Jde to Dobré Wow!

Zelený jed

Literatura > Sci-fi
mikropovídka na motivy vesmíru Warhammer 40 000.

Zelený jed

(mikropovídka na motivy vesmíru Warhammer 40 000)

Ta tíha masa a kostí, ten krásný pocit existence. Tomu se nic nemůže vyrovnat.

Okamžik poznání, seberealizace v tom pravém slova smyslu, sebeuvědomění. Pokud toto vše může pouhá energie zažít, stalo se to právě v tomto okamžiku. Po nekonečně dlouhé době pobytu v  psychoprostoru si konečně mohl užívat fyzické existence. Rituál přivolání byl již téměř u konce. Nekonečné, barevné, vířící miazma nahradil nedokonalý pohled reality. Místo, kde čas, vzdálenosti a ostatní fyzikální veličiny neměly žádnou ekvivalenci ani váhu, místo kde existovaly jen duše mrtvých a zavržených spolu s nehmotnými bytostmi démonů a jinými méně známými a taktéž úplně neznámými entitami, nahradilo tady a teď.

Ruas, též známý jako Zelený jed, byl přivolán z místa, kterému živí tvorové říkali Warp. Rituál byl u konce. Ruas se protáhl a poživačně se zasmál. Smál se z plna hrdla a přitom se ohýbal vzad, až se hlavou dotkl země. Ano, i když se na něho teď vztahovala všechna fyzická omezení přesto byl uvnitř jedovatě zeleného prastarého brnění pouze energií. V tomto světě by si bez své bohatě zdobené, mnoho milénií staré energetické zbroje nedokázal udržet tvar a ihned by se rozplynul v oblaku kouře. Rozhlédl se kolem sebe. Ze sedmi kultistů byli na živu již pouze dva. Jeden z nich byl na pokraji smrti, ale druhý stále žil a uvědomoval si co se kolem něho děje. Ruas natáhl ruku. Nic se nestalo. Stál příliš daleko. Ještě se zcela nepřizpůsobil novému světu. Udělal několik kroků. Vše se událo během několika málo úderů srdce a teprve nyní si kultista začínal uvědomovat co se děje. Chtěl zakřičet, ale to již nestihl. Ruka v zeleném keramitu mu zlomila vaz. Nyní bylo potřeba zjistit, kdo ho přivolal a kvůli čemu. Najít velitele této sebranky. Z místnosti byl pouze jeden východ. Cestou si zkontroloval vybavení. Jak si začal vzpomínat na předchozí životy, vybavil si mnoho věcí. Bolterová pistole i energomeč, který po zapnutí plál zeleným démonickým ohněm, byly na svém místě. Obě zbraně byly vybaveny jedovatou magií, díky které získal svou přezdívku Zelený jed. Na zbroji přibyl další motiv hada, jako pokaždé když byl povolán z psychoprostoru. Bylo by potřeba mnoho času, aby spočítal kolik hadů, ať již ozdobně vystupujících z brnění, nebo jen vyražených, zdobí celou zbroj, od hadí helmy k botám.

Konečně se dostal na místo, které vypadalo jako velící stanoviště. Místnost byla vyplněna úžasnou vůní rozkladu a všech možných nemocí. Mnoho kultistů se staralo o chod centra, běhali sem a tam. Bylo vidět, že by byli raději v bitvě, kde by mohli obětovat životy pro svého boha. Mezi všemi poznamenanými byl jeden, který je všechny výrazně převyšoval. Jeho změny nebyly tak chaotické, spíše měly zvýraznit to, jakému bohu je oddaný a vyvolat v nepřátelích strach. Všichni ostatní vypadali na pokraji zhroucení, avšak tento muž překypoval zdravím, což by na první pohled normálnímu člověku nepřišlo. Jakmile si všimli postavy zakuté v keramitu, všechen ruch na okamžik přestal. Mutant se nenechal zastrašit a začal řvát rozkazy na všechny strany. Ruas k němu přišel, ale nic neříkal. Mutant poklekl a uklonil se. „Vítej, Ruasi, šampióne našeho boha Nurgleho.“

„Proč jsem byl povolán?“ zeptal se Ruas.

„Ve jménu našeho boha Nurgleho zotročíme tento svět. K tomu však potřebujeme tebe a tvé druhy. Lidskou posádku posílila skupinka hvězdných pěšáků.“

„Co je to za kapitulu?“

„Synové Medůzy.“

„AAAAARGH!“ zařval vzteky Ruas.

Ruas byl jedním z nejvyšších velitelů legie Čistky, která se při Horově povstání odtrhla, a připojila k legiím chaosu, právě z kapituly Synů Medůzy. Proto mezi těmito hvězdnými pěšáky panovalo nesmiřitelné nepřátelství.

„Potřebuji více svých bratrů.“ Řekl uklidňující se Ruas.

„Právě na tom děláme. Nemáme však dostatek psykerů.“ Odpověděl Mutant.

Na přivolání Ruase padlo sedm nejlepších psykerů. Na přivolání dalších bratrů jich bude potřeba méně, protože nebudou přivolávat jmenovitě. Bude stačit náhodně přivolat Hvězdné pěšáky chaosu z legie Čistky, což není tak náročné.

„Odhadujeme, že se nám podaří přivolat asi dvacet tvých bratrů.“

„Není to moc, ale na sluhy falešného císaře to bude stačit.“

Kněží chaosu se snažili a z warpu se podařilo přivolat jednadvacet hvězdných pěšáků chaosu. S Ruasem jich tedy bylo dvaadvacet. Zkušenostmi se nemohli Ruasovi rovnat, až na jednoho, který s ním zažil již mnoho životů. Dokonce spolu bojovali po boku Hora proti Císaři. Takto silná skupina mohla zvrátit průběh války o tento svět. Válečná fronta byla od velitelského centra již značně vzdálena. Planeta stále nebyla tak těsně spojena s warpem, aby se Pěšáci chaosu mohli přemísťovat. Museli si proto zvolit jiný druh přepravy. Ruas vybral letecký transport. Chtěl se trochu porozhlédnout po světě, který se chystal předložit svému bohu. Služebníci chaosu měli k dispozici několik Marauderů, které získali na začátku povstání. Maraudery jsou určeny pro bombardování, a tak museli být upraveny. Police a bedny pro munici a bomby byly nahrazeny lavicí po každé straně letounu, na kterou se vešli tři pěšáci ve zbroji vedle sebe. Čtyři maraudery obtěžkané svým nákladem vzlétly a vydaly se směrem k bitevní vřavě. Doprovázely je dvě stíhačky. Vše co mohla základna nabídnout. Velitelé neočekávali během letu žádné komplikace. Během příprav si Ruas uvědomil, že toto povstání je teprve na začátku. Proto byl docela zázrak, že sehnali dost psykerů pro přivolání takového počtu hvězdných pěšáků. Velitelé asi chtěli mít planetu co nejrychleji pod kontrolou a tomu obětovali vše. Od techniky, přes životy uctívačů, bez mrknutí oka rozdávali rozkazy ukončující životy stovek i tisíců lidí i uctívačů chaosu.

Kdyby se takto snažili všichni, vesmír by již jistě patřil chaosu. Služebníci Khorna většinu času prolévají krev mezi svými. Důležité je, že krev je pro Khorna. Slaneeshovi následovnící se místo dobývání vesmíru oddávají nekonečným hrátkám a extázi. A Tzeechovi pohunci. Ti kují pikle proti ostatním bohům chaosu a zradí všechny kolem sebe. Občas i sami sebe. Ano Tzeech se Ruasovi hnusil ze všech nejvíce. Odporná magie a nekontrolovatelné změny bez zjevných příčin a důsledků, tak rozdílné od Nurgleho experimentů s tělem a vytvářením nemocí. Viry byly svým způsobem živé, ničily nepřátele a posilovaly uctívače. Nurglemu jistě jednou bude patřit vesmír. A ostatní bohové chaosu? Ne, Ruas neměl potřebu si jakýmikoliv prostředky zajišťovat přízeň těch mrňavých pabohů, kteří se jen snažili dostat do přízně silnějším.

Maraudery začaly přistávat. Vyložily svůj náklad a zmizely v dálce. Ruas vyhledal polního velitele, aby získal poslední bitevní údaje. Kultistům se během jednoho měsíce podařilo dobýt většinu obydleného území, to byl obrovský úspěch. Gardisti se opevnili u jejich hlavního velícího centra. Právě tam se ukrývala skupinka dvanácti mariňáků. Ruas se ušklíbl. Energie nedokáže vytvořit grimasu a přes helmu by to stejně nebylo vidět. Přesto se však ušklíbl, alespoň se tak dal identifikovat zvuk, který z helmy vyšel. Dvanáct zrádců proti jeho skupině dvaadvaceti bojem zocelených a nesrovnatelně zkušenějších bratrů. Válka již byla vyhrána.

„Já s bratry povedem útok.“ Řekl Ruas velitelovi. „Prorazíme jejich obranu a vaše armáda nás bude následovat.“

„Jak si přejete, lorde.“ Odpověděl velitel.

„Vyrazíme za úsvitu. Jděte vše připravit.“

„Ano, lorde.“

Zelený jed odešel do stanu velitele a ponořil se do hluboké meditace. Jeho energetická struktura nepotřebovala odpočívat, ale jako šampión chaosu měl jisté výhody. Oddělil malou část své energie a poslal ji mimo své brnění. Nyní si mohl prohlédnout blíže okolí bojiště. Vylétl ještě výše, až mimo atmosféru, do vesmíru. Byl velice potěšen. Tento svět poznával. Zde Synové Medůzy rekrutují nové hvězdné pěšáky. Z takové ztráty se již nemusí vzpamatovat. Blížilo se svítání a Ruas se vrátil zpět do svého brnění.

Dvaadvacet pěšáků chaosu vyrazilo na zteč. Zem duněla a třásla se pod jejich kroky. Ze strany gardistů se ozvala sporadická střelba. Stále ještě byli dost daleko, ale někteří z gardistů již panikařili. Během několika úderů srdce se dostali na dostřel. Velitelům se podařilo většinu gardistů dostat zpět na místa a skupinu zasypala střelba z laserových pušek. Bez úspěchu. Zdobený keramit odolal. Když se dostali o něco blíže, ozvala se střelba z bolterů. Alespoň pár ze zrádců se přestalo schovávat a postaví se jim v boji. To je dobře, bude trochu zábavy. Ozvalo se kvílivé zapištění a jeden z Ruasových bratrů padl. Obránci měli k dispozici minimálně jedno laserové dělo. Ovládat ho musel jeden ze zrádců, protože než stačili dorazit k prvnímu zákopu, dva válečníci oděni do zeleného keramitu se vrátili do warpu, aby čekali na další povolání. Konečně byli v zákopech. Začal masakr. Gardisti neměli žádnou šanci. Žádný ze zrádců se stále neobjevil. Aby způsobili co největší škody, rozdělili se a k hlavní budově postupovali ze dvou směrů. Cestou zabíjeli vše, co se hýbalo. Bolterovou pistoli téměř nepoužíval. Jedový meč se však téměř nezastavil. Asi v polovině cesty narazili na dva zabarikádované zrádce. Ti neměli větší šanci. Dokonce se jim nepodařilo ani napáchat jakoukoliv škodu. Co se nepovedlo zrádcům, povedlo se o chvíli později jednomu z odstřelovačů. Náhodný zásah do slabší části zbroje poslal dalšího z bratrů do nekonečných hlubin warpu. Před vchodem do velitelského bunkru se setkali se zbytkem druhé skupiny. Ta narazila na tvrdý odpor. Z deseti bratrů zbyli pouze čtyři. Podařilo se jim však zabít další čtyři zrádcovské mariňáky. Proti třinácti válečníkům legie Čistky nyní stálo pouhých šest zrádců z kapituly Synů Medůzy. Válečníci vyrazili dovnitř. Přivítala je střelba z těžkých zbraní. Jeden z bratrů byl ihned zbaven existence. Zlikvidování bariéry je stálo dalšího z váleřných bratří. Stále ještě jich bylo více než dost na zlomení obrany toho zkaženého impéria. Postupovali dále do nitra bunkru. Odpor byl jen sporadický a lehce si s ním poradili. Dokud se nedostali velké haly. Podle plánů to byla poslední místnost před velícím centrem. S ním byla spojená jedinou krátkou chodbou. Pěšáci chaosu vešli. Přesně jak Ruas předpokládal, byla to past. Bratři na to byli připraveni a ihned začali opětovat palbu. Kryli Ruase, který pokračoval do velícího centra. Oni se o tu verbež zrádcovskou postarají.

Ruas vešel do hlavního velícího centra. Byla to prostorná místnost s taktickým panelem uprostřed. Na zdech bylo zavěšeno mnoho holo-panelů. Jinak zde nic nebylo. Ruas šel k taktickému panelu, aby vyřadil komunikaci mezi vojsky impéria. Ze stínů vystoupil pěšák-zrádce. Měl světle zelenou zbroj, tolik podobnou Ruasově. Nebyla však téměř nijak zdobená. Podle několika insignií a podle množství pečetí čistoty to byl zdejší velitel. Sundal si helmu. Vypadal velmi mladě, i na hvězdného pěšáka. Tímto gestem se ho jistě snažil vyvést z rovnováhy. Ruas si svou helmu sundat nemohl. Ztratil by tak svou celistvost udržovanou jedině jeho zbrojí. Ano, svou fyzickou podobu ztratil již dávno. Nyní si ani nepamatoval, jak se v průběhu jeho životů měnila. Kdysi dávno mohl Ruas vypadat podobně. A také možná ne.

„Synové Medůzy musí být zoufalí, když verbují takto mladé válečníky.“ Řekl s odporem Ruas. „Velmi se podobáš místním, toto je tvá domovská planeta, že ano? Zde jsi byl rekrutován.“

Tím jejich debata skončila. Mladý pěšák s řevem zaútočil. Jedním skokem přeletěl taktický panel. Bylo to velmi působivé, to ano. Ruas s lehkostí odrazil jeho první útok. Zkušenosti hovořily jasně. Dříve či později musí Ruas vyhrát. Zatím stále odrážel útoky mladého pěšáka a hledal v jeho boji slabinu. Jednu našel. Pěšák byl zvyklý na boj s helmou a tolik si nechránil hlavu, kde helma již nebyla. Stačilo jediné škrábnutí. Ano. Teď. Pěšák si odkryl hlavu a Ruas nezaváhal. Šrám přes tvář znamenal konec boje. Stačilo jen počkat. Ruas si dovolil malé polevení v soustředění.

„Již je rozhodnuto. Můj jed se právě dostává do tvého těla. Ani tvé schopnosti, které jsi jako hvězdný pěšák dostal, tě od smrti nezachrání. Během pár minut je tato planeta naše.“

Toto zaváhání ho málem stálo existenci. Hvězdný pěšák ani na okamžik nezaváhal a zaútočil na méně chráněnou část Ruasovi zbroje. Dostal se skrz a ihned uskočil, aby znovu zaútočil. Ruas nyní musel bojovat na dvou frontách. Částí své mysli musel držet po hromadě svou strukturu a stále ještě musel odrážet útoky. Již by to nemělo dlouho trvat. Mladík začal vypadat unaveně. Ruas se usmál. A na okamžik si představil své vítězství. To neměl dělat. Syn Medůzy z posledních sil zaútočil. Ruas nestihl zareagovat. Rotomeč se dostal skrz jeho obranu a jeho helma odletěla.

Zelený oblak kouře pomalu stoupal ke stropu a rozplýval se. Posledním záchvěvem své existence Ruas zahlédl, jak mladík klesá a umírá. Pak byl vtažen do nekonečna. Zde bude čekat na další povolání.

Tady a teď opět nahradila nekonečná muka nereálnosti a nevědomost. Nekonečnost psychoprostoru byla opět absolutní, nic jiného nikdy neexistovalo.

 

Gigi Le Tallec

Všechna práva vyhrazena ©

Pro přidání komentáře se přihlašte.
GigiLeTallec
kvalita komentáře: 0 GigiLeTallec 29. února 2012, 14:33
Jellenka: Nepovídej :jo: Samozřejmě to takto nedělám stále. Toto je vlastně poprvé. :kuk: Zkušenost...
Jellenka
kvalita komentáře: 0 Jellenka 29. února 2012, 14:24
GigiLeTallec: to není zrovna ideální strategie :jo:
GigiLeTallec
kvalita komentáře: 0 GigiLeTallec 29. února 2012, 14:20
Jellenka: No jo, není to uplně nejlepší. Dělal jsem to tak, abych to měl co nejdříve. :sry:
Jellenka
kvalita komentáře: 0 Jellenka 29. února 2012, 14:05
0.5 Mně se moc líbí obsah, krásná variace na Astrál a jeho entity, ale četlo se mi to trochu ztěžka.
GigiLeTallec
kvalita komentáře: 0 GigiLeTallec 29. února 2012, 13:52
Krátké, zasebou rychle jdoucí věty jsou úmyslem :mrk:
  • GigiLeTallec Autor
    GigiLeTallec
  • 0.5 bodů
  • 5 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 29. února 2012, 13:49
  • 1383 zobrazení
  • 0 oblíbené
© 2006 - 2019 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz