovou hvězdou Miou Farrowovou, její sestrou Prudence a písničkářem Donovanem. Ringo Starr a Paul McCartney říkají, že jim pobyt u Maharishiho připomínal pobyt v letním táboře. Ringo Starr (který mimo jiné těžce snášel tamější stravu) a jeho manželka vydrželi meditovat pouze deset dnů. Paul McCartney se svou dívkou Jane Asher pobyt u Maharishiho vzdali po šesti týdnech. Nakonec, po jedenácti týdnech, opustili předčasně Rishikesh i George Harrison a John Lennon. Zjistili totiž, že Maharishiho soukromý život není vždy v souladu s jeho učením. Prý si návdavkem k vegetariánské stravě dopřával pečená kuřata a navíc útěcha, kterou poskytoval některým dívkám, nebyla zdaleka jen útěchou duchovní. A tak Beatles ukončili veškeré vztahy s Maharishim stejně náhle, jako je o půl roku dříve začali. Cítili se Maharishim podvedeni a měli pocit, že ze sebe udělali hlupáky. Jejich rozčarování se projevilo zejména v písni "Sexy Sadie" z Bílého alba. V této písni John Lennon oslovuje jakousi mystickou Sexy Sadie narážkami, které se více než kohokoli jiného týkaly právě jejich donedávna ještě zbožňovaného guru. Původně se prý tato píseň jmenovala "Maharishi". John Lennon později řekl: "Jo, je to o Maharishim. Prostě jsem z toho vycouval a nenapsal: 'Maharishi what have you done, you made a fool of everyone' (Maharishi, co jsi to udělal, ze všech jsi nadělal blázny). Teď už se to může říct, milí posluchači."Přestože samotní Beatles o této krátké "Maharishi - epizodě" moc často nemluvili, John Lennon později v jednom rozhovoru přiblížil události rozchodu Beatles s Maharishim. V té době již trávili svůj pobyt u Maharishiho pouze on a George Harrison. John Lennon říká: "Prostě jsem ho prokoukl. Byl kolem něj velký poprask, jako že se pokusil znásilnit Miu Farrowovou či koho a zašpásoval si s nějakými dalšími a tak. Šli jsme za ním potom, co jsme celou noc prodiskutovali, jestli to je všechno pravda, nebo ne. Když začal George uvažovat o tom, že by to mohla být pravda, říkal jsem si, že to určitě pravda je, protože když George začne uvažovat, že by to mohla být pravda, tak na tom něco musí být. Tak jsme šli za Maharishim, celá ta naše banda, srali jsme si to k té jeho boudě, teda vile, pěkně draze vypadající vile v horách, a jako obvykle, když jde o nějakej průser, tak to musím vést. A je to kdekoliv a jde o věc, mluvím já - a tak jsem řekl: 'Balíme.' 'Proč?' zeptal se on a teď ty kecy a já řekl: 'No, když jseš takovej kosmickej, tak určitě víš proč.' Byl vždycky tak zasvěcený a kolem něj ty jeho nohsledové, přesvědčený, že dělá zázraky. A tak povídám: 'Ty víš proč,' a on povídá: 'Nevím, musíš mi to říct.' Já pořádl vedl svou: 'Měl bys to vědět' a on se na mě tak podíval jako: 'Zabiju tě ty smrade.' Fakt se na mě tak podíval. Tehdy jsem už věděl. Řekl jsem, že to jsou žvásty, a byl jsem na něj trochu drsnej." Co se týče Maharishiho vlivu na písně Beatles, byl asi menší, než by se dalo čekat. Je pravda, že Beatles během doby strávené v Rishikeshi napsali spoustu písní (prý tam nebylo moc co jiného dělat), ale většinou to byly písně, na které neměl Maharishi žádný vliv - např. veselá až dětská písnička "Ob-la-di Ob-la-da" nebo písnička "I Will", ve které autor zpívá o tom, že jeho city k jeho dívce se nikdy nezmění. Písně, ve kterých najdeme něco z Maharishiho vlivu, jsou např. již zmíněná "Sexy Sadie", "Across the Universe" nebo "Everybody's Got Something To Hide Except For Me and My Monkey". "Across the Universe" je píseň Johna Lennona, v jejímž refrénu se zpívá "Jai guru deva", což prý byla fráze, která sloužila jako pozdrav a která se zároveň objevovala na koncích Maharishiho publikací z té doby. Tato píseň však byla zařazena na desku Beatles až o několik let později. "Everybody's Got Something To Hide Except For Me and My Monkey"

(Každý má co skrývat kromě mne a mé opice, Bílé album) obsahuje vlastně výroky, které Maharishihi často říkal. Beatles tam prý přidali jen tu opici. Jaký důvod k tomu měli, není úplně jasné. Poslední písní, která má něco společného s pobytem Beatles u Maharishiho, je píseň "Dear Prudence" (také z Bílého alba). Tuto píseň napsal John Lennon pro sestru Mii Farrowové Prudence, která prý brala Maharishiho učení příliš vážně, trávila většinu času meditací a odmítala se připojit k ostatním, když opouštěli místní centrum, aby šli společně na vycházku.A tak, přestože Beatles v Maharishim a jeho učení nenašli přesně to, co očekávali, podařilo se jim díky němu alespoň na krátkou dobu najít klid a odpočinek, který jim byl tak dlouho odpírán. Zvláště George Harrison a John Lennon byli během pobytu u Maharishiho šastní a uvolnění, což pro ně byla po tolika letech stresující Beatlemánie neobvyklá a příjemná zkušenost. Podobný odpočinek by však bývali mohli pravděpodobně nalézt i jinde a byla to asi spíše náhoda, že ho - by jen na krátkou dobu - okusili právě u Maharishiho.

 

TRANSCENDENTÁLNÍ MEDITACE

 

Nikde neexistuje, ani nikdy nebude, mocnější či prověřenější technologie pro transformování životních trendů společnosti. Žádná vláda, zasluhující si tohoto názvu, by neměla připravovat své občany o úžasnou praktickou blahodárnost těchto nejpokročilejších znalostí naší vědecké dobyMojí Védskou Vědou a Technologií - vědou a technologií unitárního pole - může mít každý vládní představitel snadný přístup k unitárnímu poli a může pozdvihnout administrativu své vlády k dokonalému spojenectví s administrativou vlády přírody ( MAHARISHI ).

 

K učedníkům jednoho z nejslavnějších indických náboženských vůdců tohoto století svámího BRAHMÁNANÁNDY SARASVATÍHO (známého jako GURU DÉV, Božský Učitel) se na počátku 40. let připojil univerzitně vzdělaný fyzik MAHESH PRASAD WARMA (* 1911) a zůstal jeho oblíbeným žákem po dvanáct let. S ním pronikl do učení filozofa a vykladače upanišad ŠANKARY, který žil v 9. st. Po smrti GURU DÉVA odchází MAHESH WARMA na dva roky do himalájské jeskyně.Na veřejnosti se znovu objevil roku 1956 již jako MAHARISHI MAHESH YOGI (maharishi = velký mudrc; yogi = ten, kdo praktikuje jógu). Jako cíl si stanovil rozšířit po celém světě transcendentální meditaci, jógickou techniku, zjednodušenou pro západní svět. Přesídlil do Spojených států a později do Velké Británie, ale jeho učení nevzbudilo žádaný ohlas. Zlom nastal až v roce 1967, kdy se s ním setkal GEORGE HARRISON a přesvědčil i ostatní členy hudební skupiny Beatles k cestě s ním do Indie. Tam se Beatles spolu s dalšími známými hudebníky ze skupin Rolling Stones a Beach Boys a s herečkou MIA FARROWOVOU učili praktikám transcendentální meditace. Tyto populární osobnosti přinesly MAHARISHIHO na výsluní slávy. MAHARISHI učil, že lidská duše přirozeně hledá štěstí, ale pravý mír je možné dosáhnout jen tehdy, když mysl přesáhne (transcenduje) tři běžně prožívané stavy vědomí - spánek, snění a bdělost - a dosáhne čtvrtého stavu blaženosti a čistého vědomí, v němž se uvolní jeho tvořivá inteligence.MAHARISHIHO sláva brzy začala upadat. Beatles se s ním rozešli s pocitem, že se nechali napálit, nebo se jim zdálo, že jejich guru se zabývá spíše sexuálním než duchovním životem. MAHARISHI sám přiznal porážku a uchýlil se na počátku 70. let zpět do Indie. Své hnutí však zachránil tím, že přestal transcendentální meditaci propagovat jako náboženskou techniku, ale začal se více orientovat na vědeckou terminologii. Vhodnou propagací a vytvořením organizací se zákrytnými názvy se mu podařilo získat např. přístup do veřejných škol a dalších vzdělávacích institucí ve Spojených státech. Tam byla transcendentální meditace praktikována jako vědecká metoda až do roku 1977, kdy byla soudem prohlášena za náboženské hnutí.Toto precedentní rozhodnutí soudu se opíralo o obřad puja, který je běžně a denně praktikován v indických chrámech a při němž hinduistický kněz přináší obě za věřícího, který přinesl do chrámu dary. V transcendentální meditaci slouží tento obřad jako iniciace nového MAHARISHIHO následovníka, který se zúčastnil několika úvodních "vědeckých" přednášek a který tyto kurzy a zasvěcení zaplatil. Po obřadu před oltářem, na němž je obraz MAHARISHIHO mistra GURU DÉVA, přijme učedník svou osobní mantru, tj. krátké slovo vzaté z indické posvátné literatury.Ačkoli transcendentální meditace prohlašuje, že tato mantra je zvláštní pro každého zasvěceného a že vibrace jejího zvuku odpovídají individualitě žáka, ve skutečnosti těchto manter existuje jen omezené množství. Transcendentální meditace je pak soustředěné opakování této mantry v mysli dvakrát denně 15 - 20 minut. Pro pokročilejší praktikanty MAHARISHI připravil tzv. siddhi projekt v ceně několika tisíc dolarů. Jeho součástí je i levitace,jíž má být dosaženo během meditace. Zatím ovšem siddhové dosáhli pouze prvního stádia "levitace", které spočívá ve skákání v tureckém sedu.MAHARISHIHO "vědecké" metody mají být uplatněny v ajurvédské

přírodní medicíně, v zemědělství (půda může být zúrodněna meditací) i v

politice. Na místní úrovni se MAHARISHIHO žáci snaží uplatnit tzv. MAHARISHIHO

efekt, podle něhož má být díky praktikování transcendentální meditace jedním

procentem obyvatelstva dosaženo snížení kriminality, agresivity, dopravních

nehod apod. o 20 - 30 %. Na světové úrovni politiky má MAHARISHI ambice hrát

hlavní roli se svou světovou vládou. Ta má být určující politickou silou v tomto

"věku osvícení", který nastal na den MAHARISHIHO narozenin roku 1975.

MAHARISHIHO teorie jsou podporovány Maharishiho védskou univerzitou, která

produkuje desítky pseudovědeckých studií. Ty mohou na některé osoby přes

množství nepodložených slov a nesplnitelných nadějí působit docela

věrohodně.Název: transcendentální meditace, zakladatel MAHARISHI MAHESH

YOGI (* 1911), založeno jako Hnutí duchovní regenerace r. 1959, od té doby

množství dalších organizací a aktivit (např. MAHARISHIHO světový plán pro

perfektní zdraví, MAHARISHIHO program pro vytvoření světového míru apod.).

Centra transcendentální meditace jsou asi ve 140 zemích světa, světové ústředí

je v Ghaziabadu v Indii. V čele je zakladatel, žijící ve Velké Británii.

Základní věroučnou knihou je teoreticky Bhagavadgíta, v praxi ale hrají roli jen

MAHARISHIHO instrukce. Jako symbol se používají písmena TM. Počet praktikujících : asi 2 mil., u nás několik desítek. V roce 1990 byl učiněn pokus založit Maharishiho védskou univerzitu v Praze, ale nakonec nebyl uskutečněn. V

současné době působí Společnost Maharishiho védské univerzity v Liberci, kde se

také snaží prosadit MAHARISHIHO efekt a pořádá finančně nákladné kursy TM. V

roce 1995 byla zaregistrována Strana přírodního zákona, která kromě jiného

požaduje, aby vláda neprodleně zahájila siddhi projekt pro sedm tisíc vojáků (11

% stavu vojska), nebo jen "touto preventivní jednotkou bude zaručena opravdová

ochrana míru v České republice". Autoritami mezi českými MAHARISHIHO

následovníky jsou ZDENA UNRUHOVÁ a dr. ALENA CITTERBERGROVÁ, Společnost

Maharishiho védské univerzity sídlí na adrese Ruprechtická 9 / 143, 460 14

Liberec 14. Rád bych na tomto místě zdůraznil, že my (protestanští, katoličtí, národně socialističtí atd. ) věřící uznáváme ( ty správné ) konzervativní hodnoty, mezi něž patří zejména poslušnost a úcta k autoritám, jakož i k rodičům atd. Takže jestli má někdo rodiče maharishovce je správné aby i on byl maharishovec.

 

Vrame se k satanismu.Satanismus je vnitřně velmi různorodý a jen zčásti náboženský proud. Za předchůdce moderního satanismu je pokládán okultista Aleister Crowley (1875-1947).Jeho satanismus je syntézou magie, okultismu a spiritismu. Ze skupin či jednotlivců, kteří jsou označováni za satanisty, se ve skutečnosti jen nepříliš velká část dostane alespoň k vážnějšímu studiu okultismu, nebo drtivou většinu "satanistů" tvoří fanoušci heavymetalových kapel. Málokteří zajdou dále než k používání satanistické rétoriky a satanistických symbolů jež jsou v mnoha případech spíše znakem protestu proti stávajícím sociálním strukturám a autoritám. Jen málo z nich se dostane k systematičtějšímu studiu okultistické literatury, ještě méně se pokusí např. praktikovat erotickou či jinou magii. Někteří předpokládaní satanisté,"jsou velmi malé menšiny, kteří odívají svou perverzi do pseudogotických náboženských cingrlátek, buď aby ve svých obětech vyvolali ještě větší strach, nebo aby vystupňovali své pojetí ‚legrace', nebo snad na základě jakéhosi pokrouceného uvažování aby ospravedlnili sami před sebou své jednání."Další typ lidí používá označení za satanismus pro svůj hlubší zájem o okultistická studia, aniž by se klaněli satanovi.Poslední skupinu, tvoří satanisté,kteří uctívají satana a slaví satanské rituály.I kriminální rozměr rituálů těch satanistů, kteří satana opravdu uctívají, je poněkud sporný, navzdory středověkým spisům, z nichž vycházejí barvité popisy tzv. Černé mše v křesanských antikultovních publikacích, které považují satanské rituály za parodii svých vlastních.

Satanovu církev založil v San Francisku Anton Szandor LaVey roku 1966. Tato církev má celkem jasně formulovanou doktrínu a ustálené rituály i svátky. Hlavními texty jsou LaVeyova díla Satanská bible, Satanské rituály a Dokonalá čarodějka, která hlásají odmítnutí křesansko-platónské údajné morálky, na které jsou založeny i zákony a pokrytecké, nepřirozené mravní normy moderní společnosti.Křesan napřed souhlasí s tím, že dnešní organizace společnosti okrádá, vraždí, dezinformuje atd. a potom se zůčastní humanitární pomoci, která je využita pro propagaci křesanů.Církev Satanova  ( zkratka CS )nechápe satana jako zlou, proti člověku zaměřenou sílu, ale sílu svobodnou. Očekává, že satan jednou převezme vládu nad světem. Mnozí přívrženci zdůrazňují tento svět a tento život.Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!Co se týče satanistického rituálního zneužívání či dokonce obětování dětí, kromě zmíněných případů maskované pedofilie, která nemá se samotným satanismem nic společného, pro ně chybějí jakékoli věrohodné doklady. Barret uvádí, že mnoho žen, které tvrdily, že ve svých tělech pěstovaly děti pro satanské oběti (což je právě vedle archetypální reakce na výrazně odlišný a proti stávajícím sociálním strukturám zaměřený kult jedním z hlavních

základů pověstí o temných satanských rituálech), zřejmě vypovídalo nepravdu či

bylo stiženo syndromem falešné paměti.Značné problémy přinesla obvinění z údajných rituálních vražd a zneužívání novopohanům, kteří začali být okamžitě po uveřejnění bombastických novinových článků podezíráni z týchž nekalých praktik, nebo veřejnost nadále ignoruje, že satanismus a novopohanství jsou hnutí zcela odlišná. Mnoha novopohanským rodinám byly orgány státní moci v Británii počátkem 90. let odebrány děti a teprve po čase, jakmile se podezření ukázala jako neopodstatněná, vráceny. Zevrubná oficiální zpráva britské vlády z roku 1994 konstatuje, že pro satanistické rituální zneužívání neexistují důkazy.

Existují ale důkazy toho, kolik lidí byli zavražděno ve válkách způsobených náboženskými rozbroji, při obraně víry, při křižáckých výpravách, při šíření víry.A to se nevztahuje jenom na katolickou církev, totéž se dá říci o protestantských církvích. A nejedná se jenom o minulost. Protestantským církvím nevadí stýkat se s lidmi, kteří jsou toho všeho účastníky. Můžeme jmenovat například Billa Grahama.Jestli jsem to správně pochopil Billy Graham mluví tzv.jazykem ( Billy Graham, Povstane antikrist v Evropě? ). Pokud vím za znak posedlosti zlým duchem bylo považováno,že někdo mluvil tzv. jazykem ( jazyky ).Přestože většinou nesouhlasím s názory katolické církve, v tomto se shodnu s katolickou církví. Mluvit jazyky znamená zbavit se kontroly nad vědomím. Bůh dal člověku svobodnou vůli, a dát tuto svobodnou vůli někomu jinému, znamená, dostat se pod nadvládu zla. Ze stejných důvodů odmítala katolická církev hypnózu. Jsou ale případy, kdy je strach z hypnózy neodůvodněný. Dostat se pod nadvládu zla lze i jiným způsobem. Pod nadvládu zla se člověk dostává vždy, když nejedná podle své vlastní vůle. Je přitom jedno, že se odvolává na autoritu, na zákony, morálku, vyšší zájmy, etiku. Ale i na církev, na to, že Bůh to tak chce. Přičemž většina válek byla kvůli tomu, že faráři a reverendi se neshodli na tom, co chce Bůh. Většina příslušníků nepřátelských stran byla označena za nepřítele jen proto, že se v konfliktu mezi autoritami ( například zájmy vlasti, poslušnost k feudálnímu pánu, církevní autoritě, morální, etické a právní systémy ) postavila na poraženou stranu. Člověk se tak dopouští podvodu, protože odpovědnost za následky svého chování přenáší na autoritu. Nejhorší přitom je, že takto zmanipulovaný člověk často sám má zcela jiný názor, než autorita. Přesto jde a ve volbách volí zločince, na náměstích křičí hesla ve prospěch zločince, podepisuje petice ve prospěch zločinu. Když se ptám někoho z těchto lidí proč? Odpovídá já s tím nesouhlasím ale chce to Bůh, církev, reverend, farář, rodiče, učitel, politický svůdce, můj pasák, kmotr, autorita, demokracie, lidská kráva atd. Následkem toho jsou negativní pocity ( viny, selhání, nedostatečné víry, nedokonalosti, hlouposti atd. ) způsobený srovnáním mezi tím,co je žádoucí ( chápané jako správné ) a skutečným stavem v mysli člověka. Tyto pocity ( zejména viny ) jsou následně kompenzovány tím, že člověk se snaží tyto pocity ze své mysli vytěsnit. Dochází tak k horlivější víře, větší otevřenosti vůči blábolům ( vůdců sekt, farářů, reverendů atd. ). Takto postižený člověk se snaží na svou víru, přitáhnout další oběti, přičemž tím, že ke své víře přitáhne další členy se jednak přesvědčuje o tom, že jeho víra je správná ( automanipulace ), jednak kompenzuje své hříchy. Proto každá víra ( a už praktikovaná jako sekta, církev, hnutí, politická, mravní, etická, morální,zvyková, právní norma )má své základní axiomy nedefinovatelné, nedokazatelné a nedosažitelné. Proto má každá víra svůj systém axiomů rozporný.  

Pro přidání komentáře se přihlašte.
FERRIS
kvalita komentáře: 1 FERRIS 08. září 2016, 21:00
3 KOMUNISTICKÁ STRANA ČECH A MORAVY :-D Je svým způsobem také sekta. Pocit nepostradatelnosti vyvolává údajný boj za práva dělníků. Na schůzích pan Špacír dokola opakuje slovo "Imerialismus je nejvyšší stádium kapitalismu," ale v kontrolních výborech v Praze i jinde pomáhají vyrábět předražené OpenCard a Tunely Blanka.

Někdy se člověk setká s kvazináboženským slovním spojením jako "Božský Stalin." Nejčastějším způsobem, jak obhajovat uprchlíky je říci svým ovečkám, že nejsou internacionální, ačkoliv kapitalismus je internacionální už tím, jak stěhuje práci do čím dál chudších zemí.

Masová migrace v podstatě podle sociologa Kellera snižuje cenu práce, což je v rozporu s Marxovým učením, které KSČM przní, poněvadž Marx kromě revoluce nabádal dělníky k tomu, aby bojovaly za vyšší mzdy, nikoliv aby si srali do vlastního hnízda, atd.
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Mesje Autor
    Mesje
  • 10.6 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 19 hodnocení neregistrovanými
  • 25. prosince 2013, 20:18
  • 973 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz