Jde to Dobré Wow!

Brňanda

Literatura > Báseň v próze / Jiné / Poezie

Brno, mé rodné město, ano, to obyčejná celkem věta, jenže zkuste si projít kus světa.

 

Pak pochopíte, že tahle láska k rodnému městu je prostě silná a veliká.

 

Vyrůstat první polovinu svého života v něm, ale přitom žít i ve městě jiném.

 

Pokaždé, když se z toho druhého vracím a z okénka vlaku vidím jeho panorama, prodchne mě silná emoce, jako když shlédnu na vlastní oči katedrálu, tak neobyčejnou, božskou, jako fatamorgánu, tam někde za horama.

 

Cítit stále stejné pachy, které se nemění ani po desetiletí. Procházet stále stejnými místy – ó ano Brno se v podstatě moc nemění, naštěstí jenom místy.

 

To jsem převelice ráda, protože jakákoli změna, by mě zklamala a zmátla.

 

Nemám ráda, když se věci, místa příliš mění, uvrhne to tak mé vzpomínky z dětství v zapomnění.

 

Každá větší změna uvnitř mě trochu zraní.

 

Někdy procházíme jen tak bez povšimnutí, aniž bychom si nějakých změn všimli.

 

Já se však zastavím a tiše závidím těm ostatním kolemjdoucím, co takové maličkosti vůbec netrápí.

 

Z ničeho nic se zamýšlím, vzpomínám, reflektuji, pozoruji, domýšlím budoucnost – to není příliš dobrá moje ctnost, být tak zahleděná do svých myšlenek, do svých prožitků a zážitků.

 

Snažím se mít nad vším až nebezpečně vzdálený odstup a nadhled, že jsem schopná pro ně ‘‘lézt‘‘ až do závratných výšek a dálek - jenom pro ten pohled.

 

Přitom se ale neubráním subjektivním pocitům, že vše bude ještě smutnější, než v tomto okamžiku.

 

Vzpomenu si, jak jsem přemýšlela úplně stejně, v době nedávno minulé – ano, to zdrcující vědomí všude přítomné, prohnilé, už nikdy nic nebude takové jako právě teď – nostalgicky rozmilé.

 

Plivu na přítomnost a přitom vím, že i ta mi bude vzácná za nějaký čas.

 

A až pomine; budu ji vnímat jako minulost; která byla hezčí, než tenhle o něco ošklivější, smutnější nečas, pak propuknu zas v úžas.

 

Nevím, jestli má tenhle vztah k rodnému městu každý z nás.

 

Nevím, jestli bych byla tak opojená, nebýt toho, že Brno je tím městem, s nímž jsem tak duševně spojená.

 

Nevím, jestli bych to samé cítila někde jinde.

 

Jenom vím, že i když z něho pravidelně utíkám, na krátko nebo na dlouho, bude navždy tím nesmrtelným magnetem, který mě znovu přitáhne k sobě zpět, ať se bude dít cokoli.

 

Ať se mé lásky v něm rozplynou kdekoli.

Pro přidání komentáře se přihlašte.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 18. srpna 2013, 13:21
2 -
  • Camay Autor
    Camay
  • 2 bodů
  • 0 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 12. srpna 2013, 13:34
  • 566 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz