Ej, od Buškoffa! (BAJKA)

Ej, od Buškoffa!
                 (BAJKA)

Ženy pozvolna přestaly krmit své muže.
Poté i přechovávat dinosaury.
Šetrnost byla ovšem namístě.
Otevřely tedy rozpačitě výběhy svých stavení a podlomená
zvířata se oddaně rozválela tlít po okolí až ke svému
přechodnému vyhynutí.
Zavanuly divoké zápachy.

A tak se stalo, že měli od nepaměti obyvatelé těchto regionů
horní polovinu svých lebek širší a vyšší, a spodní část - tam,
kde mají například ostatní ústa, jazyk, chrup či chuťové orgány
 - nepoměrně útlou.
Čekal snad někdo něco jiného?
Jistě, že ne.Vždyť dolní útvar konstrukce byl stahován
až téměř do nadnosí utěrkami, balzámovými prostěradly
či pevnými širokopásmovými provazci.
Pitomým důsledkem tohoto očekávaného rozkřísnutí
se přihodilo, že se postiženým nadstandartně počal
vyvíjet malý i velký mozek, zatímco zbytek chřadl
nedostatkem vhodně mizivé potravy.
Zaměřili svůj jídelníček do budoucna na mleté
žížaly, sušené šatní moly, vykvašený dobytek a neoholeně
drcené hraboše.
Aura plynula.
A udělala své.
Pozemšťanům z regionu se naštěstí opět hlavička postupně
zmenšovala a na oplátku jim přirůstalo mohutnější tělo.
"Tak tomu nemůžu uvěřit, ty kládo!", nasál koktejlového
mochitnatce mravenec.
"To by ses divil."
Malebnou jeskyní se ozvěna vytrácela. Vytrácela.
A jakoby v injekční stříkačce, přinášela v podtlaku
své hmoty hezká usmíření.