Jde to Dobré Wow!

Cukrovarský hájek a chrám konzumu

Literatura > Úvaha / Povídka / Pohádka

 

 

 

Cukrovarský hájek ve Vyškově a chrámy konzumu

 

Před mnoha lety stavěla církev na místech pohanských obětišť kostely, kapličky a další nástroje ideologické propagandy. V dnešní době staví společnost na podporu víry v to, že se máme v tzv. konzumní společnosti čím dál tím lépe chrámy konzumu – hypermarkety, obchodní domy, sexshopy a prodejny viagry. Dokonce také zpovědnice mají obchodní domy. Například v takovém Tescu je několik okének. Jsou ve zdi.Tvoří je otvory zakryté plechem na pantech. Zatím jimi prochází láhve a krabice, které nepobere automat. To je ale jen začátek. Dříve nebo později na druhé straně bude sedět velekněz konzumu.Toho kdo přistoupí k otvoru se zeptá, zda již dnes nakupoval, zda nakupoval výrobky, ve slevě, podle reklamy atd. Když nebude spokojen dostane nakupující hříšník rozhřešení ve formě nákupu deseti kusů nejdražšího výrobku. Ve Vyškově se v posledních letech rozmohlo stavění chrámů konzumu různých církví z různých zemí, s různými názvy a majiteli. Je zajímavé, že největší shluk těchto chrámů je stavěn přímo nebo v nejbližším okolí míst posvátných, kde také dříve stávaly chrámy. Nemocnice, blázince a hřbitovy se kdysi stavěly za městy. U některých měst tak docházelo k zajímavé a symbolické situaci. Šlo o to, že v nemocnici za městem se někdo narodil, v kostele na kraji města na téže silnici byl pokřtěn, o kus dále chodil do školy, na další adrese téže cesty byl odchycen policií a poblíž soudem odsouzen. Ještě stále na stejné cestě ale již na druhé straně města mohl být umístěn v blázinci, nedaleko odtud mohl obdržet dekret na dva krát jedna na hřbitově. Takto to měla a možná ještě má Opava. Vyškov má zase jiné symbolické souvislosti. Například hned za budovou okresního výboru KSČ byl hřbitov. A naproti budovy byl okresní soud. Dnes je v budově policie, hřbitov se nestěhoval. Před soudem také stávala socha Lenina a o Vyškovu se žertem říkalo, že je nejstatečnějším městem v republice, protože postavilo Lenina před soud. Lenin stával v malém hájku obklopujícím obě cukrovarské vily. Malá skupina stromů a dvě cukrovarské vily jsou zbytkem z kdysi velkého cukrovarského podniku, který se pro Vyškov mohl svým významem srovnávat s významem Baťových závodů pro Zlín. Staré továrny byly kdysi ve své době přirovnávány ke katedrálám. Dnes na místě cukrovaru stojí chrámy konzumu - obchodní domy. Já v žádném případě nevyznávám současná paradigmata, která tvrdí, že víry se člověk nají. Ani víry v konzumní společnost a konzum se člověk nenají. Současná společnost potřebuje zejména továrny a zachovalé přírodní prostředí v místě bydliště. Pro duševní a fyzické zdraví nemá význam dovolená v přírodě jednou nebo dvakrát ročně, ale má velký význam zdravé přírodní prostředí v každodenním životě. Naši předci měli neskonale lepší životní prostředí,než my dnes a přesto téměř v každém městě existoval okrašlovací spolek, který se věnoval sázení stromů. Lidé také zeleň ve městě aktivně využívali. Barbora Skutecká, dcera spolumajitele a ředitele cukrovaru, při své návštěvě Vyškova vzpomínala jak se společně s dalšími občany Vyškova koupala v cukrovarských rybnících poté odpočívala v hájku u cukrovarských vil. Také vzpomenula několik zážitků se zjevením mladé dívky ve starodávných šatech v hořícím kruhu, v této skupině stromů. Jednoho jejího spolužáka tak okouzlila, že se chtěl kvůli ní v dotyčném hájku věšet. Když sdělil přátelům své úmysly popřáli mu mnoho úspěchů v jeho konání a šťastnou poslední cestu. Nějakým nedopatřením ale dotyčný přežil všechny gratulanty neboť byl včas odříznut jedním z úředníků. Úředník za jasné úplňkové noci trpěl nespavostí a obcházel cukrovarskou vilu pro úředníky a narazil do něčeho co viselo ze stromu. Od té doby byl z nespavosti vyléčen.

 

Před mnoha lety jsem byl pozván na nábor prodejců Herbalife. Zaznamenal jsem přitom do své paměti nádherné poučky typu : zakladatel MacDonaldu pan MacDonald těžce pracoval a jeho vdova, které je přes 80 let již 40 let bere dividendy z jeho práce. Reagoval jsem tehdy slovy, že ze své práce chci mít užitek já a moje případná vdova ať se také nějak postará. Nevědomky jsem tehdy použil argumentaci Ludvíka XV, který na zprávy o problémech ve Francii reagoval následujícími slovy : já to nějak přežiji a můj nástupce ať si také nějak poradí. Madam Pompadour údajně tehdy řekla po nás potopa. Cherchez la femme se říká a znamená to, že za Ludvíčkovým postojem stál postoj, nebo snad poleh, jeho chlupaté kapusty

( staročesky - prostitutka). Ženy a také prostitutky je možné hledat za řadou motivací dnešní doby. Je známo, že kdo má s nimi problémy jde do politiky nebo do byznysu. Zřejmě proto máme tolik politiků a miliardářů. Slušný, inteligentní a ve všech směrech potentní člověk se věnuje svým zájmům a ženám a nemá tak čas okrádat své spoluobčany a plést jim hlavy trhlými kecy o trhu. Samozřejmě, že vše je individuální a tak existuje Kantorkův kreslený vtip, kde lékař říká pacientovi : impotence si važte, ušetří Vám spoustu času a peněz. Dříve komu se nechtělo dělat šel na kněze. Bylo zde jen jedno nebezpečí, totiž říká se, že kdo chce zapalovat, třeba pro víru, musí hořet. Shořel tak Jan Hus a ve Vyškově v roce 1467 z Vyškova pocházející protestantský kacíř Olomoucký biskup Jakub Chulava. Původní popraviště bylo za zámeckou zahradou, tam kde je teď Zookoutek pana Sokolíčka. Při některých akcích v tomto zařízení se v těch místech opékají špekáči. Později se popraviště přesunulo do míst, kde je Albert. V místě kde se dnes vydávají léky ve chrámu farmaceutického konzumu, totiž v lékárně naproti autobushofu, stávala kdysi kaple sv. Michala. Odsouzenci jdoucí na popraviště se zde stavovali na kus řeči s panem farářem. Jeho nejčastější slova byla : víra Tvá tě uzdravila. Hned poté natáhl ruku pro regulační poplatek. Bez poplatků není oplatků – hostií. Neboť život je obchod. Má příbuzná Viktorie Veselá narozená roku 1736 také učinila roku 1753 obchod. Zapálila Vyškov aby měl její boyfriend práci tesaře. Zaplatila životem na hranici Vyškovského popraviště. To aspoň dosud tvrdí oficiální historie. V archivu rodiny Veselých byl kdysi text údajně podepsaný oním boyfriendem, kde se tvrdilo, že Vyškov zapálil nájemný žhář zaplacený Kroměřížem. Mělo to být z toho důvodu aby se mu Vyškov opět nestal konkurencí. V textu se také popisovaly některé skutečnosti z jejich vztahu a bylo v něm identifikováno místo, kde se scházeli. Dnes je tam park uprostřed nějž stojí cukrovarská vila. Viki se zde občas zejména v noci zjevuje. Stala se ochránkyní toho místa. Měla ráda stromy a proto jí byl sympatický tesař pracující se dřevem. Nemá ráda, když někdo nešetrně mění přírodu. Proto také v den jejich narozenin ukončil svůj život sebevraždou baron Mundy spoluzakladatel mezinárodního červeného kříže a spolumajitel cukrovaru, který stával na pozemcích ve Viktorčině biotopu. Při provozu cukrovaru se mnoho narušovala příroda. Ve výroční den jejího upálení vykolejil vlak hned vedle místa bývalého popraviště. V roce 1953, kdy nastalo dvě stě let od její popravy, skončil sebevraždou ředitel cukrovaru. Cukrovar znečišťoval vody potoka, který jím protékal. Viktorka také nemá ráda, když se někdo nechová uctivě v případě, že se mu zjeví. Dne 15. prosince 1978 utonul ve vyškovském cukrovaru, kde pracoval na kampani na brigádě občan z Habrovan. Nalezen byl až 27. prosince. Na zamrzlém cukrovarském rybníku se v 70. letech utopil jeden občan z Vyškova i se svým dítětem. Park u cukrovarské vily také využívali bezdomovci. Údajně se jim párkrát zjevila. Jeden se nechal ve Vyškově přejet vlakem, když nohama zbíral vodku na kolejích, druhý se ve vězení oběsil. Následně se dva utopili v parku u splavu taktéž ve Vyškově. Zrovna u toho splavu, kde slepý harmonikář v době císaře pána zpíval dvojicím o Viktorce. Z dalšího bezdomovce byl poněkud cítit alkohol a umrzl v parku. Letopočet zatím posledního velkého požáru Vyškova z roku 1917 obsahuje číslo 17. Což je věk a pořadové číslo století ve kterém byla upálena Viktorka. Viktorka se dle některých tvrzení zjevuje ve Křtinském kostele, kde visí obraz zachycující vypálení Vyškova v roce 1753.

 

Muž, který sázel stromy je novela z roku 1953, napsaná v roce dvoustého výročí upálení Viktorie Veselé, od francouzského spisovatele Jeana Giona. Jean Gion údajně napsal tento text na žádost mladé ženy, která se mu jednou zjevila ve snu v roce1953. Tvrdila, že byla nespravedlivě upálena v roce 1753 v malém městě ve střední Evropě. Příběh je vyprávěn z pohledu muže, který se vydává na pouť do pustých francouzských alpských zákoutí. Zprvu popisuje bezútěšnost a nehostinnost těchto končin. Po několika dnech v pustině nemohl najít vodu a když už ztrácel naději, narazil na pastevce ovcí, který mu pomohl. Jmenoval se Elzéard Bouffier. Dozvěděl se od něj o stavu lidí, kteří žili ve zdejších vesnicích. Samota a obtížnost života v té pustině je doháněla až k šílenství. Dozvěděl se od něj také, že pastevec kdysi žil na statku, než ztratil jediného syna a ženu. Od té doby žije sám v malém kamenném domě a sází stromy. Sázel je každý den, v pustině, kde předtím nebylo nic. Každým rokem jich vzešlo tak asi deset tisíc. Vyprávějící muž pak odešel a o rok později vypukla 1. světová válka. Po návratu z vojny se rozhodl vypravit se do oněch krajů. Když se opět setkal s  Bouffierem, zjistil, že se o válku vůbec nestaral – sázel stromy. V krajině už rostl les, díky kterému se tam začala vracet vláha a život. Postupem času si lidé z okolí zvykli na změny a přičítali je přírodě. Les se postupně rozrostl do několika desítek kilometrů a dokonce se na něj přišla podívat i úřední komise, která dala tento „přírodní les“ pod ochranu státu.Díky úsilí tohoto muže se příroda obnovila, vrátili se tam lidé a začali opět normálně žít. Kdo sází stromy, má druhé raději, než sebe tvrdí staré anglické rčení. Stromy jsou básně, které země píše do nebe říká Ch. Fibrin. Vysazování stromů bylo oslaveno v předchozím odstavci, ale nejen sázet je třeba, občas se musí také kácet a to zejména když se má postavit něco vznešeného například chrám konzumu. Vyškovský básník Jan Morav v jedné své sbírce básní publikoval báseň ve které popisuje své představy kácení stromů v parku u cukrovarské vily.

 
Sonet s motlidbou za stromy
Jan Morav
Když stromy rozkvétají s podzimem
tak je nám krátký každý den
Je třeba jen zakončit ho se smírem
Bohu blíž se pak ocitnem
 
I duše stromů potom pokoj mají
Úplně mimo všechno naše rozjímání
Oslepnou švestky rdí se třešně Nagyoku
jako ty slečny co stojí u příkopů
 
Jak zrdcadlo svítíš v záři neonů
Poslední naděje na přežití bytí
Než smrtihlav nad stromy zatáhne oponu
 
A přijdou muži s motorovou pilou
dub těsně ovinou šestihlavé zmije
a za zvzjů fanfár k zemi strhnou
 
Rozloučili se s ním s pietou
 

Je zajímavé, že řada lidí má podobné nebo stejné pocity při bourání starých staveb. Podobně řada občanů vnímala jako něco nepatřičného odstřel starého cukrovarského komínu v téže lokalitě. A to přesto, že cukrovar v té době již nějakou dobu nefungoval.Tak jako se říká, že vnitřní hlas, hlas podvědomí je hlas svědomí, tak zřejmě při kácení komínů a stromů říká naše podvědomí, že je to špatná věc.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 1 Mesje 21. září 2016, 19:50
FERRIS: popraviště stávalo v místě bývalého cukrovaru, tak kde je teď Lidl a jeho parkoviště, hřbitov popravených byl tam, kde je zelená louka mezi silnicí, mostem přes potok a Jandovkou
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 21. září 2016, 19:47
Teda kaple Sv. Michala, kde se odsouzenci stavili na kus řeči ;-)
FERRIS
kvalita komentáře: 1 FERRIS 21. září 2016, 19:47
Tož to jsem nevěděl, že ve Vyškově naproti lékárně Angis stávalo popraviště ;-)
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 21. září 2016, 18:31
3 Naší předkové chodili každou neděli do kostela a moje generace jezdí v neděli nakupovat oblečení do Brna. V současnosti už i v týdnu do okresních měst.
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Mesje Autor
    Mesje
  • 9.3 bodů
  • 4 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 16 hodnocení neregistrovanými
  • 27. listopadu 2013, 23:18
  • 848 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz